Titul číslo 2? To spíš pohár

Už dvě desetiletí oscilují otec a syn Jakubowiczovi mezi třemi pevnými body, které definují jejich vesmír. Od rodinného krbu, zdroje jejich soudržnosti, vede přímá linka do hostivařského areálu firmy Barvy a laky, která je vedle dalších společností v rodinném portfoliu zdrojem jejich příjmů. Trojúhelník pak uzavírá svůj tvar ve Vršovicích, v ústřední zóně jejich výdajů. Ty směřují do klubu Bohemians 1905, který jim dává pocit vnitřního štěstí a životního naplnění.

Rozdělili si úkoly. Středobodem zájmu Dariusze Jakubowicze musí být logicky rodinný byznys v čele s vlajkovou lodí jménem Barvy a laky. Zároveň je ale předsedou představenstva Bohemians Praha 1905. A proto jak to jen jde, míří jeho myšlenky do Ďolíčku, kde funkci ředitele a pozici hlavního akcionáře vykonává jeho syn Darek. Jednou by měl po otci převzít i království fermeží. Určitě ale ne dřív, než ti dva klubu předají dárek, na kterém začali pracovat letos, kdy je Bohemce 120 let. A předat by jí ho chtěli už brzy, ke 125. narozeninám. Kdo má oči, vidí, že nový stadion Bohemka potřebuje. A kdo ji nosí v srdci, ten cítí, že si ho i zaslouží. Jakou porcí radosti z úspěchů se za to jednou Bohemka svým dobrodincům odvděčí, je zatím ve hvězdách. Jakubowiczovi ale nyní nad něčím takovým ani nestíhají přemýšlet.  O tom, co mu dvě dekády soužití s Bohemians daly i vzaly, rozprávěl s Hattrickem především otec Dariusz. A občas se k rozhovoru aktivně připojil i jinak pozorně naslouchající syn Darek.

Vaše firma Barvy a laky Hostivař se po vyhlášení konkurzu na tradiční klub FC Bohemians Praha stala prvním sponzorem subjektu, který v Ďolíčku, byť ve třetí lize, pokračoval ve fotbalové činnosti. A postupně si vydobyl nástupnictví, jakož i práva na užívání názvu Bohemians i loga s klokanem. Vy jste ale původní pozici sponzora brzy vyměnili za roli majoritního akcionáře. Co vás k tomu vedlo?

Situace, ve které se Bohemka vyskytovala. Na jednu stranu tady byla přítomna velká euforie fanoušků, na stranu druhou nebyly pro klub k dispozici prakticky žádné příjmy. Byli jsme u toho coby sponzoři. A když jsme viděli, že to směřuje k dalšímu rychlému konci, museli jsme se do toho ponořit hlouběji a vypomoci klubu podstatně větší měrou, než by odpovídalo pozici sponzora. Z našeho pohledu se tedy v tu chvíli za statisíců staly miliony.

Před třemi lety jste vyčíslil dosavadní vklad vaší rodiny do Bohemians zhruba na tři stovky milionů. Takže nyní byste mohli být na čtyřech stech?

Určitě. Tak nějak.

Co na vaši angažovanost směrem k Bohemians říká dámská část rodiny?

Musím připustit, že podpora z této strany už není tak radikální, jako bývala. Darek: Spíš bych to teď nazval tolerancí.

S jak vysokým ročním rozpočtem nyní Bohemka pracuje? A jakou měrou se na jeho naplnění podílí vaše rodina? Odhlédněme teď, prosím, zcela od investičních nákladů na přestavbu stadionu, k těm se posléze dostaneme zvlášť.

Roční rozpočet klubu se vejde do 140-150 milionů korun. Firmy, které patří do portfolia naší rodiny, zajišťují Bohemce ročně zhruba 35 milionů korun. Zbytek rozpočtu hradí další sponzoři, výnosy z ticketingu, merchandisingu a podobně.

Bavíme se teď o rozpočtu pro „dospělou“ Bohemku?

Ano. Mládež funguje na své vlastní platformě, ostatně jako všude jinde. Je ale pravdou, že struktura spojená s mládeží Bohemians je od naší akciovky separovanější, než je zvykem u jiných ligových klubů. Má to své historické příčiny a směrem do budoucna se nám snad podaří poupravit to nastavení tak, aby odpovídalo současným podmínkám a vyhovovalo co nejlépe všem. Žijeme v době, kdy je zapotřebí investovat hodně nejen do A-týmu, ale právě také do mládeže. A pokud někam posíláte peníze, je dobré mít nad tím určitou kontrolu, zejména pokud jde o významnější částky.

Jak jste spokojeni s výkonností mládežnického úseku, tedy s tím, jak kvalitní hráče a v jakém počtu generuje?

Darek: Musím říct, že je to nadstandardní. Na to, že kluci dneska nehrají ani nejvyšší dorosteneckou soutěž, je mládež schopná generovat každoročně poměrně dost kluků do našeho A i B-týmu. A daří se to i navzdory tomu, že ty největší pražské kluby mají tendenci mládežnické týmy klubů žijících v jejich sousedství doslova plundrovat. Jedna věc je dneska hráče vychovat a věc druhá udržet ho, zaplatit ho.

Není to tak dávno, co měla Bohemka většinu svých hráčů vypůjčených, zkraje sezony vždy čekala na to, kdo se ve Spartě či ve Slavii nevejde do kádru a mohl by tedy do Ďolíčku zamířit na hostování. Pak jste ale pozměnili strategii a začali budovat kádr vlastních kmenových hráčů. Shodneme se, že to bylo ku prospěchu věci?

Ona ta původní strategie měla ve jisté nedávné době také svoje ratio. Dokud nebyl definitivně ukončen konkurz, vznášeli jistí lidé neustále určité nároky. A ty se vztahovaly zejména na odchovance, proto nám v té době sázka na vlastní odchovance mohla paradoxně velmi komplikovat život. Vůči hráčům, které jsme měli půjčené, samozřejmě nikdo žádný takový nárok uplatňovat nemohl. Hostovaček tedy bývalo jednu dobu v kádru až 40 procent.

Což už je ale nějaký ten pátek minulostí…

Věci se pohnuly. Konkurz skončil a kupříkladu při odchodu Tetteha do Sparty v roce 2018 jsme získali početnou hráčskou kompenzaci. A to byl základ, od kterého už se dalo odpíchnout. Postupně se to pak překlopilo a kmenoví hráči začali převažovat. Dnes už v týmu nemíváme víc než tři hostovačky, přičemž vždy usilujeme o opci. A že je po sportovní stránce jednoznačně lepší, když trenér může postupně rozvíjet stabilizovaný vlastní kádr, než když se každým rokem musí čekat, kdo se tak trochu nahodile sejde, je asi nabíledni. 

ŠLI PŘES HRANU

Pomohla tato reforma skutečnosti, že se v roce 2023 „klokani“ po letech vyšvihli a díky čtvrté příčce v lize skočili konečně znovu až do pohárové Evropy? Pobyt v předkolech Konferenční ligy měl sice po srážce se silným norským týmem Bodo/Glimt jepičí život, ale i tak „klokaní“ komunita oživila naději, že sen o dni, kdy se Bohemka vrátí na své někdejší pozice, by možná nemusel být až tak fantasmagorický, jak se jevil doposud.

Samozřejmě že vybudování vlastního kádru tomuto úspěchu napomohlo. Stejně jako řada dalších, nikoli náhodných faktorů. Zlepšilo se i tréninkové zázemí, ve kterém se tým připravuje. A v neposlední řadě se projevilo, že jsme se nebáli nových technologií.

Darek: Bohemka v tomto směru bývá tradičně průkopníkem. Ať už to bylo použití čipů nebo dat z GPS vest. Ty jsme v Česku používali jako druhý klub, hned po Spartě.

Pro vysvětlení čtenářům: Když dnes vidíte fotbalistu, který si přes hlavu stáhne dres, všimnete si, že obvykle nezůstane do půl těla nahý. Ale ukáže se, že má na sobě cosi, co se v nadsázce, v analogii s dámským prádlem, nazývá „podprsenka“. Ve skutečnosti je to právě zmiňovaná GPS vesta přiklápějící k fotbalistově tělu čidla, jež monitorují data např. o změnách frekvence srdeční činnosti, ale i mnoha dalších procesech uvnitř fotbalistova organismu, a to jak v tréninkovém procesu, tak i v zápasech. Správné vyhodnocení dat dá realizačnímu týmu přesnou zprávu o hráčově formě, o jeho reakcích na rozličné situace a mohou také včas upozornit na blížící se zdravotní problém.

Darek: V tomto směru jsme byli opravdu napřed. Když si například Slavia GPS vesty pořídila, zjistila, že nemá nikoho, kdo by celému tomu systému rozuměl. A experta na vyhodnocování GPS dat si pak kupovali od nás.

Bohužel pro Bohemians se teď onen skok na 4. ligovou příčku, potažmo do pohárové Evropy jeví jako hodně ojedinělá záležitost, nic nenasvědčuje tomu, že by se měla v dohledné době opakovat.

Všichni na Bohemce dělají všechno pro to, aby se to opakovalo. Ale ta situace je velmi složitá a těžká, musí se sejít a zacvaknout do sebe spousta faktorů. V té úspěšné sezoně se nám dařilo dotahovat dobře rozehrané zápasy do úspěšného konce. Oproti tomu se teď zejména v koncovce vyloženě trápíme. To se ze strany managementu úplně ovlivnit nedá, to je na hráčích. My můžeme pracovat na co nejlepším nastavení klubu a kvality zázemí. A jeho úroveň by odpovídala přinejmenším prostřední skupině, možná výš. Určitě ne skupině o záchranu.

On se také tým krátce poté, co se vybičoval k oné čtvrté příčce, rozpadl po zdravotní stránce. Nešel přes hranu?

Šel. Na konci té úspěšné sezony nastupovali hráči přes bolest, viděli před očima možný úspěch a šli si za ním. I trenér se k tomu stavěl tak, že nechával za odměnu hrát ty, kteří se o to vlastně postarali. Výsledkem toho ale bylo, že do nové sezony jsme vstupovali s neuvěřitelným množstvím zranění, protože někteří šli už totálně přes hranu a doběhlo je to. Vypadli nám na půl až tři čtvrtě roku.

Darek: Martin Hála, který patřil mezi naše největší tahouny, vypadl na celou další sezonu. Zranil se Jánoš, pak Matoušek… A mnozí další.

Zeptám se teď možná hloupě: Máte vůbec nějakou rehabilitační linku?

Samozřejmě, v tréninkovém centru v Uhřiněvsi je všechno potřebné. Zařízení se snažíme průběžně inovovat a zkvalitňovat. I v této oblasti jde pokrok strašně rychle dopředu. Ale už máme vyhlédnuté dvě supermoderní mašiny, do kterých vkládáme velké naděje, že našim hráčům po této stránce výrazně pomohou. Konkurence v lize je každopádně veliká. Vyrovnala se tak, že od čtvrtého místa dál figuruje devět klubů, z nichž každý může jednou za čas přesně takhle vyskočit.

ZLATÁ HOREČKA OPADNE

Situaci každopádně mění fakt, že v posledních měsících vstoupila do českého fotbalu řada movitých českých podnikatelů. Jinými slovy: Miliardáři skupují české kluby a velké sumy házejí i na přestupní trh, lákají na ně posily. Pro klub jako Bohemians to musí znít jako poněkud varovné zprávy, ne? Vypadá to, že dosavadní rozpočty nebudou muset stačit k zajištění konkurenceschopnosti. A to musí být obzvlášť nepříjemné v situaci, kdy jste z vlastních peněz rozjel i přestavbu stadionu. Není to pro vás poněkud nešťastný souběh událostí?

Samozřejmě ten vývoj sledujeme… Na druhou stranu: Když se s těmi lidmi občas bavím, zjišťuju, že jejich motivací je v řadě případů představa, že jim investice do fotbalu bude generovat zisk, že jim fotbal bude vydělávat. A z tohoto důvodu si říkám, že by je tahle „zlatá horečka“, podle mých dlouholetých zkušeností falešná, mohla tak do dvou let opustit. A ta finanční spirála, kterou rozjeli, už se dál roztáčet nebude. Je to dvojsečné. Na jednu stranu je určitě dobře, že tihle lidé do českého fotbalu vstoupili, ohromně to pomáhá diváckému, potažmo mediálnímu zájmu o soutěž. Nicméně ta finanční spirála, kterou jsme tu načrtli, se opravdu roztáčí. A my k ní máme jednoznačné stanovisko: Do žádných finančních dostihů se v žádném případě pouštět nebudeme. Musíme být chytří a připravení. Dělat správná řešení ve správnou chvíli. A za správné, nepřestřelené finanční částky.

Vy svět byznysu a fotbalu propojujete už léta. Stává se vám, že vás oslovují lidé z byznysového prostředí a konzultují s vámi, jestli je dobrý nebo špatný nápad koupit si fotbalový klub?

Ano, několik lidí to udělalo, radili se o tom se mnou. Někteří z nich pak do fotbalu nevstoupili.

Odrazoval jste je?

To určitě ne. Obvykle byli ve stadiu due diligence, to znamená, že zevrubně zkoumali ekonomiku klubu, o který projevili zájem. Radil jsem jim, co je v tom ohledu ve fotbale specifické. A na co by se tedy měli zaměřit intenzivněji, než třeba u firem z jiného prostředí. Některé to neodradilo, takže to už je potom otázka jejich rozhodnutí. Účetnictví spojené s fotbalem není vůbec jednoduchá věc. Majetek obsažený v hráčích totiž není promítnutý do účetní hodnoty. A je to položka velmi křehká a proměnlivá, protože kolikrát ještě v pondělí má hodnotu velkou. A v úterý se zraní. A nemá na trhu hodnotu žádnou. Navíc za něj musíte shánět náhradu, která vás přijde kolikrát i dráž, než byla částka, kterou jste za to ho prvního hráče chtěl původně utržit. Ve fotbale prostě fungují trochu jiné zákonitosti, než na jaké jsou ti investoři z obvyklého byznysu zvyklí. Budou se s tím asi muset seznámit v praxi, aby zjistili, jestli je fotbal bude opravdu bavit tak, jak předpokládali.

Už jsme naznačili, že vy se primárně věnujete hlavnímu byznysu, zejména firmě Barvy a laky. A Darek je většinou svojí kapacity na Bohemce. Zkuste, prosím, vyčíslit, kolik času dáváte týdně Bohemians.

Bohemce věnuju zhruba jeden den v týdnu. A vím, že až se realizace stavebních změn na stadionu bude zintenzivňovat, budu tu muset být častěji.

Darek (s úsměvem): Mně to na Bohemce vychází na 8 dní v týdnu.  

UDĚLAT TO JAKO HRADEC

Už jsme zmínili, že jste do Bohemky, s prominutím, nasypali už 400 milionů korun. V souvislosti s investicí do stadionu se hovoří o 380 milionech, takže můžeme pracovně hovořit o čísle 800, a to celý příběh ještě ani zdaleka nekončí. Mnohý přitom zakroutí hlavou a řekne: Takových peněz – a co z toho má? Vždyť mu ta Bohemka žádné megaúspěchy nepřináší. Co byste mu na to odpověděl?

V mých očích start v evropských pohárech megaúspěchem. A za standardní úspěch, který mě těší, považuju fakt, že v Česku máme šestnáct prvoligových klubů. A Bohemka mezi ně dlouhodobě patří. Možná to spousta lidí jako úspěch nevidí, já ano. I v kontextu toho, že v hlavním městě žijeme po boku těch dvou velkých hráčů, Sparty a Slavie a fungujeme bez podpory města a kraje. Což si žádný mimopražský klub vůbec ani nedokáže představit. Ekonomický profit může přijít, pokud budete hrávat v pohárové Evropě. Pokud možno v hlavní části a pravidelně. Tohle je meta, které jsme zatím nedosáhli. A dosáhnout jí někdy určitě chceme. Věříme, že nám k ní může pomoci i nový stadion.

Vlastníkem stadionu je hlavní město Praha. Ale to se k nutné rekonstrukci nemělo. A tak ji zaplatíte z vlastních peněz. Pochopil jsem to správně?

Darek: Od roku 2016, kdy se podařilo vyjednat, že magistrát stadion odkoupí, bylo jasné, že rekonstrukce je nevyhnutelná. My jsme se zavázali, že z vlastních prostředků budeme stadion udržovat po dobu pěti let. A pak na to naváže rekonstrukce provedená ve spolupráci s městem.

Tak zněl tedy plán. Jenže ten nevyšel…

Darek: My jsme plnili, co jsme slíbili, nainvestovali jsme do stadionu zhruba 40 milionů, abychom ho udržovali v provozuschopném stavu. A potom nám při vyjednávání s městem bylo jasně naznačeno, že se žádná rekonstrukce s jejich účastí v nejbilžší době rozhodně konat nebude.

Tak jste se rozhodli vrhnout se na to sami, se svou vlastní peněženkou.

Nejdřív nám ale musel magistrát prodloužit užívací práva alespoň na 60 let. Pracujeme s rozpočtem na 380 milionů korun. Práce už začaly. A my doufáme, že ten rozpočet v očekávaných mezích udržíme.

V Hradci Králové postavili nový stadion. A tamní fotbal hned rozkvetl. Věříte v podobný scénář?

Věříme, i proto že ty příklady velmi dobře sledujeme. Hradec uspěl i proto, že pojal otevření nového stadionu jako startovní moment řady dalších aktivit. Měl na něj navázaný obrovský rozvoj klubového marketingu, příchody hvězd… Udělali to opravdu skvěle. Oproti tomu třeba v Pardubicích si řekli, že lidi oslní jen ten samotný stadion. A to se nestalo. Téhle chyby se musíme vyvarovat. Nehledě na to, že u nás nemůžeme počítat s wow efektem z toho, že lidi v jeden den uvidí nový stadion poprvé. Rekonstrukce bude probíhat za provozu, takže jednotlivé nové tribuny uvidí fanoušci průběžně.

Tak či tak: Věříte tomu, že na novém stadionu může jednou Bohemka oslavit svůj titul číslo 2?

Jednou možná ano, bylo by to samozřejmě úžasné. Ale při pohledu na realitu říkám: Nejsme blázni, nestavíme si vzdušné zámky. Ale vyhrát třeba domácí pohárovou trofej, to bych si představit dokázal.

Text: Luděk Mádl, foto: Profimedia