Thomas Müller: Vancouver si užívám, Německu chybí stabilita

Šestnáct sezon válel za A-tým Bayernu Mnichov. Skutečně válel, protože za něj nastřílel 250 gólů. S 35 trofejemi je nejúspěšnějším německým fotbalistou všech dob, vždyť jen bundesligu vyhrál třináctkrát, k tomu přidal dva triumfy v Lize mistrů. A v roce 2014 se stal mistrem světa. V srpnu 2025 se Thomas Müller přesunul do zámořské MLS, očekávaně, ale překvapivě do kanadského klubu Vancouver Whitecaps.

Dlouho se spekulovalo o tom, jestli ho David Beckham „uloví“ pro svůj Inter Miami a spojí ho s Argentincem Lionelem Messim. Ne. Müller si vybral klid hokejového města na západním pobřeží Kanady u Tichého oceánu. O životě v něm i o přípravách letního mistrovství světa či úrovni tamní ligy vyprávěl Thomas Müller v rozhovoru pro německý magazín Kicker.

Už jste se ve Vancouveru adaptoval?
Rozhodně. Je to tu opravdu zábava. Mým hlavním tématem je fotbalové hřiště, které nejvíc ovlivňuje můj život. S týmem to od začátku fungovalo jak na hřišti, tak mimo něj. Hráči jsou velmi zvídaví. Vše proběhlo tak, jak jsme to předem probrali s Axelem Schusterem (generální ředitel a sportovní ředitel, pozn.) a trenérem Jesperem Sørensenem. Věděl jsem, že dokážou posoudit, co se mnou získají po sportovní stránce i mimo hřiště. Že sice přichází král střelců z mistrovství světa 2010, ale ne hráč, který se prosmýkne přes všechny soupeře a v každém zápase dá osm gólů.

A když odmyslíte fotbal…
… Vancouver je skvělé město, jehož přednosti vnímám, když mám trochu volného času. Rád se procházím ulicemi nebo objevuji restaurace. Lidé jsou velmi otevření, je to velmi mezinárodní město s mnoha kulturami. Díky tomu nikdo přesně neví, jestli jste místní, nebo jste ve městě teprve čtyři hodiny. Život tu působí bězpečně, k tomu je tu spousta přírody. Celkově se mi tu žije velmi dobře. Skvělý je také stadion, který leží uprostřed města a stojí za to ho vidět, když je osvětlený zvenku. Pro běžný ligový zápas je s kapacitou více než 50 000 diváků příliš velký, i když při průměrné návštěvnosti téměř 25 000 diváků jsme na vzestupu. Díky mému příchodu a úspěšné minulé sezóně jsme ve městě roznítili fotbalovou euforii. Jsem zvědavý, jak se to projeví na návštěvnosti v nové sezóně.

Cítíte podporu fanoušků?
Mám pocit, že fanoušci, kteří se pro tento sport nadchnou, jím žijí naplno a skvěle nás podporují, ale samozřejmě jde o jinou fanouškovskou kulturu než v Evropě. Po každém gólu následuje ohňostroj, což je velkolepé. A kanadská i americká národní hymny před výkopem dodávají zápasu zvláštní nádech a větší význam.

Je vám 36 let, máte stále chuť trénovat, hrát?
Jasně, velmi si užívám pocit, když svým výkonem a výkonem týmu dokážu vyvolat emoce a nadchnout lidi. Za to stojí se v přípravě zapotit, navíc mám pocit, že s Whitecaps reprezentuji město Vancouver a jeho obyvatele i za hranicemi země. Vancouver není ve sportu zvyklý na velké úspěchy.

To jste změnili hned ve vaší první sezoně, kdy jste vyhráli Kanadský pohár a také se dostali do finále MLS.
Ano, dostává se nám více pozornosti, což v kanadském městě, kde vládne hokej, není vůbec snadné. Lidé si teď užívají, že se mohou zapojit i do fotbalu.

Vancouver Magazine vás zvolil sedmou nejdůležitější osobností Vancouveru. Prý proto, že jste do města vnesl myšlenku úspěchu. Jak se vám to podařilo?
Při rozhovorech s některými místními obyvateli města jsem v prvních týdnech zaznamenal názor, že Vancouver nevyhraje žádný titul. Pocházím však z druhého extrému, kdy jsem byl celý život formován jako fanoušek a hráč Bayernu Mnichov. Fotbal je v Německu vším, Bayern je číslo jedna, vždy a všude je v centru pozornosti, nic jiného než vítězství se nepočítá. To mám v sobě. S tím jsem přišel do jiného světa, kde je možná i remíza v pořádku. To pro mě bylo zpočátku nezvyklé. V Bayernu mě bavilo, že remíza se bere jako porážka, to má své kouzlo. Snažil jsem se to tady vyjádřit, i když jsem nemohl očekávat, že všichni lidé najednou budou vnímat Vancouver Whitecaps jako to nejdůležitější ve svém životě. Chtěl jsem to trochu rozvířit, jak uvnitř, tak navenek.

Tým zůstal z velké části pohromadě. Jaký máte cíl pro tuto sezónu?
Pro mě jde o to, abychom v základní části sezóny vtiskli Západní konferenci MLS svůj rukopis. Bylo by hezké, kdybychom dokázali náš styl hry a výkon dotáhnout tak, aby nás na hřišti vnímali jako jednotný celek a aby nám nezbýval prostor pro nedbalosti. Chceme stavět na té aktivitě a dominanci, která nás charakterizovala v důležitých zápasech minulého podzimu.

Spočítal jste si někdy, kolik leteckých mil za sezónu v zámoří nasbíráte?
Ne, raději ne. Jedu s týmem a nepřemýšlím o tom.

Je nějaké město nebo stadion, na které se těšíte nejvíc?
Ptal jsem se kluků, kde je nejlepší atmosféra. V Minneapolis prý mají skvělý stadion a atmosféru. Stejně jako v bundeslize jde o to, kde je plno. Města vlastně moc nevidíme.

Byl první trénink ve Vancouveru kulturním šokem po 16 sezonách v Bayernu?
Byl jsem si vědom toho, že máme v kádru mnoho mladých hráčů, kteří jsou na cestě nahoru, a že nemohu hned očekávat, že věci budou fungovat tak, jak jsem byl zvyklý. Pro mě je však nejdůležitější nezbytné nasazení a vůle se zlepšovat. A tu cítím každý den.

Je výkonnostní rozdíl v kádrech týmů větší než v Evropě?
Ano, pravděpodobně kvůli platovému stropu. Nemůžete nakupovat jen podle kvality, ať to stojí, co to stojí. Liga dává nejrůznější předpisy ohledně struktury kádru, které je třeba dodržovat. Máme několik hráčů z vlastní mládeže, kteří nám velmi pomáhají a mohou i nastupovat.

Existují rozdíly v každodenním fotbalovém režimu oproti bundeslize?
Při domácích zápasech můžeme dát volný průchod svému vnitřnímu módnímu guru. Na stadion přicházíme asi dvě hodiny před zápasem v civilu, každý v tom, v čem chce. Na venkovní utkání naopak jezdíme obvykle v jednotném týmovém oblečení. Celkově je vše trochu nenápadnější, při domácích zápasech není celé město na nohou jako v Německu.

Je příjemné nebýt tak v centru pozornosti jako v Mnichově?
Ano i ne. V soukromém životě je to v Německu někdy náročné, aniž bych si chtěl stěžovat. Na své známosti mám přece jen svůj podíl. (smích) Baví mě mít slovo v mém oblíbeném oboru, kterým je fotbalový byznys. Soukromý život ve Vancouveru je každopádně o něco uvolněnější.

Jaké je vnímání fotbalu v Severní Americe?
Je třeba jasně rozlišovat mezi dvěma věcmi. Fotbal zatím nemá v životě běžné populace velký význam. V pondělí ráno se v kanceláři o fotbale nemluví. Fotbalová bublina ale není úplně malá, na stadionech panuje euforická atmosféra, lidé se o zápas zajímají. Zbytek populace fotbalovou bublinu vůbec nezná, lidé mají jiné zájmy a sporty, vyrůstají s hokejem, basketbalem a americkým fotbalem. Význam je možná srovnatelný s házenou v Německu. V Kanadě je kvůli topografii výrazně méně fotbalových hřišť než hokejových kluzišť. Ale v play-off byl náš stadion plný.

Za dva měsíce začne mistrovství světa i ve Vancouveru. Je to už cítit ve městě?
Lidé už o mistrovství světa mluví často, srovnávají ho se zimními olympijskými hrami 2010. Pro mě je to nejzřetelněji patrné z našeho rozpisu zápasů, kde máme za sebou mnoho venkovních zápasů, protože na konci dubna nahradí náš umělý trávník přírodním. Až zápasy začnou, všichni budou v euforii. Kanaďané mají národní hrdost, dva ze svých zápasů ve skupině hrají tady, ve Vancouveru to bude něco znamenat.

Čeho může kanadská reprezentace dosáhnout?
Už delší dobu jsou na dobré cestě a jsou konkurenceschopní. Kromě Alphonsa Daviese, kterého znám z Bayernu Mnichov, mají mnoho dobrých hráčů, kteří hrají ve špičkových evropských ligách. Osmifinále nebo dokonce čtvrtfinále by pro Kanadu bylo určitě velkým úspěchem.

A co německý tým?
V roce 2010 nám nikdo nic nevěřil, protože mužstvo prošlo generační obměnou a země potřebovala nové tváře. Tehdy se zdálo, že se všechno najednou změnilo. Přidali se mistři Evropy do 21 let z roku 2009, mnozí z nich už hráli významnou roli ve svých klubech i na mezinárodní úrovni. A v Jižní Africe jsme skončili třetí. Na tom jsme stavěli a dál se rozvíjeli, paralelně s tím i Bayern. V roce 2013 hrály finále Ligy mistrů dva německé týmy (Bayern porazil Dortmund 2:1; pozn.), v německém fotbale byla spousta kvality smíchaná s dobrými vlivy.

Jenže při obhajobě titulu mistrů světa z roku 2014 přišel krach v podobě vyřazení v základní skupině MS 2018. Stejný problém se opakoval o čtyři roky později.
Do roku 2016 panovala v německém fotbale stabilita. Jenže další přechod a začlenění nové generace se nezdařily. Nová generace sice zapadla do klubového fotbalu, ale ne vždy hned do klíčových rolí. V této fázi se německý fotbal nachází již delší dobu. Talenty se objevují stále znovu. Ovšem stálých opor v týmech, které pravidelně hrají semifinále nebo finále Ligy mistrů a sbírají tyto zkušenosti, máme jen velmi málo. Chybí nám právě ta stálost. Tento vývoj se musí znovu nastartovat, abychom patřili mezi tři hlavní kandidáty na titul mistra světa.

Takže považujete Německo spíš za outsidera?
To ne, ale… Máme sice dostatek kvality na to, abychom v jeden konkrétní den porazili jakoukoli špičkovou zemi, ale na druhou stranu nevidím tu stabilitu, která by nás činila téměř neporazitelnými. Je rozdíl v tom, když dokážu někoho jednou porazit, a když jsem velmi těžko porazitelný. Proto nepatříme mezi nejžhavější favority. Přesto by měl každý hráč do turnaje nastoupit s tím, že dá do toho všechno, aby postoupil až do finále.

Kdo získá titul?
Přál bych ho samozřejmě Německu. Jako divák si přeji mistra světa, na kterého se dobře dívá. Portugalci na ME 2016 a Francouzi na MS 2018 byli dva vítězové, u nichž mi chyběly vrcholné momenty, fotbal byl velmi orientovaný na výsledek. Vezměte si herní styl Hansiho Flicka a současné Barcelony. Každý zápas je podívaná, rád se na ně dívám a těším se na další.

Během mistrovství světa budete pracovat pro Magenta TV jako televizní expert. Považujete se za fotbalového fanatika?
Ne, nejsem na něm závislý, rozhoduji se svobodně. Ale toto bylo jednoduché rozhodnutí. Přirozeně jsem chtěl být blízko dění, protože mě fotbal baví. Už podle obsazení na Magenta TV lze očekávat, že to bude na vysoké odborné úrovni. V týmu expertů se sejdu s Jürgenem Kloppem, Matsem Hummelsem a to nevypadá jako práce. (smích) Těším se na to, i když to pro mě bude nové, chceme fotbalovým fanouškům doručit kvalitu až do obývacího pokoje.

Vy jste debutoval na MS v roce 2010 ve dvaceti letech. Lennartu Karlovi, objevu sezony nejen Bayernu, bylo čerstvě 18. Měl by ho trenér Julian Nagelsmann nominovat?
V okamžiku nominace musí trenér národního týmu zvážit, jaké ingredience v kádru potřebuje. Lennart přináší dost věcí, které každému týmu prospějí. Hlavně to, že má schopnost střílet góly. Tu neztratí. V správných prostorech si věří, nebojí se, že mu někdy nevyjde zakončení nebo driblink. To je pro útočníka důležité. Lennart může být dobrá volba, ale jako trenér národního týmu bych to bral opatrně a počkal si na situaci až těsně před nominací.

Text: Vít Chalupa, foto: Profimedia