Králem přestupů je Slavia
Kdyby Slavia sečetla příjmy z prodeje hráčů za posledních 10 let a odečetla od nich naopak náklady na posily, skončila by o 95 milionů eur, tj. o 2,32 mld Kč v plusu. Sparta také registruje vysoce pozitivní bilanci, ale zhruba jen na třetinových objemech ve srovnání s rivalem. Za poslední dekádu vydělal český fotbal na transferech přes 5 miliard korun.
Rivalita mezi Spartou a Slavií je, jak známo, odvěká a bezmezná. Právě permanentní touha obou stran jakkoli svého protivníka v něčem přetrumfnout, nejspíš vždy byla, je i bude klíčovým faktorem rozvoje českého fotbalu, a to prakticky po celou dobu trvání jeho existence.
Jednoduše proto, že věčná snaha být za každou cenu lepší, úspěšnější nebo progresivnější než rival, vnáší do zdejšího fotbalového dění opravdu silnou dynamiku. Stejný princip přitom platí dnes, v éře internetu a mobilních telefonů, úplně stejně, jako v časech, kdy ještě po Praze rozvážely „kunčafty“ drožky a vozka na kozlíku práskal bičem.
Cílem fotbalistů je vyhrávat zápasy, potažmo soutěže, do kterých se započítávají. Takže tím nejlepším a nejhodnotnějším měřítkem pro porovnávání obou „S“ je bezpochyby počet mistrovských titulů, potažmo třeba koruny krále střelců atp. Cenné a porovnávatelné jsou samozřejmě i úspěchy v mezinárodních klubových soutěžích anebo zastoupení obou celků v reprezentačním týmu.
Odvěkou součástí fotbalového života jsou ale i přestupy, které logicky úzce souvisejí nejen se sportovní, ale i s ekonomickou bilancí a úspěšností klubů. To ostatně platilo jak v časech, kdy Slavia přivedla z Vídně Josefa Bicana, tak i dnes. Fotbalový dějepis ale raději ponechme v rukou povolanějších, tedy sportovních historiků.
Pokud se pustíme do pokusu porovnat nějakým způsobem transferní bilance Sparty a Slavie, dává to samozřejmě smysl jen v moderní éře. A tím myslím v několika posledních letech, kdy jsou jednak k dispozici alespoň základní údaje o výši transferního plnění. A navíc jsou mezi sebou porovnávatelné, aniž bychom si museli výrazněji lámat hlavu s inflačními vlivy, které hodnotu peněz v probíhajícím čase poměrně výrazně proměňují. Pro příklad: vkládat částky, jež přitekly do Prahy po EURO 1996 z Manchesteru United za Karla Poborského, z Lazia Řím za Pavla Nedvěda nebo třeba z Atlétika Madrid za Radka Bejbla, do nějakých historických žebříčků by bylo opravdu zavádějící, pokud by nebyly nějak sofistikovaně přepočteny na současné poměry.
Ani do tohoto dobrodružství se dnes ale rozhodně vrhat nebudeme. Jakkoli by jednou určitě bylo zajímavé zjistit a popsat, jak se v 90. letech, tedy v éře divokého kapitalismu, s přestupními částkami za všechny reprezentanty, kteří v té době houfně mířili do západní Evropy, v jednotlivých klubech vlastně nakládalo.
Paska vždy u podstatného
Tuhle éru víceméně zahájil přestup Tomáše Skuhravého ze Sparty do FC Janov, bezprostředně poté, co „Bomber“ zazářil na MS 1990 v Itálii. A už tehdy jeho transfer vyjednával Pavel Paska, český emigrant, který se po Listopadu 1989 vrátil z Německa. A stal se klíčovou figurou českého fotbalového byznysu, kterou je od té doby kontinuálně až do dnešních dní, tedy 35 let.
V lednu 2001 stál Paska za megatransferem Tomáše Rosického ze Sparty do Borussie Dortmund. Vyplacená částka tehdy byla ještě v německých markách a v přepočtu činila 504 milionů českých korun. Na Transfermarktu, což je respektovaný německý web se specializací na fotbalové přestupy, se uvádí částka přepočtená na eura ve výši 14,5 milionu. Spartu tehdy „raketa“ za Rosického oddlužila a suma léta platila za nedosažitelný rekord v kategorii „prodej hráče z české ligy“.
Pak ale nastal čas probuzení Slavie za pomoci čínských peněz a know how trenéra Jindřicha Trpišovského. Klíčovou figurou vzepětí klubu, který se tehdy po letech podruhé ve své historii dostal i do Ligy mistrů, byl Tomáš Souček. A byl to opět agent Pavel Paska, kdo řídil operaci, která Součka nasměrovala do West Hamu United. Nejprve za 4,5 mil. eur v podobě poplatku za hostování. A v červenci 2020 dojednání následného doplatku 16,2 mil. eur za přestup.
Tehdy při finalizování přestupní částky došlo i na zmíněnou rivalitu se Spartou. Šéf Slavie Jaroslav Tvrdík tehdy na poslední chvíli vybrousil požadovanou přestupní částku tak, aby se Souček v historických přehledech dostal právě před Rosického transfer ze Sparty do Dortmundu. Mimochodem, moc nechybělo, aby tím tehdy Tvrdík celý Součkův transfer pohřbil. U vedení West Hamu totiž zmíněné finální navýšení nově požadované částky mnoho pochopení nenalezlo. Britskou stranu už tehdy Tvrdík vyloženě naštval a West Ham z principu odmítal přihodit byť jen o cent víc. Celý transfer musel zachránit Pavel Paska, který se zřekl výrazné části své vlastní provize.
Když příslušnou částku namísto Paskova účtu připsal West Ham na konto Slavie, byly tím její požadavky naplněny, aniž by to West Ham stálo něco navíc. Takže byli všichni spokojeni, dokonce včetně Pavla Pasky, pro kterého bylo nejpodstatnější, že se jednání podařilo zachránit.
Kolik stál hložek?
„Pro změnu“ opět právě Pavel Paska nescházel ani u relativně nedávného transferu Adama Hložka ze Sparty do Leverkusenu. Tento přestup z léta 2022 byl zajímavý tím, že se výše přestupní částky, kterou publikovala německá média, informovaná pravděpodobně Leverkusenem, výrazně lišila od sumy, se kterou v neoficiální komunikaci operovala Sparta. Přičemž hráčův agent Paska na přímý dotaz nepřímo potvrdil sparťanskou verzi. Ale pojďme si to raději rozplést pomaleji a postupně.
Verze 1: Adam Hložek přestoupil do Leverkusenu za základní sumu13 milionů eur + 5 milionů eur na bonusech + 30 procent podílu z dalšího transferu. Alespoň tak o Hložkově transferu referoval známý novinář Fabrizio Romano. Vlastně totéž napsal i renomovaný časopis Kicker, když zmínil, že i s bonusy bude stát Hložek 18 milionů. Se základní částkou13 milionů dodnes operuje i Transfermarkt.
A teď k verzi 2: Ředitel sparťanské komunikace Ondřej Kasík po přestupu iniciativně napsal na síť X, že Hložkova cena je výrazně vyšší než 13 milionů eur, tedy cena, jež se v médiích uvádí. A deník Sport,který má stejného vlastníka jako Sparta, se následně začal odkazovat na dobře informované zdroje s tvrzením, že Hložek údajně stál 18 milionů + 9 milionů na bonusech + 30 procent podílu z dalšího transferu.
V oficiální komunikaci oba kluby o podmínkách transferu mlčely, nabízelo se tedy zeptat se na to, která varianta je platná, právě hráčova agenta Pavla Pasky. Odpověděl sice oklikou, nicméně poměrně jasně: “Za 13 milionů bych si Adama Hložka koupil sám. A velmi brzy bych na tom výrazně vydělal, to vám garantuju.“
Existují dvě možnosti, jak si celou věc vyložit: 1) Hložek stál 18+9 a jeho cenu nějakým omylem, nedorozuměním nebo z jiného důvodu pokroutila německá strana. Anebo 2) Hložek stál 13+5, ale Sparta, která na Hložkovi několik let stavěla marketing a klubovou komunikaci, výslednou přestupní částku trochu načechrala. Jak se říká, aby to líp vypadalo. A Paska jí byl k tomu nápomocen.
Jestli si Sparta uměle vylepšovala čísla jen v souvislosti s permanentním pošťuchováním mezi sparťany a slávisty na sociálních sítích, opravdu těžko říct.
Nelze samozřejmě vyloučit, že chyba vznikla na německé straně. Ale kdo zná německou povahu, ten ví, že pravděpodobnost tohoto výkladu opravdu není vysoká.
Zajímavé je, že pokud se v částka uváděná v souvislosti s českým přestupem do Bundesligy v minulosti někdy lišila, pak byla v Německu vždy vyšší než v Česku. A to bez výjimky.
Vysvětlení by se nabízelo několik. Např. že Němci započetli i provizi agenta, zatímco český klub nikoli. Anebo třeba že si rozdíl v obou částkách před zanesením do účetnictví českého klubu někdo takříkajíc „zprivatizoval“…
Každopádně se v té době nikdy nestalo, že by přestupní částka publikovaná v Německu byla nižší než „česká varianta“.
Případ Hložek každopádně pootočil kolem dějin na druhou stranu. Částky se lišily v opačném gardu. A to velmi výrazně.
Jisté každopádně je, že nevyšel plán Sparty „napakovat se“ při očekávaném navýšení Hložkovy ceny při jeho dalším transferu. Na Letné žili dlouhá léta v představě, že Adam Hložek bude útočníkem číslo 1 v Bayernu Mnichov nebo v jiném klubu srovnatelné velikosti.
I Adamovy zdravotní problémy s únavovou zlomeninou a následné necitlivé zacházení s mladým útočníkem, který v létě 2021 startoval na dospělém EURO, načež mu pak klub poskytl asi tři dny dovolené a následně mu nařídil být týmu Sparty k dispozici v předkolech evropských pohárů, se na jeho výkonnosti podepsaly negativně.
Po přestupu do silného týmu Leverkusenu Hložek na hřišti co do minutáže obvykle jen paběrkoval. Namísto dalšího megatransferu, na který se na Letné tak těšili, pak Leverkusen Hložka po dvou letech prodal do Hoffenheimu za 18 milionů eur.
Pokud platí sparťanská verze, že ho předtím za 18 mil. koupil, pak k navýšení transferní sumy nedošlo a 30 procent podílu Sparty by se vypočítávalo z nuly, tudíž by byl podíl nulový.
A kdyby se 30 procent vypočítávalo z druhé varianty, tzn. z rozdílu 5 milionů eur, putovalo by na Spartu 1,5 milionu eur. Což není špatné, ale s původními představami Sparty o zlatém chlapci se to rozhodně neprotnulo.
Mimochodem, tady si můžeme popsat zjevnou nedokonalost transfermarktu, potažmo dalších dostupných zdrojů. Přestupní částky jsou dnes velmi často konstruovány tak jako u Hložka. Pevně stanovený základ doprovázejí obvykle blíže nespecifikované bonusy (např. za odehrané zápasy, góly, starty v Lize mistrů atp., nicméně v každé konkrétní smlouvě mohou být bonusy popsány i vyčísleny zcela specificky, tedy úplně jinak než u hráčů ostatních).
Jinými slovy: jak vysoké bylo či nebylo finanční plnění za nasmlouvané bonusy, se prakticky nikdy nedozvíme, protože obvykle neznáme konkrétní formulace ze smlouvy. Procentuální podíly z dalšího navýšení ceny hráče by se leckdy dopočítávat daly. Ale zpětně to nikdo, ani Transfermarkt, ze kterého všichni vycházejí, nedělá. Částky, se kterými operuje, jsou tedy sumy odpovídající základnímu plnění.
S ničím dalším si editoři Transfermarktu život nekomplikují. A právě z tohoto důvodu musíme vnímat všechny sumy, o nichž se tu hovoří, spíše jako orientační. Ve finále totiž zjistíme, že jde o přesné součty nepřesných čísel.
Real lhal kvůli Ronaldovi
Když se s tím náležitě smíříme a budeme to brát v úvahu, můžeme pokračovat dál. Pokud někdo nesouhlasí a touží po naprosto přesných cifrách, pak… má prostě smůlu.
Přesné sumy samozřejmě znají kluby a jejich účetní. Nicméně smlouvy o přestupech, stejně jako například kontrakty mezi hráči a klubem, obvykle obsahují klauzuli o mlčenlivosti. To znamená, že žádná zúčastněná strana nesmí o finančních náležitostech kontraktů hovořit, a to obvykle pod hrozbou vysokých pokut. O číslech ze smluv tedy nikdo nesmí hovořit oficiálně, ani je v konkrétní podobě publikovat například v tiskových zprávách. V šedé zóně neoficiální komunikace už sice nějaká ta čísla občas padají. Nicméně tento stav věcí mj. umožňuje s těmito čísly klidně manipulovat. Protože to, co nesmí být řečeno nahlas, si nemůže nikdo na smlouvě přímo nezainteresovaný, oficiálně nijak ověřit.
A novináři jsou pochopitelně závislí na tom, co jim kdo řekne. Někteří agenti například mají tendence komunikovat tímto způsobem transferní sumy, které jsou v zásadě úplně mimo realitu, i když přitom v zásadě úplně nelžou. Jak je to možné? Stává se to v případech, kdy smlouva o přestupu obsahuje odstavce o bonusech, které jsou velmi vysoké, ale zároveň velmi nepravděpodobné. Nicméně agent se zařídí tak, že neoficiálně vypustí do éteru sumu, ve níž sečte základní plnění s maximální hodnotou všech bonusů. A tím se (zcela záměrně) dostane s publikovanou sumou až do jakéhosi paralelního vesmíru. Jak on, tak i jeho klient jsou pak v médiích spojováni s obří sumou, což jim vůbec nevadí, ba právě naopak. Proto to také dělají. Ne všichni a ne vždycky, samozřejmě.
Na Transfermarkt se takové „ústřely“ naštěstí nedostávají, v tom ohledu je databáze editovaná dostatečně profesionálně. Nicméně ani na Transfermarktu nemohou pracovat s žádnými oficiálními dokumenty, všechno je závislé na serióznosti zdroje neoficiální informace.
Obvyklá dobře míněná čtenářská rada typu „Tak si to přece ověřte, než něco publikujete“, je v dané situaci leckdy těžko uchopitelná. Jak jsme si popsali, správně by vám o finančních náležitostech kontraktů neměl říct nikdo nic. A mnozí tak v souladu se zněním smluv skutečně činí a neřeknou vám nic oficiálně ani neoficiálně. Čtenář si ale o výši přestupní částky přečíst chce, takže se novinář leckdy musí spolehnout na to, že mu jeho zdroj neoficiální informace řekne pravdu a nezneužije situace k tomu, aby si něco poupravil, podle toho, jak mu to zrovna vyhovuje. Odfiltrovat to se stoprocentní jistotou a účinností prostě a jednoduše nelze. Nicméně svět není dokonalý. A s tím je nutno se smířit. Nebo žít v blažené nevědomosti, že dokonalý je, což je samozřejmě jednodušší a nenaruší vám to vnitřní klid.
Mimochodem, s informacemi se běžně účelově manipuluje i na mnohem lepších adresách. A to z nejrůznějších důvodů. Nabízí se například zmínka o klubech typu Manchesteru City a jejich finančních výkazech podezřelých z obcházení financial fair play nebo jiných regulací.
Anebo si ještě možná vybavíte aféru Football Leaks, kdy se hackeři dostali k dokumentům, jež neměly být nikdy zveřejněny.
Mimo jiné se nabourali do databáze smluv Realu Madrid, z nichž vyplynulo, že klub v roce 2013 nekomunikoval pravdivé informace o přestupu Garetha Balea. Podle oficiálních prohlášení měla být Baleova cena nižší než 100 milionů eur. Ve skutečnosti však podle uniknuvších dokumentů i s různými doplatky inkasoval Tottenham za Balea více než 100 milionů eur. Leč tahle pravda nesměla spatřit světlo světa, a to z relativně bizarního důvodu. Cristiano Ronaldo, v té době Baleův spoluhráč v Realu Madrid, by prostě nepřenesl přes srdce, že Real za Velšana zaplatil přes 100 milionů eur, tj. o něco víc než právě za CR7 v roce 2009. A tím pádem by Ronaldo ztratil svou tehdejší gloriolu nejdražšího hráče světa, respektive fotbalisty, za kterého byla vyplacena největší přestupní částka v historii. Není pochyb o tom, že Ronaldovo ego by s tím mělo zcela zásadní problém a přinejmenším by to vneslo neklid do kabiny, takže Real prostě zalhal: „Bale byl pod 100.“ A měl klid.
Poté, co jsme si nyní dostatečně vyčerpávajícím způsobem popsali, z čeho mohou vycházet četné nedokonalosti různých rekordních tabulek – a víme tedy, že je zapotřebí brát je vždy trochu s rezervou, můžeme si nyní jednu takovou rekordní tabulku prohlédnout.
Je převzata z Transfermarkt, nicméně je navíc doplněna i patřičným poznámkovým aparátem. A nabízí nám pohled na top 25 největších přestupů z české ligy. Největších z hlediska základního finančního plnění. Částky jsou uvedeny v milionech eur.
Text: Jan Hrabálek, foto: Profimedia