Srdce na hřišti

Marek Matějovský má za sebou bohatou kariéru, během které si zahrál v anglické Premier League, vyhrál trofeje se Spartou a oblékl dres české reprezentace. V rozhovoru pro magazín Hattrick otevřeně mluví o své fotbalové cestě, vztahu k Mladé Boleslavi i o tom, jak se dokáže vyrovnat s nervozitou, která ho stále žene kupředu. Z jeho slov je cítit, že srdce má pořád na hřišti, byť na sklonku loňského roku oslavil už 43. narozeniny a do jarní části sezony ligy vstoupí jako její druhý nejstarší hráč.

Ohlíží se za tlakem vrcholového sportu a hodnotí svou dosavadní kariéru s nadhledem i pokorou. Zavzpomínal na nezapomenutelné momenty, podělil se o svůj pohled na český fotbal a prozradil, co pro něj znamená poslední sezona v profesionálním dresu.

Co vám dalo motivaci do poslední sezony?

Vždycky ke konci sezony jsme si řekli, že se potkáme, probereme, jak to vidím já a jak to vidí klub, a následně z toho vzešlo nějaké rozhodnutí. Stejně tak tomu bylo i před touto sezonou. Především šlo o to, že o mě měl zájem klub, vedení i realizační tým. Samozřejmě sehrála roli i naše účast v kvalifikaci o evropské poháry, což mě nakonec přesvědčilo, abych na nabídku kývl. Přesto jsem byl dlouho na vážkách, zda mám ještě pokračovat.

Jak se vám daří udržet v tak skvělé kondici? Připravujete se individuálně, nebo vám vyhovuje trénink s týmem?

Ne, vůbec ne. Tím, že mám rád sport obecně, tak se i během dovolené samozřejmě hýbu a věnuji se různým sportům. Ať už je to tenis, padel nebo golf, třeba v zimě jde zase o hokej. Pořád se nějak udržuji v kondici. Dá se říct, že dnes už člověk svou dovolenou neproleží, jste stále v pohybu. Není to nic speciálního, jen se prostě snažím být aktivní.

Který ze všech zmíněných sportů máte nejradši?

Samozřejmě přes léto, když je lepší počasí, chodím hrát golf. Máme dobrou partu. Zase když to počasí není ideální, tak mám v poslední době opravdu rád padel. V tom zimním období mám zase blízko k hokeji.

Co zatím říkáte na první polovinu sezony? Myslíte si, že jste toho dosáhli více, než se očekávalo?

Naše cíle jsou vždycky vysoké a chceme být co nejvýš ve všech soutěžích, které hrajeme. Určitě si dokážeme představit i lepší výsledky, ale s ohledem na počet utkání a náročnost první poloviny sezony si myslím, že jsme si vedli slušně. Do druhé poloviny půjdeme s cílem zvládnout ji co nejlépe, abychom se udrželi na špičce. A pokud jde o pohár, uděláme maximum pro to, abychom v něm byli co nejúspěšnější, ideálně ho vyhráli.

V letošní sezoně jste se dost prosadil i z delších střeleckých vzdáleností. Spoluhráči vás spíše berou za technika a tvůrce hry, který raději pošle průnikovou přihrávku, než aby pálil zdálky. Myslíte, že se to
v poslední době změnilo?

To asi ne, tak to spíš byla náhoda. Tohle mi bylo vždycky vyčítáno, že bych mohl dávat víc gólů, a už se to asi nezmění. Zápas s Českými Budějovicemi, kdy jsem dal hattrick, na což asi narážíte, se nějakým způsobem vyvíjel a jsem rád, že jsem pomohl tomu, abychom získali body. Nic víc bych za tím nehledal.

Tak mě napadá, jestli i ve svém věku a při svých zkušenostech pociťujete někdy nervozitu?

Rozhodně. Mírnou nervozitu cítím před každým zápasem, zvlášť když jde o něco konkrétního, například o body. Myslím si, že určitá nervozita tam vždycky být musí, protože pokud by tam nebyla, znamenalo by to, že už na hřišti nemám co dělat.

Říká se, že Mladá Boleslav je klub s výbornými podmínkami. Má k dispozici solidní zázemí
a silné sponzory. Myslíte si, že v letošní sezoně tým plně využívá svého potenciálu?

Vždycky se to musí nějak sejít. Samozřejmě velký význam pro hodnocení této sezony má úspěšná kvalifikace do skupiny Konferenční ligy, což je po dlouhé době slušný počin. Zároveň se zatím držíme v první šestce, takže můžeme říct, že se snažíme náš potenciál nějakým způsobem rozvíjet. A jak říkám, cíle jsou rozhodně vždycky vysoké a chceme být co nejvýš.

Přesto vám odešly dvě důležité opory, Vasil Kušej a Patrik Vydra. Dokážete si udržet výkonnost?

Jsme v očekávání, jak se to bude vyvíjet. Samozřejmě oba dva hráči byli velmi důležití a odehráli spoustu minut. Nicméně teď dostanou šanci jiní, kteří musí ukázat, že jsou tady právem a svůj prostor si zaslouží. My ostatní se o to musíme znovu porvat. Jak už jsem říkal, naše ambice jsou jasné a uděláme vše pro to, abychom je naplnili.

Berete Mladou Boleslav jako dobrou přestupní stanici mezi nejlepší týmy v české lize?

Nechtěl bych, aby to bylo vnímáno právě tímto způsobem. Bolka je tradiční klub, který
se už mnoho let drží v lize a snaží se bojovat o přední příčky. Chceme být klubem, který je pro hráče atraktivní z dlouhodobého hlediska, nejen jako přestupní stanice. Nicméně realita je taková, že za poslední roky z Mladé Boleslavi odešlo mnoho hráčů. Na druhou stranu si myslím, že i to je určitá vizitka naší práce a důkaz toho, že se klub snažíme vést správným směrem.

Začátek sezony přinesl i nečekaný odchod trenéra Davida Holoubka, který s vámi slavil úspěchy v evropských kvalifikacích. Jak to zapůsobilo na kabinu?

Bylo to poměrně rychlé a ne úplně avizované, takže jsme to nečekali. Ale to je prostě fotbalový život. Snažili jsme se s tím co nejlépe popasovat, aby tým zůstal úspěšný. Dá se říct, že první půlka sezony byla solidní, i přes takovou změnu. Jak už jsem říkal, bohužel takové situace k fotbalu patří a my jako hráči se s tím musíme umět vyrovnat a pokračovat dál.

Mrzel vás jeho odchod?

Myslím si, že žádný odchod trenéra není nikdy veselá záležitost. Nepamatuji si, že by k němu někdy došlo za úplně příjemných okolností. Snad jen v případě, kdy trenéra vykoupí nějaký lepší klub nebo fotbalový gigant. Jinak jsou tyto situace vždycky složité. Jak už jsem říkal, bohužel to k fotbalu patří. Ať už jako hráči nebo trenéři musíme s tím počítat a být na to připraveni. Vzali jsme to jako fakt a snažili jsme se s tím co nejlépe popasovat…

Kabina kvůli tomu musela přepnout do angličtiny…

Přesně tak. Hlavním jazykem se stala angličtina, a když je potřeba, jsou nám k dispozici asistenti, aby nám něco konkrétního přeložili. Většinou jsou ale pokyny od trenéra srozumitelné a většina kádru je dobře chápe. Pokud by někdo něčemu nerozuměl, jsme si po ruce, abychom si vzájemně pomohli.

Vy sám musíte mít s angličtinou skvělé zkušenosti z vašeho zahraničního angažmá v Readingu. Jak moc vás tahle zkušenost s Premier League posunula ve vaší kariéře?

Těžko říct, jestli mě to přímo posunulo, ale měl jsem možnost zažít nejlepší ligu na světě a utkat se s těmi nejlepšími týmy. Pro mě to byla obrovská zkušenost. Příležitost žít v jiné zemi, poznat jinou kulturu
a nasát tamní atmosféru. Fotbal se tam bere téměř jako náboženství, především z pohledu návštěvnosti a divácké atmosféry šlo o něco úžasného. Snažil jsem se všude, kde jsem působil, podávat co nejlepší výkony. Pak přišel návrat do Čech, konkrétně do Sparty, což byla další velká zkušenost. Přece jen je to největší klub v zemi,
a proto si toho velmi vážím.

Který moment považujete během angažmá v Anglii za nejhezčí?

Samozřejmě, gól proti Liverpoolu je asi ten, o kterém se mluví nejvíc, a který si budu pamatovat navždy. Hrát na plném Anfieldu je samo o sobě obrovský zážitek, a když se vám podaří skórovat, jde o něco výjimečného. Navíc ta trefa byla oceněna jako gól měsíce, takže to je pro mě asi ten nejpamátnější moment.

Na druhém místě za vámi v této měsíční anketě skončil mladý Cristiano Ronaldo. Shodou okolností váš první zápas v Premier League byl právě proti Manchesteru United. Proti vám nastoupili Rio Ferdinand nebo Wayne Rooney…

Jo, samozřejmě, byl to obrovský skok. Ale pokud se chcete měřit s takovými hráči a týmy, musíte se snažit hodit respekt stranou a pracovat co nejlépe. Skok to byl velký, jak už jsem říkal, zároveň obrovský zážitek. Ale nesmíte se tím nechat ovlivnit. Musíte se soustředit na svůj výkon a odvádět to nejlepší, co v sobě máte.

V reprezentaci máte na kontě patnáct zápasů s jedním vstřeleným gólem, v Mnichově proti Německu v kvalifikaci o EURO, a pak účast na závěrečném turnaji ve Švýcarsku. Říká se, že na vaší nominaci měl velký podíl trenér Dušan Uhrin mladší, který vás tehdy v Boleslavi trénoval. Jak byste zhodnotil jeho vliv?

Myslím si, že na mě byl trenér Dušan Uhrin hodně přísný. Už od začátku měl vysoké nároky, nejenom na celý tým, ale i na mě osobně. V té době jsme s Mladou Boleslaví dosáhli velkých úspěchů, dvakrát jsme se dostali do základní skupiny evropských pohárů, což byl pro klub opravdu velký úspěch. Když jsem se z Mladé Boleslavi dostal do reprezentace, bylo to pro mě něco výjimečného, protože tehdy v národním týmu působili převážně hráči z top zahraničních klubů. Dá se říct, že to byl takový malý zázrak. Jsem za tu příležitost samozřejmě vděčný. Hrát po boku hráčů, jako byli Tomáš Rosický, Milan Baroš, Jan Koller, Tomáš Ujfaluši nebo Petr Čech, kteří tehdy patřili k oporám velkých evropských klubů, pro mě byla obrovská čest a motivace. Byl jsem rád, že jsem mohl být součástí takového týmu a nasbírat cenné zkušenosti.

O angažmá v Anglii mluvíte jen v dobrém světle. Nemrzí vás, že jste nedostal další šanci v ostrovním fotbale?

Rozhodně bych si dokázal představit, že by mé působení mohlo být delší, ale bohužel v době, kdy jsem odcházel, jsem měl problémy s třísly, která mě trápila delší dobu. Tehdy přišla velmi zajímavá nabídka ze Sparty, a proto jsem nechtěl spekulovat ani čekat na něco jiného. I když, podle mých informací, nějaké nabídky byly, většinou se jednalo o kluby z druhé anglické ligy. Proto jsem se rozhodl pro Spartu a dál už nečekal, jestli přijde něco konkrétnějšího.

Se Spartou jste v sezoně 2013/2014 získal double. Sestava týmu byla nabitá skvělými fotbalisty, ale další trofeje nepřišly, neboť je Spartě vyfoukla Plzeň či Liberec. Jak na toto období vzpomínáte?

Samozřejmě jsem si to představoval trochu jinak a myslel jsem si, že když už tam budu, podaří se nám získat více titulů. Jak jste sám zmínil, ty sezony nebyly úplně neúspěšné, co se týče počtu získaných bodů, ale vždy se našel někdo silnější, kdo jich měl ještě víc. Rozhodně jsem doufal, že trofejí bude více, ale jak říkám, to je prostě fotbalový život. Představoval bych si to jinak, ale musím to přijmout tak, jak to je.

Jaký vztah ke Spartě máte vlastně nyní?

Tak samozřejmě vztah k tomu klubu mám, jelikož jsem tam strávil spoustu let, fandím jim, přeju jim hlavně na evropské scéně. Ale když přijedou jako soupeř, tak je vždycky chci porazit. Takže můj vztah ke Spartě je dost silnej, ale pořád jsme soupeři, a když se potkáme na hřišti, tak chci vítězství.

Nemáte rád nadávky fotbalových fanoušků na adresu hráčů. Změnil byste to na českých stadionech, nebo si myslíte, že to jednoduše patří k fotbalové kultuře?

Je to tak vnímané. Lidé si na stadion přicházejí trochu uvolnit svůj stres a odreagovat se. Nebudeme si nic nalhávat, podobné situace se dějí i v zahraničí, například ve zmíněné anglické lize. Často vidíme záběry, kde fanoušci ne vždy skandují jen pozitivní věci směrem k hráčům. Asi to k fotbalu prostě patří. Emoce jsou součástí a my se s tím musíme naučit žít a zvládat to, jak to přichází.

Berete to jako součást vašeho povolání?

Myslím si, že je těžké to nějak změnit nebo lidem něco přikázat. Musíme to prostě přijmout jako součást hry a naučit se s tím vyrovnat.

Na domácím stadionu v Mladé Boleslavi slyšíte téměř všechno. Tribuny jsou blízko hřiště, podobně je tomu třeba v Ďolíčku nebo slávistickém Edenu. Který ze stadionů vás během kariéry nejvíce uchvátil? Nebo pro vás bude vždy srdcovkou Lokotrans Aréna?

Tak z tohoto pohledu určitě budu zmiňovat převážně anglické stadiony, protože návštěva tam a atmosféra bývá neskutečná. Takže opravdu, zkusit si odehrát zápas na Anfieldu, když je tam plný stadion, byl zážitek sám o sobě. Na druhou stranu, když jsem měl možnost zažít plnou Letnou, tak ta atmosféra tam byla taky opravdu velmi, řekl bych, pobuřující a motivující pro nás hráče. Nicméně i tady v Mladé Boleslavi, když přijde plný stadion a hrajeme třeba se Spartou, tak ten stadion je plný a fanoušci dokážou vytvořit skvělou atmosféru pro hráče i tady. Takže zmínil bych určitě Anglii, ale jinak každý stadion, když je plný, má své specifikum a umí zaujmout.

Jakou vám třeba udělala radost domácí návštěvnost při Konferenční lize? Utkání byla v průběhu týdne večer.

Tak sám za sebe jsem byl mírně zklamaný. Určitě bych si uměl představit více diváků, když se po tolika letech dostanete do základní skupiny. Samozřejmě ty večerní začátky nejsou úplně šťastné a vhodné pro všechny, takže jsme byli rádi, že jsme si to mohli zahrát. Já sám za sebe říkám, že bych si návštěvu uměl představit vyšší, ale i to beru jako fakt. A musíme se smířit s tím, jak to je.

Vy se ve svém volném čase věnujete i zajímavým projektům. Velmi známý je Fotbalový kemp Marka Matějovského. Jak to vlastně vzniklo?

Vzniklo to tak, že s tím přišel můj starší bratr. On se mě ptal, jak bych se na to díval. A vesměs je to celé v jeho režii. Já tam dávám hlavně jméno. A tím, že kemp je jak pro kluky, tak pro holky a o prázdninách už mají děti čas a my už máme většinou přípravu, tak se tam ukážu jen v momentě, kdy mi to program dovolí, abych se s dětmi viděl, případně s nimi zatrénoval nebo udělal besedu. Jinak samozřejmě se mi tento projekt líbí, nicméně čas je pro mě v tomto ohledu limitující. Veškerá zásluha jde za mým bráchou.

Myslíte si, že fotbalový kemp je ukázkou toho, že byste se po kariéře chtěl věnovat práci trenéra?

Tak to určitě není o tomhle. Jak říkám, ani tam netrénuju. Když tam přijedu, chci se hlavně s těmi kluky vidět a pobavit se s nimi. Samozřejmě vždycky nějaké dotazy tam padají, případně když si chtějí o něčem popovídat. Ale jako trenér tam nejezdím a zatím to nevidím ani do budoucna, že by to mělo být něco konkrétního pro mě. Čekám, co přinese budoucnost.

Další zajímavý projekt, na němž participujete, je účast v charitativním týmu Real Top Praha. Jak jste se k tomuto výběru, jehož součástí jsou kromě známých sportovců také herci, zpěváci a další celebrity, dostal?

Vzniklo to jednoduše. Zakladatel týmu Saša Smita mě oslovil s tím, že je velký sparťan, hodně podporuje Spartu. Často jsme se potkávali. Jednoho dne mě oslovil a mně se ta myšlenka líbila, celkově se mi líbí celý ten projekt. Myslím si, že už pomohl spoustě lidem, a to je na tom zajímavé. Takže když můžu jenom tím, že tam dorazím, nějakým dílem přispět, udělá mi to radost. A potom když vidíte, že opravdu to pomáhá tam, kde má, tak si myslím, že to smysl má.

Pojďme zpátky na ligové trávníky. S kterým útočníkem jste si jako tvůrce hry a playmaker nejvíc rozuměl?

Myslím si, že za tu dlouhou dobu nám to nejvíc klapalo s Márou Kuličem, tady v Boleslavi, že jsme na sebe byli poměrně jako dobře napojený, takže jako první mě napadne asi Mára Kuličů.

Jaké máte plány po konci sezony? Dáte si odpočinek a relax, vypnete od sportu? Nebo se spíše vrhnete na golf, padel a poté se opět vrátíte k fotbalu?

Určitě si chvíli odpočinu, ale u fotbalu bych asi chtěl zůstat, protože ho dělám celý život. Chtěl bych se tomu věnovat i dál, takže říkám, chvíli si odpočinu a pak se do toho kolotoče určitě vrátím.

Text: Radek Sedlmaier
Foto: Oliver Cuadra / CNC / Profimedia