Boj o titul: Bude to na krev!

Co čekat na jaře od slovenské ligy, která začíná o týden později než česká? Tvrdý a nesmlouvavý boj o titul, jinými slovy hon na bratislavský Slovan, který vyhrál posledních sedm titulů. Za ním letos v tabulce číhají tři „nadržení“ vlčáci. Experti na Slovensku se shodují, že toto jaro bude mimořádně vyrovnané a pojede se „na krev“. I proto, že Slovan na podzim zrovna dvakrát nepřesvědčil, i když v čele tabulky přezimoval. Naposledy tomu tak nebylo po podzimní části sezony 2017/2018. Tehdy skončil na třetím místě a na lídra pořadí, trnavský Spartak, ztrácel výrazných devět bodů.

Od té doby však – osmkrát v řadě – vyhrál první polovinu soutěže. Obvykle s větším či menším odstupem od tří do deseti bodů před pelotonem pronásledovatelů. Niké ligu vede Slovan i teď, ale rozdíl tady je. Dost podstatný. Odstup od druhé Dunajské Stredy je jen jeden bod a v závěsu jsou další pronásledovatelé, Trnava má manko čtyř a Žilina pěti bodů. To rozhodně není propastný rozdíl, zvláště pokud uvážíme, že v systému soutěže se zmíněné čtyři týmy utkají ve skupině o titul každý s každým dvakrát. Přičemž do závěrečného účtování základní části ještě odehraje každý z vedoucí čtveřice dva zápasy se soupeři z tohoto elitního kvarteta. Takže až se bude liga dělit na dvě poloviny, může být pořadí na předních příčkách úplně jiné nebo odstupy mezi jednotlivými mužstvy výrazně odlišné. To vše svědčí o tom, že dlouholetá suverenita bratislavského klubu po podzimu 2025 prostě neplatí.

Proč Slovan jednoznačně nevládne?

Vrávorání slovenského mistra v domácí soutěži si v první části ročníku 2025/2026 nebylo možné nevšimnout. V osmnácti zápasech Niké ligy od srpna do prosince vyhrál Slovan pouze jediný o tři góly (nad Podbrezovou) a dva o dva (nad Trnavou a opět nad Podbrezovou), devět zápasů urval o gól. Celkově ztratil lídr v této fázi soutěže patnáct bodů po třech prohrách a třech remízách, na což nebyli (nejen jeho) příznivci zvyklí. Ale ještě víc než ne zcela přesvědčivé výsledky bylo do očí bijící herní trápení belasých. Dvě domácí prohry – s Ružomberkem a Prešovem – provázely matné výkony mužstva, rozladěnost hlavního trenéra Vladimíra Weisse st., která se projevila v jeho podrážděné rétorice do vlastních řad i do všech kolem, i opakovaně se hlasitě projevující hněv fanoušků. Absolutním vrcholem fotbalové nemohoucnosti byl duel na Mikuláše v Košicích. Slovan prohrál s tehdy posledním týmem tabulky 0:2 a trenér Weiss se na pozápasové tiskovce neudržel: „Byl to velmi špatný výkon z naší strany. Pokud si diváci nebo majitel myslí, že já mám být problémem ve Slovanu, tak odejdu. Pokud majitel uzná, že to tak není, zůstanu. Uvidíme, co se stane. Je zřejmé, že u nás není ideální klima. Dobíhají nás některé věci, které jsem avizoval před dvěma lety,“ řekl kouč.

Hodně toho naznačil, mnoho nakousl, něco se dalo vyčíst mezi řádky, něco se zase dralo ven skrz zuby, ale zůstalo za nimi, tak to prostě v podobných případech bývá. Vrcholem trenérovy zpovědi ale byly tyto věty: „Je tu dost problémů – i v kabině. Je tu spousta těch černých chlapců a pak je to jedno s druhým. Už se to motá křížem krážem. Není to dobré, je třeba s tím něco dělat.“ Uf, poukazovat na fotbalové problémy za „pomoci“ barvy pleti, bylo podle mnohých – a nejen těch, co se o fotbal zajímají – výrazně za hranici únosnosti, až příliš blízko k mezi, za kterou slušná společnost nemůže podobné výroky tolerovat.

Do týdne bylo pod bublajícím kotlem v kuchyni Slovanu přitopeno ještě více: na podzimní derniéru proti Žilině nenominoval trenér tuto čtveřici: Sharani Zubeira, Kelvin Ofori, Alasan Yirajang a Rahim Ibrahim. Důvod nenominování? Nestihli společný předzápasový oběd. „Nejsou vyhozeni, ale byli potrestáni, protože to se nesmí stát. Je to otázka přístupu a disciplíny. Jsou to neomluvitelné věci směrem k mužstvu, ke mně, ke klubu. Ti hráči si musí uvědomit, kde jsou, co jsou a v jakém klubu jsou,“ reagoval Weiss.

Za všechno může Kajrat

Tak nervózní byl tedy závěr ligového podzimu v podání Slovanu. Slovenský mistr měl ale objektivně za sebou zápasově těžké pololetí: kromě osmnácti zápasů v domácí nejvyšší lize odehrál další tři ve Slovenském poháru a dvanáct v evropských soutěžích (čtyři v kvalifikaci o Ligu mistrů, dva o Evropskou ligu a šest v ligové fázi Konferenční ligy). To vše absolvoval s kádrem, jehož vrcholem bylo účinkování v ligové fázi Ligy mistrů v předchozí sezoně a který se od té doby skoro vůbec nezměnil. Respektive pokud, tak se oslabil, ne posílil. Logicky, po dosažení vrcholu hráči již těžko navazují na svoji maximální výkonnost. A mentální připravenost. Takže letošní výkon Barseghjana (32) není totožný s tím loňským, což platí i pro Kašiu (38), Takáče (27), Bajriče (31) či Toliče. (29). Hlad po novém úspěchu nejen verbálně deklaroval, ale i na hřišti prokazoval akorát mladičký Nino Marcelli (20), záblesky předvedli Blackman (27) a Ignatenko (28), který byl fanoušky kritizován, ale trenérem chválen. Vedlo to ke dvěma solidním výkonům na evropském fóru v zápasech s Racingem Štrasburk (1:2) a Rayem Vallecano (2:1). Ještě že alespoň ve slovenských podmínkách podrželi mužstvo v rozhodujících zápasech na konci podzimu navrátilec Šporar, zkušený Wimmer či vyléčení Kucharevyč a Mak. Díky kvalitě, která v evropském kontextu nebyla vždy konkurenceschopná, ale v domácích poměrech stačila, Slovan otáčel v Niké lize zápasy v jejich závěrech. Doslova minutu po dvanácté získal vítězství proti Komárnu, Michalovcím, Podbrezové či Košicím. To je dvanáct bodů, bez nich by v čele ligového pořadí nebyl! „Tabulka nelže. Máme nejvíc bodů, první jsme asi zaslouženě,“ dvěma větami zbilancoval ligový podzim Weiss. Všimněte si toho kontrastu s větou po zápase v Košicích.

Nakonec ještě našel moment, který (nejen) podle něj způsobil, že druhé pololetí 2025 bylo pro Slovan opravdu složité: „Vše se negativně odvíjelo od zápasu s Kajratem, který jsem i já osobně nezvládl.“ Šlo o domácí duel třetího předkola Ligy mistrů, po prohře v Almaty 0:1 Slovan odvetu stejným výsledkem vyhrál. Jenže z nejcennějšího evropského poháru vypadl po penaltovém rozstřelu. Pravdou je, že se pak neuchytil ani v Evropské lize a velká hitparáda to v jeho podání nebyla ani v Konferenční lize, kam se vlastně propadl a do jarního play off nepostoupil. Odpověď na otázku, proč Slovan nevládne v Niké lize tak suverénně jako sezony předtím, je, že mu chyběla výsledková i výkonnostní stabilita. To dovedlo soutěž k tomu, že v jejím čele je před jarní částí kvarteto týmů v rozmezí pěti bodů. A to slibuje řádný boj o titul!

Tři následovatele Slovanu

„Na jaře bude liga těžká, ale nebudu v zimě chtít přivést deset hráčů, ale někteří musí prostě odejít. A jeden, dva, tři hráči musí přijít. Žilina i Dunajská Streda se určitě posílí, Trnava má již nyní široký kádr. Boj o titul bude těžký,“ vyjádřil se Vladimír Weiss st., hledě z lavičky Slovanu na druhou část sezony. „Pokud chceme být mistrem, potřebujeme udělat dobrá rozhodnutí,“ dodal.

Letošní ročník však mají mistrovskou ambici i další. Jeden? Dva? Tři? Pravdou je, že kromě Slovanu o vítězství v lize nikdo nahlas nemluví. Možná z pověrčivosti, možná z „přizdisráčismu“, který je ve slovenských fotbalových zeměpisných šířkách jakýsi přirozený. Pravdou je, že Slovan obvykle svoji pozici podzimního šampiona ve druhé části ročníku ještě zvýraznil. Vezmeme-li si model soutěže, kterým se hraje od sezony 2017/2018, tedy s desetizápasovou nástavbou ve skupinách o titul a o záchranu, belasí zpečetili zisk primátu – až na jedinou výjimku – vždy s předstihem. Nejdříve ve druhém kole nadstavby, nejpozději v jejím devátém kole (v sezoně 2022/2023). Přijmeme-li tedy ve slovenských fotbalových kruzích panující názor, že tentokrát to bude boj „na krev“ a lídr má tři vážné konkurenty, koho vnímají v kuchyni mistra za největšího či nejambicióznějšího rivala? Podle Weisse… „všichni tři jsou na stejné úrovni, každý má jinou skladbu mužstva, filozofii hry a fotbalu. Neřeknu, kdo je hlavní favorit na titul, nechci urazit štěstěnu… Nám se bude hrát u každého těžko. Čeká nás náročné jaro, v nástavbě bude každý zápas jako finále. Nikdo ze čtyř týmů v čele nevyhraje všechna utkání“.

Matematicky nejblíže k možnosti sesadit Slovan z trůnu má Dunajská Streda. Opakovaný korunní princ soutěže překonal krizi v minulé sezoně 2024/2025, kdy ho z propasti (pod)průměru vytáhl v tu chvíli pro širokou veřejnost prakticky neznámý trenér. Dokonce z vlastních zdrojů. Na hlavu padlý funkcionářský ansámbl ze Žitného ostrova po kaskadérských kouscích s portugalsko-španělskými „kouzelníky“ (Helder, Joao Janeiro, Xisco Muňoz) ve chvíli bezradnosti sáhl po Branislavu Fodrekovi (45), bývalém hráči Slovanu. Nejprve jen dočasně, protože nebyla jiná možnost, ale protože se někdejší trenér slovenských mládežnických reprezentací neztratil, vlastně zachránil sezonu 2024/2025, je u mužstva stále. A přestože ne všechno jde v Dunajské Stredě hladce, tábor DAC sní potichu svůj sen o historicky prvním titulu. „V domácím poháru bychom chtěli hrát finále, bude se konat v Dunajské Stredě. Nechci teď střílet do vzduchu slova o mistrovském titulu, ale situaci bereme takovou, jaká je. Chceme udělat vše pro to, abychom byli co nejlepší,“ řekl na startu zimní přípravy Fodrek. Denník Šport vidí situaci z jiného úhlu: šance na titul pro DAC nebyla nikdy větší…

Trnava vyměnila trenéra už v závěru podzimní části. Českého kouče Michala Ščasného nejprve nahradil jen dočasně Martin Škrtel, sportovní ředitel Spartaku, zimní přípravu již odstartovalo mužstvo pod vedením Španěla Antonia Muňoze. Šestatřicetiletý trenér působil v letech 2023 a 2024 v klubu ETO Győr, na jaře 2025 byl asistentem trenéra Branislava Fodreka v Dunajské Stredě. Tam ho poznal Škrtel, který byl měsíc funkcionářem DAC… Jeho „sívíčko“ neoslní, ale ani neurazí, je zřejmé, že španělský fotbal má zažraný do krve, zná však i zákonitosti slovenské ligy. Akorát že při cílech Trnavy si osvojil opatrné vyjadřování: „Chceme odvádět dobrou práci na trénincích, pracovat co nejlépe. Budovat identitu, která bude patřit ke Spartaku. Vše postupně.“ Chraň Bůh zmínit boj o titul.

Žilina? Na podzim sklízela uznání za způsob hry, ofenzivní, efektní i efektivní. Dvě třetiny sezony byl synonymem mužstva Michal Faško, který přišel v létě z Košic. Po osmnácti ligových zápasech MŠK měl bilanci dvanáct gólů + sedm finálních přihrávek, nejlepší střelec i nejlepší nahrávač. Navíc, velmi sympatický chlap, kterému nenapršelo do nosu, nakonec má věk na to, aby veškerou slávu ustál, v srpnu mu bylo 31 let. Pro reprezentačního trenéra Calzonu nezajímavý, ale jinak hodný povšimnutí. K možné mistrovské metě se vyjádřil trenér Pavol Staňo. „Věříme, že budeme hrát o titul. Pokud se vše sladí, tak možná přeskočíme i Slovan, i když to bude velmi obtížné.“ Alespoň tak. Protože s primáty MŠK Žilina je spojeno jedno nepsané pravidlo: majitel MŠK Jozef Antošík při každém svém životním jubileu slavil titul, sedmdesátku oslaví v roce 2027. „Nechceme, aby byly tituly jen dárkem k jubileu, ale abychom je získávali častěji a vnímáme to, jak to přeje vysvětlil ředitel klubu Jaroslav Bačík. Tak jak se bude jmenovat slovenský mistr 2026?

Text: Peter Šurín, Foto: Profimedia