SENZACE Z GIRONY

Patří mezi bohaté kluby, ale není to na ní vidět. Ba dokonce jí to může uškodit. Španělskou ligu si Girona nepodmanila penězi, ale především týmovostí a neuvěřitelnou energií, která ji v jednu chvíli vynesla dokonce před Real Madrid a Barcelonu. Může napodobit slavnou pohádku o Leicesteru?

To, co bylo v září příjemným zpestřením, v říjnu podivnou shodou okolností, a od listopadu pak neuvěřitelnou senzací, se pomalu stávalo realitou. Girona klidně mohla pomýšlet na španělský titul – trofej, kterou někdo jiný než Real či Barcelona získá v průměru jen jednou za deset let, a to Atlético. Tyhle tři kluby vyhrály španělskou nejvyšší soutěž v celkem 79 procentech případů od roku 1929 a jejich dominanci dokázala naposledy narušit přesně před dvaceti lety Valencie. Senzace, která by svou nepravděpodobností předčila i slavnou pohádku o liškách z Leicesteru, byla na obzoru, ale pořád dost daleko.

Neuvěřitelná šňůra

Po skvělé letní přípravě, ve které si Girona vyšlápla i na anglické kluby jako Sheffield či Blackburn, remizovala s Neapolí a porazila Lazio Řím, natáhla svou šňůru neporazitelnosti i přes ligový úvod až do konce září. Po remíze na Realu Sociedad přišlo šest výher v řadě, mimo jiné v Seville či Villarrealu. Bláznivý vstup do sezony vynesl Gironu až na první místo La Ligy, ale pak se na modré katalánské obloze objevil první mráček – Real Madrid. Po odvážném úvodu a několika nevyužitých šancích přišla lekce z efektivity a konečný výsledek 0:3 naznačil, jak si Girona bude stát tváří v tvář těm nejlepším. Ale nepotvrdilo se to. Kdo čekal, že to ligové štice přistřihne ploutve, byl na obrovském omylu. Girona totiž okamžitě nasedla na další vlnu a prohrála, až když se o čtyři a půl měsíce později utkala s Realem znovu – tentokrát v Madridu. Mezitím zametla i s Barcelonou a Atlétikem…

Sympatie veřejnosti, která je obvykle outsiderům v boji s velikány nakloněná, už ale tou dobou nebyly tak jednoznačné. Obecnou znalostí se totiž mezitím stal fakt, že vlastníkem sedmačtyřicetiprocentního podílu v klubu je společnosti City Football Group šejka Mansúra ze Spojených arabských emirátů. Na subjektivní stupnici „zla“ je sice SAE u fotbalové veřejnosti díky loňské expanzi Saudi Pro League a poslednímu světovému šampionátu až za Saúdskou Arábií a Katarem, ale pořád jsou to petrodolary, které v Evropě zkrátka nemají místo.

City Football Group a peníze

Hodí se proto uvést ekonomickou realitu Girony na pravou míru. Od roku 2017, kdy se stala součástí skupiny CFG, utratila na přestupním trhu jen šedesát dva milionů eur, z nichž padesát osm si na něm sama vydělala. Nejdražším nákupem byl Ukrajinec Artem Dovbyk, jenž přišel loni z Dnipru za necelých osm milionů eur, ale v létě za něj Girona může dostat klidně padesát. Kromě něj jsou hlavními strůjci
nepravděpodobného úspěchu čtyřiatřicetiletý Daley Blind, za kterého nemusela zaplatit ani cent, devatenáctiletý Brazilec Savio, jenž zde – taky zadarmo – hostuje z druhé francouzské ligy, Aleix García, kterého se už tři kluby v řadě zbavily, aniž by za něj cokoli chtěly, a Yangel Herrera – borec v kupní ceně Davida Zimy.

Hodnota celého kádru Girony je dnes sice šestá nejvyšší v La Lize, ale to jen proto, že si ji hráči během spanilé podzimní jízdy poctivě „nahnali“ svými výkony. V minulé sezoně byla hodnota kádru až jedenáctá nejvyšší. A přesto když Girona v únoru nastoupila do souboje o první místo ligové tabulky proti Realu Madrid, tržní hodnota celé její jedenáctky byla o dvanáct milionů eur nižší, než kolik stojí jen dvacetiletá hvězda bílého baletu Jude Bellingham.

Ne, úspěch Girony opravdu není založen na penězích. Podpora City Football Group je zde ale cítit. Ať už ze sdílení hráčů v rámci skupiny nebo ze skautingového oddělení, jemuž se pro Gironu povedlo objevit takové borce, jako je Pedro Porro, jenž následně odešel do Manchesteru City a dnes září v dresu Tottenhamu, nebo jeden z nejlepších brankářů posledního světového šampionátu, Maročan Bunú, kterého dnes najdete vedle Neymara v kabině saúdskoarabského Al-Hilalu.

V tomto ohledu však měla Girona dobře našlápnuto už před akvizicí CFG. Pere Guardiola – bratr kouče Manchesteru City Pepa a zároveň jeden z nejvlivnějších hráčských agentů na světě – totiž do Girony
vstoupil už dva roky před tím, aby ji zachránil před krachem. Právě tehdy tak fakticky začal přerod neslavného katalánského klubu v profesionálně řízenou organizaci s velkými sportovními ambicemi, mezi které ale zisk španělského titulu rozhodně nepatřil.

Vděčným tématem posledních týdnů jsou ale regule UEFA, jež by Gironě mohly kvůli vlastnické struktuře zakázat start v Lize mistrů. ale spíše se to nestane. Pravidla explicitně zmiňují případy, kdy má více klubů
v soutěži stejného majoritního vlastníka, což ale (o tři procentní body) není případ Girony. Navíc, i Lipsko a Salcburk, na které se podmínka vztahovala, ji dokázaly obejít změnou organizační struktury. Právě s tím
totiž souvisí další podmínka UEFA, která říká, že žádná fyzická ani právnická osoba účastnící se kontinentální soutěže nesmí mít kontrolu nebo rozhodující vliv nad více než jedním klubem. V Redbullu to vyřešili doložením skutečnosti, že nikdo ze zaměstnanců nepracuje v obou klubech zároveň. V Gironě a Manchesteru je ale takových zaměstnanců hned několik. John MacBeath je členem představenstva Girony i CFG a hlavní poradce CFG Simon Cliff je zase členem správní rady Girony. Předmětem zájmu inspektorů by mohli být i sponzoři, které Girona s Manchesterem sdílí – třeba obchodní platforma Axi. Nad tím vším ale stojí vůle a zájmy prezidenta UEFA Aleksandera Čeferina, jenž se loni nechal slyšet, že s postupnou globalizací fotbalu ztrácí toto pravidlo smysl a bude se spíše změkčovat.

V souladu s tím dopadla i nedávná řízení UEFA proti Aston Ville, Brightonu a AC Milán kvůli partnerstvím s portugalskou Vitorií Guimaraes, belgickým Royal Union Saint-Gilloise a francouzským Toulouse. Všechny kluby prošly, protože jejich vlastnické struktury prý „byly reformovány tak, aby v rámci skupiny nedocházelo ke střetu zájmů“. Všech šest klubů se tak v právě probíhající sezoně smělo představit v evropských pohárech, přestože jejich majitelé „měli v jednom dostihu více koní“, a vyvázly jen se zákazem finančních a hráčských půjček mezi nimi. A to stejné tak nejspíš čeká Gironu a Manchester City.

Celý článek o Gironě si můžete přečíst v novém čísle časopisu HATTRICK, které je právě na stáncích.