Vítězná vlna
Při pohledu na špici tabulky německé bundesligy vás okamžitě musí uchvátit pocit, že tady něco nehraje. Hned po Bayernu a Dortmundu totiž spatříte modrý znak Hoffenheimu, který se ještě v minulé sezoně vyskytoval o dvanáct třináct příček níž a jen těsně unikl sestupu. Na spanilé jízdě mají obří podíl i čeští reprezentanti.
Do bundesligového zápasu v Kolíně nad Rýnem, koncem února, zasáhli v dresu Hoffenheimu hned tři čeští fotbalisté, a to byl Adam Hložek stále zraněný a David Jurásek s Pavlem Kadeřábkem odsud v létě odešli. Vesnice s třemi a půl tisíci obyvateli napůli cesty mezi Stuttgartem a Frankfurtem se v loňském roce stala suverénně největší českou enklávou, z jejíž existence může reprezentační trenér Miroslav Koubek v březnové baráži alespoň částečně těžit.
Aby povolal na sraz čerstvě dvacetiletého rodáka z Kadaně Yannicka Eduarda, jenž v Kolíně za Hoffenheim debutoval po zimním přestupu z nizozemského druholigového Dordrechtu, kde ve dvaadvaceti zápasech nasázel dvanáct gólů a na dalších pět přihrál… to by se hned s několika českými hroťáky muselo stát něco, na co nechcete ani pomýšlet. Ale opominout synergie pravého stopera Robina Hranáče s pravým wingbekem Vladimírem Coufalem, to už by byl velký hřích.
Tím spíš, že Hoffenheim i díky českému defenzivnímu duetu zažívá období, o kterém se mu ještě v minulé sezoně ani nesnilo. Loni v květnu se v bundeslize jen tak tak zachránil – teď těsně stíhá druhý Dortmund a s náskokem před Stuttgartem, Lipskem a Leverkusenem uhání do Ligy mistrů. Hranáč s Coufalem u toho nechybí prakticky ani minutu a jejich řeč těla hovoří jasně: „Jsme v laufu!“
O tom, jaké to je být součástí české kolonie v Německu, vypráví i Jan Morávek: „Když si vzpomenu na časy v Kaiseru, byl to možná můj nejlepší rok v kariéře. Užíval jsem si to. Jdete do kabiny a víte, že tam bude tolik česko-slovenských kamarádů. To je osvěžující. Hned jsme si v kabině vytvořili roh, kde jsme seděli spolu. Bylo to skvělé i v tom, že jsme měli co dělat po tréninku ve volném čase. Všichni jsme se často navštěvovali, jezdili na výlety, chodili na večeře a naše přítelkyně se také přátelily. Je to zkrátka jiné, než když jste v cizí zemi sami,“ říká s tím, že když se daří, tak po vás ani trenér nechce, abyste mluvili německy. A proč že se teď Hoffenheimu tak daří?
Chybí nám jen jeden střípek
„Je to souhra mnoha okolností. Máme skvělý tým, přišly výborné posily, které fungují velice dobře. Všichni bojují a neskutečně běhají. I kluci z lavičky přinesou na hřiště kvalitu. Všechno do sebe zapadlo. Chybí nám ještě jeden střípek, a tím je Adam Hložek. Čekáme, až se uzdraví,“ říká Hranáč, jenž ve své první bundesligové sezoně po přestupu Plzně hodně bojoval s tím, aby v týmu vůbec zůstal – a teď patří k jeho oporám. K oporám klubu, který poslal do světa takové hvězdy, jako jsou Roberto Firmino, Joelinton nebo Maximilian Beier…
Ještě o něco víc jsou ale fanoušci i sportovní vedení klubu nadšení z jeho krajana Vladimíra Coufala, jenž v létě na pravém beku nahradil dlouholetou místní stálici – a nebojme se říct: klubovou legendu – Pavla Kadeřábka. Vzhledem k Coufalově poslední sezoně ve West Hamu si v létě spousta českých fanoušků klepala na čelo, co od něj v Hoffenheimu asi tak očekávají, ale on jim ukázal. V probíhající sezoně má kontě už sedm asistencí, což je nejenže zdaleka nejvíc ze všech obránců v lize, ale třeba i víc, než kolik jich zatím nasbírali Harry Kane, Serge Gnabry nebo Christian Eriksen. A to jsou jinačí kreativní esa!
K tomu navíc český reprezentant naběhal nejvíc kilometrů ze všech hráčů v celé lize (261,6 km), což je v mančaftu, který dlouhodobě staví na vysoké intenzitě, nepřehlédnutelné plus. „Vlad nám přinesl obrovské zkušenosti a na pravé straně nám dává velkou stabilitu. Svou profesionalitou, mentalitou a samozřejmě výkony je důležitou součástí týmu na hřišti i mimo něj. Bere na sebe odpovědnost, jde příkladem a je vzorem pro naše mladší hráče – v našich plánech je absolutní kotvou,“ říká sportovní ředitel Hoffenheimu Andreas Schicker, jenž je do velké míry podepsaný jak pod Coufalovým (bezplatným) příchodem z Premier League, tak pod zmiňovaným fantasy tažením Hoffenheimu. A nedávno navíc přečkal i nepříjemné mocenské boje uvnitř klubu.
Na únorové valné hromadě měl být dokonce na návrh prozatímního předsedy klubového spolku – a svého velkého kritika – Christopha Hensslera odvolán kvůli údajnému porušení v oblasti ochrany osobních údajů. Kdyby na to došlo, chystal se na svou funkci rezignovat i trenér Christian Ilzer, jehož Schicker do Hoffenheimu na podzim roku 2024 přivedl a společně se zde vyhnuli sestupu, vybrali posily a započali nevídanou jízdu, která může klidně skončit až v Lize mistrů, kterou si klub hrající bundesligu teprve od roku 2008 zahrál jen jedinkrát – v sezoně 2018/2019.
S čistou hlavou
Za oba muže se postavili i fanoušci a celá kabina včetně české kolonie a brankářské klubové ikony Olivera Baumanna. „On a Christian tento tým vybudovali. Všichni za nimi stojíme,“ nechal se slyšet zkušený gólman, zatímco další klíčoví hráči měli stejně jako jejich kouč pohrozit odchodem, pokud by Schicker skončil. „Andreas je důvod, proč jsme tady,“ dali jasně najevo a 85letý miliardář a 49procentní vlastník klubu Dietmar Hopp jejich vzkaz vyslyšel. „Jak můžeme riskovat úspěch našeho klubu?” nedokázal pochopit a spolu s druhým největším spolumajitelem Frankem Engelhardtem si u soudu v Heidelbergu zajistili předběžné opatření, aby zabránili samotnému konání valné hromady. K hlasování o Schickerově odvolání tak nakonec vůbec nedošlo a jediný, kdo si v Hoffenheimu balil kufry, byl iniciátor převratu Henssler. Spor tak skončil přesně tak, jak si kabina včetně českých reprezentantů přála, a ti se tak mohou na březnovou baráž dostavit s čistou hlavou, plnou jen euforie z průběžně třetího bundesligového fleku.
A to se vyplatí! Využít borce, kteří v klubu hrají na hřišti vedle sebe, jejich týmu se historicky daří, a obrana, jíž jsou součástí, patří k nejlepším v bundeslize, se trenéru Koubkovi, jenž přímo nabízí. Zvlášť když je zvyklý hrát vzadu na tři stopery, na Hranáčovi stavěl v Plzni a sedmnáctiletého Coufala si pamatuje ještě z ostravského Baníku, byť v áčku jej nikdy nevedl. Teď to může být poprvé.
Ve stavu, v jakém se aktuálně nachází barážový stavební materiál – ať už jde o zraněného Šulce s Hložkem a Jarošem, křehkého Provoda se Schickem nebo frustrovaného Krejčího, jenž s Wolvehamptonem zažívá nejhorší sezonu v dějinách Premier League –, by se mělo hledět i na méně významné skutečnosti, než je vítězná vlna a herní pohoda mančaftu, který stojí na dvou reprezentantech. Ale bude to stačit?
Text: Tomáš Benda, foto: Profimedia