Dobře seřízený stroj

S Díazem a Olisem složil nejděsivější útočný trojzubec v Evropě a za tři roky v Německu zlomil skoro všechny rekordy. A hlavně: konečně se naučil vyhrávat trofeje. Na letním světovém šampionátu v Americe to Harry Kane bude chtít dokázat celému světu a přivést domů trofej, na kterou celá Anglie čeká už 60 let!

I on sám už musel věřit, že je prokletý. O Harrym Kaneovi se dlouho vyprávěly vtípky, že jediný pohár, který kdy zvedne, je ten zmrzlinový. Začalo to před třinácti lety, kdy jako mladíček seděl na lavičce lišek z Leicesteru, jež se zrovna chystaly slavně postoupit do Premier League. Stačilo v 97. minutě proměnit penaltu proti Watfordu a mohly vyrazit do Wembley.

Jenže Knockaert nadvakrát nepropálil Almuniu a Troy Deeney z následného protiútoku vsítil jeden z nejslavnějších gólů anglického fotbalu. Dva roky nato Kane podlehl ve finále EFL Cupu Chelsea, o pár let později ve finále Ligy mistrů Liverpoolu, a pak znovu ve finále ligového poháru Manchesteru City. Dvakrát plakal i ve finále mistrovství Evropy a navzdory deseti oceněním pro nejlepšího střelce prakticky jakékoli soutěže, ve které kdy nastoupil, od mistrovství světa i Evropy přes Ligu mistrů až po Premier League, zůstával počet jeho týmových trofejí na nule.

Po 11 letech nic

To se mělo změnit s jeho přestupem do Bayernu, protože bavorský gigant jedenáctkrát v řadě ovládl bundesligu a statistika tvrdila, že žádnou trofej v sezoně nezíská v průměru jen jednou za patnáct let. A hádejte co… Přišel Harry a hned v prvním zápase prohrál finále německého Superpoháru s Lipskem, o dva měsíce později Bayern vypadl z poháru s třetiligovým Saarbrückenem a v lize mu nakonec utekl nejen Leverkusen, ale i Stuttgart. Sezona bez trofeje? Jednou za patnáct let… Co na tom, že Harry byl s 36 brankami suverénně nejlepším střelcem bundesligy – prokletí je prokletí. A to úplně nejhorší? Rok nato vyhrál Tottenham Evropskou ligu a získal svou druhou trofej v tomto tisíciletí. Kruh se uzavřel.

Když pak Anglie na posledním EURO v Německu ZNOVU dokráčela do finále, všichni měli jasno. Tým s Harrym nemůže získat trofej. A znovu to byla pravda. Už pošesté se potvrdilo, že Harry Kane prostě nevyhrává finále a nezískává trofeje. Ale teď – o necelé dva roky později – před Harryho pravděpodobně posledním světovým šampionátem je všechno jinak! V téhle sezoně se Kane trefil ve svém prvním finále v životě a vyhrál ho – v Superpoháru proti Stuttgartu. Zároveň si jde pro svůj druhý mistrovský titul v řadě a v dubnu ho čeká semifinále poháru proti Schickově Leverkusenu, aby v případném finále narazil na někoho z dvojice Stuttgart – Freiburg a rozšířil svou sbírku týmových trofejí na čtyři.

S jídlem roste chuť. „Po prvním titulu Harry přidal na intenzitě. Víc dře v posilovně, lépe jí a v zápase naběhá víc kilometrů… Jako by mu trofej zachutnala a on se rozhodl, že jich chce víc,“ říká kouč Vincent Kompany, jenž v Bayernu složil jeden z nejděsivějších útočných trojzubců na světě. Díaz – Kane – Olise mají po sedmadvaceti kolech souhrnnou bilanci 57+33, což je už teď víc než kolik zvládali Mané – Firmino – Salah, a na konci sezony to pravděpodobně bude víc než nejlepší výkony trojice Ronaldo – Benzema – Bale a někde na hranici toho, co společně dokázali vyprodukovat Messi, Suárez a Neymar. Šílené! „Harry Kane je bez pochyby nejlepším útočníkem své generace. V Německu se dostal na úplně novou úroveň,“ řekl nedávno kouč anglického nároďáku Thomas Tuchel, jenž na něj bude za tři měsíce spoléhat v Americe.

Rychlejší než Haaland i Ronaldo

V Německu totiž za tři roky zlomil nejen své prokletí, ale prakticky každý rekord, který mohl. Nasázel nejrychlejších padesát i sto gólů v bundeslize, čímž překonal rekordy Lewandowského a Robbena. Na padesátku mu stačilo 43 zápasů a na stovku dokonce jen 78 – Arjen Robben jich na nejrychlejší bundesligovou stovku v historii potřeboval 119! O naprostý unikát jde ale i napříč celým fotbalovým světem. Prvních sto gólů v klubu nezvládli rychleji ani Cristiano Ronaldo v Realu a ani Erling Haaland v Manchesteru City. Nikdo!

V té době měl navíc Harry na kontě už deset hattricků, což je nejenže absolutně nejrychlejší výkon v dějinách bundesligy, ale dokonce i pátý nejlepší vůbec, přestože legendy jako Gerd Müller (32 hattricků v 427 zápasech), Robert Lewandowski (16 hattricků v 384 zápasech), Klaus Fischer (12 hattricků v 535 zápasech a Mario Gómez (12 hattricků v 328 zápasech) potřebovali na podobné zápisy násobně víc času. Kromě toho se Kane v této sezoně stal 82. fotbalistou v historii, který se dostal na metu 500 vstřelených gólů a bude mezi nimi rychle stoupat.

Jediný rekord, který v Německu ještě nepokořil je Lewandowského 41 bundesligových gólů ze sezony 2020/2021. Právě srovnání s polským předchůdcem se v Bavorsku řeší neustále. Logicky. Vždyť přišel přímo za něj, nosí jeho devítku, má stejně dobrý výběr místa, střílí góly „jeho” tempem. A ano, je i podobně pomalý. Přitom jsou to ale dva odlišní hráči.

1,5 gólu k nesmrtelnosti

Kingsley Coman, který si zahrál s oběma, říká, že „Harry má větší mnohem dopad na hru. Zapojuje se do kombinací, a zatímco Lewa byl čistokrevný útočník do vápna, Harry může hrát desítku i v záloze.“ A navíc patří k nejpilnějším presinkovým hráčům v celém kádru. Na Harryho celkově větším přínosu pro tým a kreativitě se shoduje i většina trenérů a expertů, ale dokud bude existovat číslo, o které se budou moci fanoušci Lewandowského opřít, bude spor „Kane vs. Lewa” stejně neřešitelný jako případ „Messi vs. Ronaldo“. Nakročeno má ale Harry solidně. Sedm zápasů před koncem sezony potřebuje deset branek, přičemž čistá statistika z téhle sezony říká, že jich zvládne 8,5.

Ale pokud v červenci dovede Anglii ke zlatu a „football will konečně come home“, bude mu to úplně jedno. Vždyť jedinému anglickému zlatu z velkého turnaje bude letos už 60 let.

Text: Tomáš Benda, foto: Profimedia