Sousedské spory Slavie a Bohemians. Proč nastaly a jak tomu bylo v nedávné minulosti? Čtěte i v HATTRICKU
Jedna čtvrť, jeden nepřítel a kdysi i jeden stadion. Na první pohled – zvlášť ve světle rivality mezi pražskými „S“ – vypadají vztahy fanoušků Slavie a Bohemians docela růžově, ale jako všude jinde, i ve Vršovicích zdání klame. Společné fandění a úsměvy jsou dávno pryč.
Společná nenávist proti Spartě a jejím fanouškům sice přispěla k tomu, že příznivci sousedů z Vršovic k sobě měli v určitých obdobích velmi blízko, ale každé sousedství se časem zprotiví. A často přeroste v nenávist.
Vztahy fanoušků Slavie a Bohemky byly nejkrásnější na přelomu tisíciletí. Pro sezonu 1999/2000 dokonce obě tvrdá jádra vytvořila chuligánskou družbu, která se sice hned po skončení ročníku rozpadla a zpětně nebyla nikdy hodnocena jako příliš úspěšná, ale dobré vztahy se promítly do následné „dohody o neútočení“.
A dokonce i do společného fandění. V následujících letech totiž bylo úplně normální, že ultras jednoho či druhého klubu chodili do kotle na zápasy toho druhého a aktivně tam „svým“ hráčům fandili. Vytvořila se tak hustá síť přátelství a vzájemných kontaktů, která ale s postupem času začala logicky vyprchávat a nastupující generace už na udržování nějakého „míru“ neměla žádný zájem.
LEVICE X PRAVICE
A dobré vztahy se pomalu začaly hroutit. Do toho začala na povrch stadionu probublávat politika ve smyslu tíhnutí fanoušků k levému či pravému okraji názorového spektra. Třeba takhle: „Rozhodoval jsem se o svém životě. Bylo to jasné. Brát drogy a tíhnout k levici, proto jsem si koupil na Bohemku permici,“ hlásal provokativní transparent slávistů v Ďolíčku v roce 2007. Nutno ale dodat, že velká část slávistických fandů se proti němu na internetu vymezila.
Oficiální přátelství ultras tak či tak skončilo už o dva roky později, tedy v roce 2009, kdy červenobílí hooligans zveřejnili na svých stránkách zprávu o vyprchání vztahu a ukončení „smíru“.
„Na příštím zápase už bohemáci nemohou doufat v naši shovívavost,“ stálo poněkud výhružně na konci vyjádření. Vyprchání vztahů ale mělo být pouhou záminkou. Ve skutečnosti se prý uvnitř slávistického kotle vytvářel na ukončení smíru tlak ze strany krajně pravicových příznivců.
„Bylo to naprosto logické řešení. Zvlášť, když se začaly častěji objevovat politické potyčky, kde na straně pravice stáli slavisté a na straně levice bohemáci. Ale i bez politických a subkulturních rozbrojů by to jednou dopadlo stejně,“ myslí si jeden z červenobílých ultras.
V následujících měsících došlo k několika spontánním bitkám v ulicích, kdy mladá generace slávistických hooligans napadala ultras Bohemky, a do toho všeho přišlo stěhování „klokanů“ do Edenu. Kdo čekal, že společná domácnost fanoušky obou táborů sblíží, byl úplně vedle. „V Edenu chcípnu,“ hlásaly transparenty s klokanem a „Chceme zpátky náš stadion,“ vyzývaly zase ty červenobílé. „Může za to radnice,“ měly ale jasno obě znepřátelené skupiny.
Na první vzájemný zápas tak dorazilo jen pět tisíc lidí, zbytek demonstroval v ulicích „za stejnou věc“. Jiní se za tu stejnou věc rvali do krve, ale vzájemně. Napjatá situace vyvrcholila v létě roku 2011 oficiálně dohodnutou bitkou.
Z výpovědí „tvrdých“ fanoušků z obou táborů (hlavně z toho sídlícího v Edenu) je jasně patrné, že celková nenávist i jednotlivé útoky byly politicky motivované. Jak už nastínil citovaný transparent, v jádru fanoušků „klokanů“ převládali spíše levicově orientovaní lidé, zatímco některé skupiny „sešívaných“ fans tíhli k radikální pravici.
A to přestože navenek chtěli být ultras Slavie vždycky vnímáni spíše apoliticky.
Koho politická orientace fanoušků zajímá víc do hloubky, může si přečíst diplomovou práci Martina Dytrycha z roku 2014 na téma Prorůstání krajně levicových a krajně pravicových skupin s tvrdým jádrem fanoušků fotbalových klubů Bohemians 1905, Slavia Praha a Sparta Praha, který vývoj vztahů mezi všemi třemi pražskými kluby hezky mapuje…
Celý článek si přečtete v novém čísle HATTRICKU – s Robertem Lewandowským na titulce –, které je právě teď na stáncích!
