Aleksander Čeferin: Bitvy si vybírám
Devět let vládne Aleksander Čeferin evropskému fotbalu z pozice prezidenta UEFA. A zejména tu nejkritičtější chvíli, kdy velkokluby vyhlásily svou vlastní Superligu, ukočíroval Slovinec mistrovsky. Už po dvou dnech totiž většina rebelů projekt odpískala. Chod ekonomiky UEFA nebyl nijak zasažen, a tak tento stroj na stamiliony eur, určených všem, tedy nejen gigantům, šlape neúnavně dál. V rozhovoru pro německý magazín Kicker hovořil Čeferin také o ženském fotbale, finančním fair play a chystaných změnách nejen v Lize národů.
Osvědčily se nové hrací systémy, které UEFA zavedla pro právě uzavřenou sezonu Ligy mistrů i pro své další pohárové soutěže?
Žádný úspěch nelze považovat za stoprocentní. Ale všechny soutěže považuji za obrovský úspěch, který předčil naše očekávání. Když nechám stranou Champions League, viděl jsem slovinský klub s rozpočtem osm milionů eur ročně, který se dostal do čtvrtfinále Konferenční ligy. Celje je město se 40 tisíci obyvateli a všichni viděli, že bylo italské Fiorentině s rozpočtem kolem 200 milionů eur vyrovnaným soupeřem. Tady se ukazuje, že nový formát nabízí právě menším klubům ještě více příležitostí než dosud.
Když jste viděl obě semifinále Ligy mistrů mezi Barcelonou a Interem Milán, která část vaší osobnosti jásala víc? Tetelil se ve vás radostí spíše fotbalový fanoušek, anebo prezident UEFA?
Obě. Během obou zápasů ve mně převažoval fotbalový fanoušek, protože ty duely byly prostě neuvěřitelné. Když Inter vedl v odvetě 2:0, téměř všichni si mysleli, že už je s Barcelonou konec. A poté, co Barca otočila na 3:2, zase nikdo nepochyboval, že teď už Inter vypadne. Jenže on to ještě jednou opět celé otočil! Nádherné. Dlouho do noci jsem pak přemýšlel, mimo jiné o celkovém úspěchu té skvělé soutěže. A do toho mi zavolala manželka, která se obvykle o fotbal nijak zvlášť nezajímá. Tu odvetu ovšem viděla. A volala mi, že teď z toho návalu adrenalinu nemůže usnout. To utkání prostě pohltilo a uchvátilo všechny.
Kam byste toto utkání zařadil?
Byl to nejnapínavější zápas, jaký jsem kdy viděl. Góly navíc nevstřelili útočníci a ten rozhodující dal střídající záložník. Bývám neutrálním fanouškem, nejsem opravdu příznivcem ani jednoho z těchto klubů, ale dovedu si představit, co asi tato horská dráha s nervovou soustavou fanoušků Barcy i Interu prováděla.
Očekával byste před startem Ligy mistrů 2024-2025, že finále odehrají právě Inter a Paris St. Germain?
Sice mi to nikdo nebude chtít věřit, ale mám na to důkaz. Opravdu: 21. února jsem jednomu známému, bývalému fotbalistovi, poslal SMS, ve které jsem mu napsal, že finále budou hrát Inter a PSG. Všichni se mi vysmáli. Ale asi půjde jen o štěstí, protože v předchozích letech jsem se nikdy netrefil.
Čím to, že jste to předpověděl už v únoru?
Předně jsem měl pocit, že PSG už nemůže hrát hůře, v základní části Ligy mistrů byli totiž opravdu špatní. V zimním přestupním období se ale posílili o Gruzínce Kvaraccheliju. A ukázalo se, že v Luisi Enriquem mají vskutku vynikajícího trenéra, který nakonec skvěle složené mladé mužstvo dokázal vyburcovat k maximu. Co si málo lidí vybaví, je fakt, že Inter v osmi kolech jen jednou inkasoval. V jeho podání prostě vítězí obrana. Je těžké se proti Interu trefit. (Pozn. red.: Rozhovor proběhl před fnále Ligy mistrů, ve kterém tato Čeferinova premisa výjimečně neplatila, tým PSG zvítězil 5:0.)
Poprvé od roku 2010 nevyhrál Ligu mistrů žádný tým z Anglie, Německa nebo Španělska…
A to je přece fajn, když až do konce hraje tolik jiných zemí a není to tedy jednostranné.
Unie evropských klubů tvrdí, že finanční solidarita by měla být ještě větší, že menším klubům by se mělo více naslouchat a měly by více participovat na zvyšujících se příjmech.
Mluvili jsme se všemi zainteresovanými stranami, s asociacemi evropských klubů i lig a shodli jsme se, že to byl dobrý začátek nového cyklu. Deset procent „solidárních plateb“ ze 4,4 miliard eur je 440 milionů. A to už je dost peněz. Míří k těm ligovým klubům, které v pohárech UEFA právě nestartují. Myslím si, že v oblasti solidarity si UEFA počíná velmi dobře. Víte, vždycky bude zároveň platit, že i kdybychom rozdělovali 90 procent příjmů, tak to pro někoho bude pořád málo.
Jak to myslíte?
Nejsem nešťastný, když je někdo jiný úspěšný. Pokouším se z úspěchu ostatních radovat, ale ne každý je takový.
Jaké ohlasy na nový herní model evropských pohárů jste zachytil přímo od jejich účastníků?
Jen nadšené. Všichni jsou opravdu neuvěřitelně šťastní, natolik, že se tomu ani nechce věřit. Velmi dobré vztahy nás vážou k evropským ligovým soutěžím, jejich zástupci chápou, že žijeme ve stejném ekosystému a musíme spolupracovat. Všichni rosteme díky našim soutěžím.
Nejen trenér Liverpoolu Arne Slot byl poněkud nešťastný, že ačkoli jeho svěřenci základní část Ligy mistrů vyhráli, přesto již v osmifinále narazili na tak silného soupeře, jakým je PSG. Arsenal si stěžoval, že musel hrát odvetu čtvrtfinále na Realu Madrid, přestože v tabulce skončil před ním. Zvažujete možnost, že by mužstva umístěná výše po základní části dostala v play off výhodu domácích odvet?
Ano, diskutujeme o tom, ale ještě nepadlo konečné rozhodnutí. Hledisko úspěšnosti klubů v základní části by i v následné části vyřazovací určitou roli sehrát mělo, s tím já osobně souhlasím, dává mi to smysl. Ve sportu jde o pořadí, o to, kdo a jak v danou chvíli zahraje. V tom je to kouzlo. A ne v tom, kdo je víc oblíbený nebo snad velký. V Lize mistrů platí, že svou velikost musí prokázat na hřišti.
Mluví se také o možnosti zrušit u nerozhodnutých duelů v odvetách prodloužení. A přejít rovnou k penaltovém rozstřelu, hned po 90 minutách základní hrací doby. To vše s cílem ulevit alespoň trochu přetěžovaným hráčům. Jak je to tedy žhavé, máme se na to změny opravdu připravovat?
Ne, o takových úpravách jsme nemluvili. V našich soutěžích se to nestane.
Otázka neustále se zvyšujících nároků na hráče, jakož i míra jejich zátěže, gradující jak po fyzické, tak i psychické stránce, ovšem mezi zcela seriozně diskutovaná témata bezpochyby patří. Připravujete ve spolupráci s hráči a trenéry nějaké řešení?
O jisté reformě jsme opravdu debatovali. A vše jsme také konzultovali s opravdu velkými trenérskými jmény. Všichni tito pánové tomu byli pozitivně nakloněni. Jeden z nich však posléze odešel do jiného klubu a ve svém novém působišti změnil názor.
O koho šlo?
Ne, jméno vám opravdu neřeknu. Co se týče hráčů… Hovořit v průběhu sezony přímo s nimi je velmi obtížné. Proto debaty obvykle vedeme s bývalými hráči, kteří pracují v našich komisích a odborných panelech. Hráčskou organizaci FIFPro Europe vnímáme jako seriozního partnera, naše vzájemné vztahy rozhodně nejsou jen formální. Na kongresu se chystám navrhnout, aby se zástupce FIFPro stal od příštího roku stálým členem výkonného výboru UEFA.
V posledních letech jste byl velmi skeptický k rozšiřování mistrovství světa. Nakonec k němu přece jen došlo, ze 32 na 48 týmů. A nyní dokonce FIFA zvažuje přidat zúčastněných zemí ještě víc, jak u mužů, tak i u žen. Více zápasů, více peněz. Je však MS se 64 účastníky, o kterém by někteří rádi vedli debatu, doopravdy ještě v zájmu fotbalu?
Od začátku jsme vůči tezi, že by rozšiřování šampionátů mohlo něčemu dobrému napomoci, opravdu velmi skeptičtí. Naopak se domníváme, že čím vyšší počet účastníků, tím hůř pro fotbal.
Nicméně děje se to.
Za prvé: jako UEFA jsme zde proto, abychom chránili evropský fotbal, námi sdružené svazy a naše soutěže. Za druhé: když se říká, že podporujeme tato rozšiřování turnajů, tak zcela upřímně nevím, co jiného dělat. Rád bych viděl toho kouzelníka, který by mi vysvětlil, jak se dá něčemu zabránit 9 hlasy, které má UEFA v Radě FIFA, čítající 36 osob. Každý takový boj je vyčerpávající. Musíte se rozhodnout, kde je nutné bojovat a kde ne. I když opakujeme, že nemá smysl mít stále více a více týmů, podpořili jsme nakonec rozšíření na 48 účastníků mistrovství světa v mužské i ženské kategorii, neboť to evropskému fotbalu neuškodí. Nový návrh počítající se 64 týmy, to už je ale naprostý nesmysl.
Co to znamená?
Rozhodli jsme se tím nesouhlasit. Takový turnaj by byl příliš dlouhý a předchozí kvalifikace by vlastně postrádala smysl. Bylo by to celé směšné i z pohledu kvality fotbalu. V tomto případě budeme opravdu rádi vystupovat jako takzvaně arogantní Evropané, kteří protestují proti penězům a všemu, co vzejde od ostatních. Jakkoli jsme tak někdy vnímáni, chceme nadále budovat dobré vztahy s ostatními kontinentálními konfederacemi i s FIFA.
Vyústí nesouhlas Evropy s rozšiřováním MS do dalšího vyostření rivality mezi UEFA a FIFA?
Neřekl bych, že jsme rivalové. Jen na něco občas máme odlišný názor, což považuji za normální, protože UEFA není členem FIFA. Jsme samostatná organizace. V 99 procentech jsme zajedno, ale to jedno procento je obvykle zajímavé pro média a veřejnost.
V dubnu 2025 uspořádala UEFA kongres v Bělehradu a účastnící říkali, že byl nudný. Nedošlo totiž k žádnému konfliktu. Zato když se Čeferin s Infantinem, tedy s prezidentem FIFA, spolu hádají, je to téma, které pak generuje i mnohé další zprávy. Jenže když se pak Infantino a Čeferin spojí a souhlasí spolu, tak to už zase nikoho nezajímá.
Jak byste váš vztah s Giannim Infantinem, potažmo s FIFA, popsal či charakterizoval?
Řekl bych, že spolu máme dobrý vztah. Jde o to, že pokud se v něčem naše názory odlišují, je dobré si to také říct. Prvotní je, že si každý chrání svou organizaci. Naše sekretariáty jsou prakticky v neustálém kontaktu a obvykle vše probíhá hladce. Jsem už dost starý na to, abych pochopil, které bitvy si vybrat. A nebojovat zbytečně jen tak pro nic za nic.
Kromě evropských pohárů se začátkem června uzavírá také další ročník Ligy národů, o níž se kdysi, před jejím startem, vedly bouřlivé debaty. Jaké poznatky jste v tomto směru načerpali a jak se odrazí v budoucnosti soutěže?
Náš rozhovor vedeme ještě před rozehráním letošního Final Four. Ale troufnu si říct, že nabídne duely nejen čtyř nejlepších týmů Evropy, ale momentálně celého světa. A že semifinálové duely Německo-Portugalsko a Španělsko-Francie, stejně jako následné zápasy o umístění, nabídnou opravdu ten nejlepší možný fotbal. Navíc také Liga národů dává i menším svazům šanci kvalifikovat se na mistrovství Evropy. Gruzie či Severní Makedonie by se jinak na EURO těžko dostaly. Samozřejmě o budoucnosti Ligy národů přemýšlíme, ale je ještě brzy některé naše nápady prozradit. Mohu jen říct, že rozhodně nepůjdeme cestou dalšího zvyšování počtu zápasů, to je dopředu absolutně jasné. Zkusíme něco, co by mohlo být ještě zajímavější.
Penaltový rozstřel při remíze?
Ještě zajímavější.
Vy, tedy UEFA, jste Ligou národů Mezinárodní světovou federaci FIFA , která o podobné soutěži uvažovala, tak trochu předběhli. A tak se FIFA vrhla na mistrovství světa klubů, které záhy začne v USA a velké kluby na něm budou moci vydělat miliony dolarů. Je to tedy soutěž, kdy se bohatí stanou ještě bohatšími?
Těžko něco říkat o soutěži, která ještě nezačala, či teprve startuje. Co ve mně vyvolává otazníky, je nápad uspořádat takový turnaj na konci sezony a rozprostřít ho na celý měsíc. Vždyť po něm hned začíná nová sezona… Těžko říct, počkejme a uvidíme.
Pochvaloval jste si nárůst konkurence v mužském klubovém fotbale, v ženském se zřejmě naopak utváří okruh „vyvolených“. Chelsea vyhrála šestkrát za sebou anglickou ligu, Olympique Lyon dominuje už roky ve Francii, v Německu hrávají o tituly jen Bayern Mnichov a Wolfsburg.
Začnu netradičně. Fotbal se v porovnání s jinými odvětvími sportu nachází v dobré pozici. Vždy bude existovat určitá nevyváženost, neboť některé ligy jsou větší, mají více peněz a stahují si díky tomu i hráčky. Ale tak to funguje i v mužském fotbale. Zatímco například Wolfsburg v mužském fotbale zase až takové jméno nemá, v ženském patří ke špičce. Ženský fotbal roste jako sport velmi rychle. Myslím, že je to příležitost, do které se vyplatí investovat. Potřetí za sebou se nám podařilo vyprodat finále Ligy mistryň. Před dvaceti roky na něj přišli jen rodiče, partneři a příbuzní. Takže jdeme správnou cestou. Ale souhlasím, že kluby jako Bayern Mnichov nebo Manchester City mají a budou mít více peněz než Olimpija Lublaň, a to u žen i u mužů.
Jak byste přispěl do diskuse o kvalitě ženského fotbalu?
Po technické stránce vnímám působivý pokrok. Často zapomínáme, že ženský fotbal je celosvětově vlastně velmi mladý sport. Dokonce i v Evropě ho lze stále považovat za mladý. Před takovými 10 roky se v některých zemích ještě vůbec nehrál. Potřebuje tedy čas, aby se rozvinul. Muži oproti tomu hrají fotbal už více než 100 let.
Jak se podle vás bude ženský fotbal rozvíjet v dalších letech?
Na trávnících již nyní vídáme opravdu skvělé zápasy. Mimo hřiště je to leckdy ještě boj s penězi a v tom ohledu nás čeká opravdu dost práce. Se soutěžemi jsme pořád ve ztrátě. My to však nepopisujeme jako ztrátu, ale jako investici. Nejsme společnost zaměřená na zisk. Fotbal totiž musíme dál rozvíjet.
A co problematika rovného odměňování a vytváření stejných podmínek po muže i ženy?
Nemůžeme to předepsat. Ale prosazujeme, aby se standardy zavedené u mužů uplatňovaly v podobné míře a kvalitě také u žen. Aby ženské týmy bydlely například ve stejných nebo svou úrovní plně srovnatelných hotelích jako muži. A aby se ženským týmům obecně dostávalo stejně kvalitního servisu jako mužům. Jak po sportovní stránce, tak z hlediska dopravy, tréninkových možností, úrovně sportovišť, rehabilitace, lékařského zabezpečení, vzdělávání… To můžeme vyžadovat, možná tak i mnohé urychlit. Zároveň ale stále musíme zůstat také realističtí.
Měl by tedy fotbal přestat snít o konkrétních politických krocích a opatřeních, jimiž by Evropská unie pomohla fotbalu v rámci naplňování cílů jeho strategie finanční fair play?
Evropská komise dosud tvrdila, že klasický americký platový strop je zde nemožný. Ale my už vlastně platový strop máme, protože omezujeme, kolik mohou kluby zahrnout do výdajů na platy a posily. Jsme v kontaktu s EU, je připravená pomoci. Myslím, že i oni chápou potřebu odstranit rozdíly, zmenšit propast, nebo alespoň nedovolit, aby se ještě zvětšovala. Smiřme se s tím, že slovinský a německý klub spolu prostě nikdy nebudou na stejné finanční úrovni.
Je pro vás složitější organizovat a řídit fotbal v Evropě v současnosti? Anebo to bylo komplikovanější v roce 2016, kdy jste se na UEFA stal mužem číslo 1?
V těch letech jsme měli všechno, včetně pandemie koronaviru. Nyní je svět tak složitý, že mám velké obavy. Obavy z toho, že války vypuknou každý rok, každý měsíc, každý týden. Mám obavy z dvojího metru evropských vlád, které k podobným věcem přistupují odlišně. Důsledky konfliktů po celém světě vždy fotbal ovlivňují, protože fotbal je součástí společnosti. Od 30. let minulého století jsme nikdy nebyli v tak nebezpečné situaci. Nevím, zda to evropští politici chápou. Doufám každopádně, že v našem zájmu.
Řekl jsem už jednou, že politici by se neměli vyjadřovat k fotbalu a mělo by to platit i naopak. Přesto bych dnes k tomuto tématu rád dodal jednu věc, která se týká nás všech. Letos mi bude 58 let a nepamatuji si, že by politici byli někdy lidem natolik vzdáleni jako dnes. Nevím, zda vědí nebo je zajímá, co si lidé myslí. A proto jsme tak rozštěpení.
Text: Vít Chalupa, Foto: Profimedia