Grande Paolo 2.0

Stačilo mu půl roku na to, aby se v Lyonu stal miláčkem fanoušků, kteří jsou zvyklí obdivovat finesy hvězd jako Depay, Benzema, Lacazette nebo Fekir. Ti teď oslavují nejen Šulcovy góly a bojovnost, ale i účes, kočku a stylové brýle. Pětadvacetiletý Pavel Šulc ve Francii vyrostl v lídra, kterého teď česká reprezentace zoufale potřebuje.

„Nevím, jestli má cenu k tomu něco říkat. Asi to všichni viděli. Upřímně: od nás tam nebylo nic, oni nás přehrávali celý zápas. Tak to na mě působilo. Bylo to prostě hrozné. Nevím, čím to bylo. Já nejsem trenér,“ soukal ze sebe frustrovaný Pavel Šulc začátkem září poté, co česká reprezentace plichtila v Hradci Králové 1:1 se Saúdskou Arábií.

Jeho hodnocení, během kterého jen těžko hledal slova, nepřestával kroutit hlavou a občas se jen nevěřícně smál, obletělo český internet, protože – na poměry českých reprezentantů – bylo výjimečně trefné a sebekritické.

Upřímně, ono není zas tak těžké být po takovém výkonu za mediální hvězdu, když stojíte nohama na zemi a máte všech pět pohromadě. Prostě když jste normální kluk, což Pavel Šulc pořád ještě je. Když celý národ vidí, že jste se vykašlali na návrat a váš hráč díky tomu pohodlně uklízel balon do kasy, je lepší si prostě posypat hlavu popelem, než štěkat na reportéra a pak uprostřed věty odejít. To dá rozum. Jenže hodnocení plzeňského odchovance a aktuálně největší hvězdy Lyonu bylo unikátní ještě z jiného důvodu.

Šulc totiž proti Saúdům většinu zápasu vůbec nehrál. Na hřiště šel až v 64. minutě – a kritizovat výkon svých spoluhráčů, na které jste se koukali z lavičky, to už chce pořádné „koule“. A ty Šulc má. Jeho agent Andy Bara to mimochodem potvrzuje důkazní historkou o tom, jak si v Lyonu řekl o číslo 10.

Pokud desítku nezasloužím, vrátím ji

„Seděli jsme s ředitelem klubu, který Pavla upozorňoval na obrovský tlak, který je v Lyonu s desítkou spojený, a naznačoval, že možná není moudré si ji brát hned na začátku. Pavel mu ale řekl: ‚Matthieu, pokud si ji nezasloužím, v létě ji klidně vyměním za jiné číslo. Ale věřím si.’ A přesně to ho charakterizuje – je sebevědomý, ale své sebevědomí potvrzuje na hřišti.“

Po polovině sezony, kdy je s podílem na více než třetině branek Lyonu o parník nejproduktivnějším hráčem celého týmu a fanoušci se jeho průniků, oslav, gest a fotek na Instagramu nemohou nabažit, mu v létě nejspíš na desítku nikdo sahat nebude. To už je dnes skoro jisté.

Když ale „Šulcik“ po oné hradecké minitragédii kritizoval výkon svých reprezentačních spoluhráčů, byl v Lyonu měsíc i s cestou, odehráno tam měl pouhých 95 minut a nemohl ani tušit, jakou pozici bude v klubu mít. Vlastně pořádně neznal ani svou pozici v reprezentaci, kde měl tou dobou na kontě nějakých 800 soutěžních minut.

Stoprocentně ale musel vědět, že drsná slova bude muset potvrdit výjimečnými výkony. Že se hlasitou kritikou pasuje do role lídra, která je v českém nároďáku dlouhodobě trestuhodně neobsazená, a přitom naprosto žalostně potřebná. Ve Francii víkend co víkend ukazuje, že je na ni připraven. Že na to má. Kvalitu, mentalitu i charisma. A v březnové baráži si ji konečně bude moci uzmout i v reprezentaci.

Ze všech českých fotbalistů mají v top pěti evropských ligách odehráno podobně minut jen Ladislav Krejčí, Robin Hranáč a Vladimír Coufal. Ale větší přínos pro svůj tým ani lásku a obdiv fanoušků nemá nikdo.

Ukazuje vysokou herní inteligenci

Šulc v Lyonu extrémně rychle navázal na všechno, co jej zdobilo v Plzni. „Věděli jsme, že si tady zvykne, ale nenapadlo nás, že až takhle rychle,“ přiznává technický ředitel klubu Mathieu Louis-Jean. „Samozřejmě v tom byl i trochu risk, jestli svoje výkony zvládne zopakovat i ve Francii, ale věřili jsme, že ano. A že se mu to povedlo takhle rychle, jen ukazuje jeho vysokou herní inteligenci. Nejvíc ze všeho mě ale udivuje jeho mentalita – je to opravdový bojovník, ale zároveň je rozeným střelcem,“ vypráví Louis-Jean o kvalitách, pro něž si francouzští fanoušci Šulce oblíbili ještě rychleji než ti plzeňští.

Bojovnost a zarputilost, které jsou pro něj tak samozřejmé, nepřestávají příznivce Lyonu udivovat už jen proto, že v dresu „Les Gones“ se v minulosti hvězdy jako Benzema, Depay, Fekir, Pjanič, Lacazette nebo Moussa Dembélé povětšinou spíš procházeli, než jezdili od vápna po vápno. Šulc to dělá, a ještě k tomu stihne sázet góly v každém druhém zápase.

„Mám ho rád. Nikdy se nevzdává, naběhá spoustu kilometrů, přestože hraje vysoko. Inspiruje tím spoluhráče, všichni jsou pak ve stejném rozpoložení. Myslím, že tým Lyonu je v konečném důsledku Šulcovým odrazem,“ prohlásil nedávno bývalý hráč Lyonu Enzo Reale v pořadu Tant qu’il y aura des Gones. „Je stejně šťastný, když skóruje, nebo když v devadesáté minutě provede obranný zákrok. Mezi ofenzivními hráči je tohle vzácné,“ vyprávěl Reale s tím, že mu Šulc svým stylem připomíná francouzskou hvězdu Antoinea Griezmanna.

V létě může odejít za 40–50 milionů eur

„Jeho hra není založena na technické genialitě, ale je velmi efektivní,“ chválí Šulce portugalský kouč Lyonu Paulo Fonseca. „Tvrdě pracuje pro tým a zdá se, že má talent přitahovat míč. Navíc může hrát na různých pozicích, což je velmi důležitá výhoda,“ zdůraznil Portugalec, jenž se rychle naučil na Šulce spoléhat – stejně jako Miroslav Koubek, který ho vedl už v Plzni a počítá s ním jako s klíčovým mužem i pro blížící se baráž.

„Je to hráč mimořádných kvalit. Adaptaci na francouzský fotbal skvěle zvládnul a dokázal se v něm prosadit. Pro mě to ale není žádné překvapení. Pavel hraje skvěle, doufejme, že bude na konci března zdravý a ve stejné formě,“ přeje si novopečený reprezentační kouč, který bude neúnavného lídra s čichem na góly hodně potřebovat.

Vzpomínáte si, jak svého času byla „repre“ závislá na Pavlu Nedvědovi? Tak právě k držiteli Zlatého míče z roku 2003 francouzští fanoušci jeho jmenovce se stejně barevnou hřívou a stejně neutuchající bojovností přirovnávají. Vezmeme-li v potaz, že Šulcovi je čerstvě teprve pětadvacet, tedy jako Nedvědovi v roce 1997, kdy měl za sebou první sezonu v Laziu Řím a v reprezentaci ještě nepatřil k základním stavebním kamenům, nelze říct, že by s odvážným přirovnáním byli „úplně mimo“.

Naopak. Jestli Šulc pomůže Miroslavu Koubkovi na světový šampionát a v létě vymění Lyon za nějaké ještě lukrativnější angažmá, může být legendárnímu Grande Paolovi mnohem blíž, než mu kdokoli z českých fotbalistů za posledních dvacet let byl. Nejen proto, že jeden je z Chebu a druhý z Karlových Varů a oba pro velký fotbal vychovala plzeňská Viktorka. Ani proto, že oba spojuje ochota odevzdat na hřišti úplně všechno a oba za to fotbalový bůžek odměňuje náklonností, kterou jen málokdo dokáže pochopit. Ale hlavně proto, že by konečně mohl zlomit jeho přestupní rekord – byť jen nominálně.

Pavel Nedvěd v roce 2001 měnil Lazio za Juventus za astronomických pětačtyřicet milionů eur. Dražší přestupy v té době dělali jen Zidane, Buffon, Crespo, Figo nebo Mendieta. Dokonce ani Ronaldův transfer do Realu Madrid o rok později nebyl nákladnější. Podstatné ale je, že žádný český hráč od té doby tuhle metu nepokořil. Přiblížil se jí jen Patrik Schick a podle Andyho Bary může být Pavel Šulc tím dalším.

„Jsem si jistý, že když bude pokračovat v nastaveném trendu, tak v létě může přestoupit za nějakých 40 až 50 milionů eur,“ říká s tím, že mu na Šulce už teď chodí dotazy z velkých evropských klubů. A co potom, až dovede českou reprezentaci do Ameriky?!

Text: Tomáš Benda, foto: Profimedia