Ruce vzhůru, šály dolů!

Prakticky každý z nás, kdo navštívil nějaké fotbalové utkání, si prošel bezpečnostní prohlídkou. Někde jsou důraznější, jinde mírnější. A že jsou zakázané předměty jako zbraně, tekutiny ve spreji, či potraviny, je jednak pochopitelné a jednak většinou naprosto logické. Mohou však fotbalové kluby určovat, jak by měli být diváci oblečeni? Lze jim zamezit vstoupit na stadion jen z toho důvodu, že fandí hostujícímu týmu? A co děti? Nebudou vpuštěny jen proto, že na sobě mají symboly jiného klubu, a to často jen z prostého důvodu, že se jim loga a barvy jednoduše líbí? 

Jak tomu je v Česku?

Drtivá většina, 13 z 16 klubů Fortuna:Ligy ve svých návštěvních řádech zakazuje fanouškům hostí pohybovat se mimo sektor pro ně vyhrazený. Deset si pak vyhrazuje právo umožnit vstup do určitých částí stadionu pouze při splnění předem oznámených podmínek, mezi které často patří klubová příslušnost nebo vnější klubové označení. Jediným klubem, který toto pravidlo výslovně uvádí ve svém návštěvním řádu, je FK Teplice. Ten upozorňuje, že „fanoušci v dresech, šálách a dalších předmětech se znaky hostujícího týmu nebudou vpuštěni do domácích sektorů stadionu.”

Zahraniční přístup

V průběhu monitoringu situace mimo české prostředí jsme oslovili více než desítku evropských velkoklubů s dotazy ohledně jejich přístupu k fanouškům hostujícího týmu mimo vyhrazený sektor. V několika případech jsme se odpovědi nedočkali a v dalších třech kluby odmítly poskytnout jakékoli informace bez předložení konkrétních vstupenek. Z odpovědí, kterých se nám dostalo víme, že Arsenal FC a Manchester City zakazují vstup s oblečením či jinými symboly hostujícího klubu mimo sektor hostí. AS Řím a LOSC Lille k této situaci přistupují méně přísně; fanouškům vstup nezakazují, ale doporučují, aby se, pokud možno této situaci vyhnuli. Naopak Borussia Dortmund, stávající finalista Ligy mistrů, a Valencia CF v tom vyloženě problém nespatřují a vstup v se symboly hostujícího klubu mimo vyhrazený sektor neomezují, v případě, že se dané osoby budou chovat v souladu s návštěvními řády. Od několika zahraničních právníků máme potvrzené, že v USA se tato problematika nijak neřeší a je běžné vidět na stadionech zcela promíchané příznivce obou týmů.

Zajištění bezpečnosti na stadionech

Nejběžnějším odůvodněním zavádění takových opatření je snaha klubů o zajištění maximální možné bezpečnosti na stadionech. Zásadním evropským předpisem upravujícím bezpečnost fotbalových stadionů je UEFA Safety and Security Regulations (SSR). Vyplývá z něj, že v případě utkání s vysokým rizikem může být po zhodnocení rizik rozhodnuto o zákazu cest hostujících fanoušků na takové zápasy. Toto opatření je, pokud jde o český a mezinárodní fotbal, zcela výjimečné, na rozdíl od některých zápasů na jihu Evropy, typickým příkladem jsou některá vyhrocená utkání v italské Serii A. V situaci, kdy hostující fanoušci přeci jen cestují na zápas, se vyžaduje pravidelný postup, aby pořadatelé utkání ve spolupráci s policií a/nebo bezpečnostním pracovníkem přišli s návrhem strategie pro oddělení diváků. Pravidla dále specifikují metody oddělení diváků podle klubové příslušnosti. Když je to třeba, musí začít oddělování různých skupin fanoušků co nejdále od stadionu, aby se předešlo nechtěnému míšení fanouškovských skupin přímo u vstupů. Pokud jde o omezení pohybu diváků uvnitř stadionu po provedení všech nutných kontrol, existuje pravidlo, které pořadateli ukládá zajistit, že diváci nebudou moci přecházet z jednoho sektoru do druhého. Nelze-li zabránit umístění diváků s různou klubovou příslušností do stejného sektoru, je nutno tyto skupiny efektivně oddělit.

Tuzemská právní úprava

Základní právní rámec v České republice určuje zákon o podpoře sportu. Obecně vymezuje povinnosti a sankce v souvislosti s organizováním sportovních akcí. Tento předpis určuje organizátorům sportovních akcí základní povinnost zajistit pořádek během akcí. Součástí této povinnosti je mimo jiné zásadní povinnost vytvořit a zveřejnit návštěvní řád. Ten definuje pravidla pro přístup a chování návštěvníků akce, stejně jako práva a povinnosti těch, kdo na akci zajišťují pořádek.  V případě, že je bezpečnost osob nebo majetku ohrožena a opatření nepřináší zlepšení, ustanovení nařizuje, aby organizátor podnikal kroky k přerušení nebo ukončení akce a vyžádal si spolupráci Policie České republiky k následnému obnovení klidu. Určitou pomocí pro české kluby je pak Manuál Ministerstva vnitra ČR pro fotbalové kluby. Z něj vyplývá, že v rámci návštěvního řádu lze za účelem ochrany veřejného pořádku, života, zdraví a majetku přiměřeně a v odůvodněných případech limitovat obecné podmínky. Manuál možnost omezení vstupu fanoušků do některých sektorů bez vnějšího klubového označení výslovně připouští a dokonce uvádí, že by se v takovém případě nejednalo o zásah do práv spotřebitele. Důležité je však správné použití této možnosti a zajištění toho, aby byl vyvážen zájem na bezpečnosti návštěvníků akce se zájmem o nediskriminaci jednotlivých skupin návštěvníků.

Vztah klubu s divákem

Vztah mezi fotbalovým klubem a divákem se řídí smlouvou, která je uzavřena okamžikem, kdy si divák koupí vstupenku na utkání. Základem tohoto právního vztahu je povinnost diváka zaplatit vstupné a povinnost fotbalového klubu umožnit mu vstup na konkrétní utkání. Další obsah tohoto právního vztahu určují obchodní podmínky, a návštěvní řád stadionu. Pohledem občanského zákoníku jsou oba dokumenty obchodními podmínkami. Proto jsou neúčinná ustanovení návštěvního řádu, které divák nemohl rozumně očekávat, pokud je výslovně nepřijal. Rovněž je významné, že smlouva mezi divákem a fotbalovým klubem bude smlouvou tzv. adhezního typu, a ujednání takové smlouvy proto bude neplatné, pokud je pro diváka jako slabší stranu bez rozumného důvodu zvláště nevýhodné. Divák také zpravidla bude spotřebitelem, proto se nepřihlíží k ujednání, která v rozporu s požadavkem poctivosti zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v jeho neprospěch. Zákaz vstupu i zákaz vstupu v určitém oblečení může být v těchto ohledech problematický, pokud jej divák předem vědomě neakceptuje. Ve vztahu k zákazu vstupu hostujících fanoušků do určitých sektorů je třeba upozornit, že se vymáhá maximálně příkazem k převlečení se – tedy prakticky se vlastní zákaz vstupu hostujících fanoušků mimo sektor hostí nijak nevymáhá, postačí aby tato skutečnost zůstala vizuálně skryta. Fanoušek hostujícího týmu se přeci nezmění v domácího fanouška nebo neutrálního diváka jen sundáním šály nebo dresu.

Diskriminace a rozdělení

Otázka diskriminace je zde klíčovým prvkem, i když se určitý stupeň diskriminace může zdát jako nezbytný k zajištění bezpečnosti na stadionech, je tenká hranice mezi legitimním využitím (diskriminačních) opatření a jejich případným zneužitím. Tuto hranici je velmi obtížné určit. Odhlédneme-li od specifických minoritních skupin jako jsou např. VIP nebo handicapovaní diváci, pak kluby kategorizují diváky na stadionu z pravidla pouze do dvou skupin, a to na fanoušky domácího nebo hostujícího týmu. Toto rozdělení však neodráží realitu. Bez ohledu na klubovou příslušnost lze prakticky na každém zápase najít běžné diváky, rodiny s dětmi, aktivní fanoušky, fanoušky hlásící se k chuligánským skupinám, ultras atd. Každá z těchto skupin se vyznačuje jinou měrou rizika nežádoucího chování. Tato míra rizika se bude lišit nikoliv klubovou příslušností, ale spíše příslušností k dané skupině. Přesto návštěvní řád všechny tyto skupiny zahrnuje do stejné kategorie, což může být problematické.

Závěr

Data, která máme k dispozici potvrzují, že k narušení pořádku na stadionech téměř nedochází. Je tedy velkou otázkou, zda popisovaný přístup k hostujícím divákům není nejen diskriminační, ale zároveň i již delší dobu přežitý. Fotbalové kluby se ve svých rozhodnutích zaměřují primárně na bezpečnost, což mnohdy vede k balancování na hranici diskriminace. Tato situace však může být udržitelná pouze do doby, než se jeden z postižených fanoušků obrátí na soud. Případné soudní rozhodnutí by pravděpodobně nastavilo nové precedentní normy, které by předefinovaly pravidla chování na stadionech a posílily práva diváků – všech bez ohledu na klubovou preferenci. Názory na to, jak mělo být správně se budou ve společnosti lišit, nicméně bychom všichni měli určitě usilovat o to, aby fotbalová utkání byly akcemi, na které se nebojí přijít nikdo bez ohledu na jeho společenské postavení, věk, či třeba oblečení.

Text: Jan Hrabálek, foto: Vecteezy AI