Zkázu odvrátila kabina, postup na MS je zázrak

Jaro 2026 bude navždy patřit k nejslavnějším obdobím v historii českého fotbalu. Národní tým se po dvou penaltových rozstřelech s Irskem a Dánskem prodral na světový šampionát, co na tom, že odřené uši z tohoto úspěchu se budou hojit ještě pěkně dlouho. Jedeme do Ameriky! Fotbalový národ propadl euforii, která se zdaleka vyhnula Milanu Luhovému. Třiašedesátiletý bývalý reprezentační útočník, který svými názory vždy stál mimo oficiální proudy, a proto byl pro mnohé persona non grata, označil v exkluzivním interview pro Hattrick postup na mistrovství světa jako zázrak, pod který se společně s novým koučem Miroslavem Koubkem výrazně podepsal duch vyvětrané kabiny po předchozím šéfovi Ivanu Haškovi. Český fotbal se sice dostal na MS, ale podle Luhového se nikam neposunul.

Milane, proč nesdílíte nadšení fotbalového národa z postupu na světový šampionát po dlouhých dvaceti letech?

Já jsem dlouhodobě nad věcí a beru to s nadhledem. Když se koukám na takové zápasy, kde se hraje o všechno, tak spíš sleduju kvalitu a fotbalový projev. Nadšení a emoce mě míjejí i proto, že jsem na straně Česka tu kvalitu prostě neviděl. Potvrdilo se to, že jsme kvalifikaci zachraňovali na poslední chvíli a dostali jsme se na světový šampionát až po změně trenéra, ale bez potřebné herní a fotbalové kvality. Ale český fotbal dva barážové zápasy v tomto směru nikam neposunuly.

Ale úspěch to je, neříkejte, že ne…

Pro ty naše fotbalisty to úspěch je, zahrají si na mistrovství světa a splní se jim sen. Ale kvalita hry byla mizerná. Pro český fotbal je jediným úspěchem to, že došlo ke změně trenéra a Haška vystřídal Koubek.

Tak začněme barážovou pomlázku rozplétat duelem s Irskem. Po první půli si řada fanoušků musela postesknout, že s Koubkem k žádnému posunu nedošlo. Že to bylo jako za Haška a možná i horší…

Trenér Koubek musel něco udělat, aby došlo ke změně herního projevu a stylu. Koubek neměl k dispozici žádný přípravný zápas a šel do klíčového boje naostro, jen po pár trénincích. A vyjma Daridy s hráči, kteří hráli i za Haška. Prostor pro nějaké zásadní změny tam nebyl. Ať už systémové či personální. Proto jsme se nikam neposunuli. Řeknu to natvrdo. Naši obránci nejsou schopni zakládat konstruktivně útoky, to je jeden ze základních problémů. Já jsem jako útočník nenáviděl, když obránci zvedli hlavu a nakopávali balony nahoru. Tohle se dá praktikovat, když to máte zažité z klubu, ale ne v reprezentaci. To byl a je náš největší problém, že obranné řady nepodporují vpředu Schicka a spol.

Přínos Koubka oproti Haškovi se ale projevil už o poločase s Iry, kdy trenér dobře vystřídal a my jsme se vrátili do hry. Dobrá reakce, ne?

Dobrá, ale hlavně rychlá a účinná. Viděl, že to nefunguje a poslal tam jiné hráče. V tom je jeho velký přínos, povznesl se nad svoji chybu, uvědomil si to a zareagoval. Tady ležel klíč k úspěchu. A je teď jedno, zda ho přesvědčilo okolí, či byl donucen. On jako hlavní trenér musel pronést konečné slovo. A Koubek to udělal. Bez poločasového tahu s Iry bychom na světový šampionát nejeli.

Takže když vás tak poslouchám, volba Miroslava Koubka po Ivanu Haškovi byla z vašeho pohledu správná!

Teď se to samozřejmě hodnotí lehce, když jsme postoupili. Co bychom asi říkali, kdybychom nepostoupili, třeba po penaltách, což by nijak nereflektovalo způsob a styl hry. Podle mě vzhledem ke stavu národního týmu po konci Ivana Haška nepřicházela v úvahu varianta zahraničního trenéra. To by bylo velice riskantní a drahé. S Koubkem to bylo ekonomické, efektivní, rychlé a podle mě správné. Změna musela přijít. Vzpomeňte na Faery, jak to tam mužstvo odfláklo, jak bylo mrtvé a odevzdané. A podívejte teď, jak tým dřel, bojoval, jeden za druhého. Ta změna byla markantní. Zejména proti Dánům.

Ve hře byla i varianta s Jindřichem Trpišovským na lavici národního týmu. Pro něj byste nebyl?

Nikdo neví, jak by to dopadlo. Asi bychom hráli jinak. S Iry jsme to po špatné první půli zvládli, s Dánskem jsem předvídal, že to bude mnohem a mnohem těžší, což se potvrdilo, až jsem si myslel, že naši dostanou naloženo a nepostoupí. Dánové potvrdili, že jsou to fotbalisté, hráli skvěle kombinačně, i když měli slabiny. Ale těch jsme nedokázali využít, což dávám za vinu nekonstruktivní obraně. Na to, že jsem viděl na české straně takovou nefotbalovost a na straně druhé vynikající individuální techniku, zakládání protiútoků, tak musím říct, že po zhlédnutí těchto dvou naprosto odlišných světů musíme být rádi a skákat radostí, že jsme postoupili. To není štěstí, ale zázrak.

Jaký podíl na postupu na mistrovství světa má Ivan Hašek, který odkoučoval prakticky celou kvalifikaci, de facto splnil svůj cíl a dovedl tým do baráže?

Pod Ivanem spíš eviduji nákladovou položku na svazu. Nic víc. Nemyslím si, že tam měl podíl něčeho dobrého či špatného. Pod ním to byla taková nejasná fáze řízení národního týmu, ale vůbec jsem tam neviděl žádný posun k lepšímu.

Budete se mnou souhlasit, že největší rozdíl za Koubka oproti Haškovi byl v týmovém pojetí, v souhře nejen ve smyslu samotné hry na trávníku, ale i sladění hráčů a jejich eg v kabin?

Koubek změnil atmosféru v kabině národního týmu. Bylo to na hráčích vidět, i když byli fotbalově úplně mimo. Duch a pojetí kabiny odvrátilo zkázu a překlopilo to na stranu zázraku. Když jsem se na finále baráže koukal, viděl jsem, jak Dánové hrají fotbal a myslel jsem si, že zejména po vyrovnání na 2:2 to urvou ve svůj prospěch a postoupí. Očima jsem posouval čas, aby už byl konec a šlo se na penalty, při nichž nerozhoduje kvalita herního projevu, systém, nasazení a fotbalovost, ale v podstatě jen pevné nervy. A ty jsme měli lepší my. My jsme byli kolektivem, bylo znát, že zvěsti o týmu nelhaly, že byly pravdivé a podložené skutečným děním v kabině a na hřišti.

Rozumím vám, když mluvíte o dánském týmu jako o souboru technických hráčů, schopných si vyhovět a hrát moderní fotbal. Na druhou stranu stavíte nefotbalovost českého výběru. Ale není to nespravedlivé k některým hráčům? Tušíte, na koho mířím, že?

Jasně, mluvíme o Pavlu Šulcovi. Nechci předjímat, že z něj vyroste nový Nedvěd či nový Rosický, ale má jeden základní předpoklad, který u dalších českých hráčů v podstatě postrádám. A tím je rychlý pohyb s míčem. Když se Šulc rozběhne, má dlouhý krok, umí hrát na jeden dotyk, vyhovuje mu, když má kolem sebe spoluhráče, kteří pochopí jeho hru a dokážou se mu přizpůsobit, aby z toho těžil celý kolektiv. On potřebuje dostat přihrávku do běhu, umí vyjet s míčem dopředu a připravit perfektní akci, jako proti Dánům, když vyslal do šance Provoda. Bude z něj velký fotbalista, protože se tímto odlišuje od všech ostatních v národním týmu.

Další velkou osobností baráže byl nově zvolený kapitán Ladislav Krejčí. Taky z něj bude velký hráč jako ze Šulce?

Řeknu to osobně a trochu jinak. Mně Krejčí na současný fotbal a na to, aby byl špičkový obránce, nesedí. Z jednoho prostého důvodu, je strašně pomalý při práci s míčem. Já ho přirovnávám jakoby ke Slovákovi Škrinairovi, možná je Krejčí malinko lepší. Ale když se na něj člověk podívá šířeji, tak se mi to potvrdí. Do Girony šel jako nejdražší fotbalista v dějinách klubu a málem sestoupili. Teď je v Anglii na padáka z Premier League. Neříkám, že jeho vinou. Má lídrovské chování, mimiku, ale je fotbalově pomalý, nepřesný, v jeho hře není nic konstruktivního. Občas dá gól, to jo. Tohle potěší jeho a jeho fandy, ale já se dívám na fotbal jinak. Hledám kreativitu a přínos pro hru týmu. V tomhle je Krejčí průměrný obránce.

Další jméno, které vzbudilo hodně emocí, byl Vladimír Darida a jeho návrat do národního týmu po pěti letech. Jak to vnímáte vy?

Bylo to riziko, Koubek prostě neměl kde brát, takové typy v Česku obecně chybějí, a proto chtěl trenér něco zkusit. Darida byl pět let mimo reprezentaci a bylo to znát. Nemyslím to špatně. Prostě se muselo za těch pár týdnů něco stát a hlavně trefit se tak, aby se postoupilo. Což se stalo, ale tah s Daridou k tomu moc nepřispěl.

Není to třeba ukazatelem toho, že česká liga není tak skvělá, jak si mnozí myslí a že nevychovává špičkové hráče? Ukazatelem může být třeba Tomáš Chorý. Ve Slavii král, proti Irům podprůměrný.

To si úplně nemyslím. Třeba Schickovi se taky daří více na klubové úrovni než v nároďáku, v němž trpí, protože nemá servis odzadu a nedostane rychlý míč do prostoru, když není obsazený. To zase vyhovuje Chorému, jenž se těžko odstavuje od míče i techničtějšími hráči. Jsou to rozdílné typy, ale na vysokou reprezentační úroveň je pojetí Chorého málo, takže celkově platí, že samostatná česká liga na světový fotbal nestačí, protože je nefotbalová ve smyslu mizerné individuální techniky hráčů.

Zastavme se ještě u jednoho jména. Tomáš Souček. Je to jakési synonymum přechodu od Haška ke Koubkovi. Za Haška nepostradatelný, za Koubka odstavený a ještě zbavený kapitánské pásky. Zdá se, že i Součkovi to pomohlo, souhlasíte?

Podstatné je, že to celé vzal Souček sportovně. Vezměte si ale to hlavní, za Haška bylo prostředí národního týmu odevzdané, kdežto za Koubka ne. To byla největší změna v národním týmu, vyčistil se vzduch, vyvětralo se. Souček toho byl důkazem. Zřejmě pochopil, že nejlepší léta má za sebou, jeho výkonnost klesá a musí se tomu přizpůsobit. Nároďák se teď musí točit kolem Šulce a těch, kteří udávají a hlavně mohou v budoucnu udávat tempo.

Když to shrneme: ve dvou zápasech baráže jsme ani v jednom nebyli lepší, uměli jsme penalty, a proto jedeme na MS. Hlavním faktorem ale bylo i domácí prostředí, což se dá říct i tak, že jsme měli štěstí při losu. Bez dvou zápasů doma bychom se asi do Ameriky neprobojovali, že?

Jasně, domácí prostředí hrálo velkou roli hlavně ve světle výsledků obou zápasů. S Iry to byl boj, s Dány fotbal, který ale hráli jen Dánové proti nefotbalistům, řečeno v uvozovkách.

Tak jsme v Americe mezi nejlepšími týmy, mezi něž se znovu neprocpali například Italové. Co teď?

Máme ve skupině Mexiko, Jižní Afriku a Jižní Koreu, žádný evropský tým, takže nějaké prognózy jsou o to těžší. Přiznám se, že nám informace o tom, v jakém rozpoložení, v jaké situaci a v jaké formě jsou tyhle týmy. Ale trenér Koubek se svým týmem začne okamžitě pracovat, aby měl podklady pro studium, o tom nepochybuji. Jsou to pro fanoušky tři neznámé, tři kontinenty, domácí prostředí a vysoká nadmořská výška bude hrát pro domácí fotbalisty. Já nepočítám, že zázraky se budou dít, už jsem říkal, že zázrak je už samotný postup na šampionát.

Spíš jde o to, aby český tým byl konkurenceschopný těmto třem týmům.

My můžeme získat ve skupině sedm bodů a být pasováni za černého koně. Anebo nezískáme žádný a poletíme domů s ostudou. Bude to něco podobného jako tato baráž. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je hrozně tenká. Ale já bych to nestavěl tak, že účast na mistrovství světa bude rozhodovat o osudu českého fotbalu. Ten má v tom špičkovém pojetí reprezentace jen pár hráčů, kteří hrají ve špičkových klubech Evropy, což není jako dřív.

Myslíte jako před dvaadvaceti lety, kdy jsme oslňovali svět na EURO v Portugalsku?

Ano, podívejte se na tehdejší sestavu a na klubovou příslušnost českých hráčů. Tam se projevil tým, který uměl hrát s míčem, hráči měli špičkové návyky z klubů, uměli pracovat ve vysoké rychlosti. Trenér Brückner to pak dokázal vše sladit a vznikl z toho tým, který nám záviděl celý svět. Tohle nám dnes chybí. I když Koubek postavil tým jak nejlépe mohl, vrátil mu ducha, tak tu individuální kvalitu prostě dohnat nemůže, to není v silách trenéra národního celku.

Může dojít v nominaci na MS k nějakému zásadnímu překvapení, nebo bude základ tvořit tato barážová skvadra?

Žádné zásadní změny se čekat nedají, protože není z čeho brát. Musí se to točit kolem Šulce a Schicka, k nim se přidají ti, co hráli baráž. Tam není co řešit. Před baráží se řešila nenominace Černého a Čvančary. Ale myslím, že Koubek to vyřešil správně, když je nenominoval na baráž. Oba jsou to svým způsobem problémoví hráči a rušivé elementy do kabiny. V závěrečné nominaci toho Koubek moc nenavymýšlí, zase musí sázet na to, aby vzal do Ameriky tým. Povedlo se mu to vytvořit na první pokus před baráží a já jsem přesvědčen, že to stejným způsobem vyřeší i na začátku června, kdy bude uzávěrka nominací na světový šampionát.

Postup na mistrovství světa obohatí svazovou klasu o pěkných pár desítek milionů korun. Jak s nimi naložit, aby z toho profitoval celý český fotbal?

Když chce někdo změnit celý český fotbal, tak pár set milionů nestačí, byť to může být dobrá odrazová základna. Tady nejde jen o fotbal, ale o sport a celkový životní styl v Česku. Myšleno ve smyslu rozvoje sportu, vztahu mládeže k němu. Je to politické rozhodnutí, které může svaz podnítit. Ale tím, že postaví hřiště, halu, akademii, tím to nezachrání, to není koncepční řešení. Přitom v Česku, ale i na Slovensku je dost talentů pro celu řadu sportů, čímž máme velkou výhodu oproti třeba Polákům či Maďarům. Ale nejsou podchyceni systémově, což je největší chyba. Fotbal jako největší sport musí jít příkladem, musí iniciovat politické kroky, které by vedly k celkové změně pohlížení na sport a tím pádem i na fotbal. Jako příklad uvedu Německo, kde investovali do sportovních center, do škol, rozvíjeli celý sportovní systém. To u nás zoufale chybí, pořád přežívá centralizovaná tělesná výchova. Tohle se musí změnit a fotbal by měl jít příkladem. Stavět systém se musí od základu a ne od střechy. Pokud se tohle nestane v celé společnosti, budeme na další účast na světovém šampionátu čekat třeba i více než dvacet let.

Text Jan Hrabálek, foto: Profimedia.cz