Santi Denia: První krok musíme udělat my. Chci, aby reprezentace fungovala jako rodina

Nový trenér české reprezentace Santi Denia má za sebou první dny v nové roli. Intenzivně sleduje české hráče doma i v zahraničí, poznává prostředí klubů a připravuje zářijový reprezentační sraz.

V rozhovoru mluví o prvních dojmech z českého fotbalu, komunikaci s hráči, spolupráci s Pablem Amem i o tom, proč chce kolem národního týmu vybudovat prostředí založené na sounáležitosti, respektu a důvěře.

Uplynuly zhruba dva týdny od vašeho jmenování. Jaké byly vaše první dny v roli trenéra české reprezentace?

První dny jsou, popravdě řečeno, krásné. Zároveň jsou ale náročné, protože hodně pracujeme, sledujeme zápasy a jednotlivé hráče, což je velmi důležitá součást naší práce. Současně si nastavujeme způsob, jakým chceme pracovat, organizujeme realizační tým a rozdělujeme si jednotlivé úkoly.

S asociací řešíme harmonogram a podmínky, které pro naši práci potřebujeme. Nejdůležitější je ale v tuto chvíli poznat lidi v asociaci, média a všechny, kteří jsou součástí této fotbalové rodiny. Chceme také co nejlépe pochopit, jak asociace funguje na každodenní bázi.

Teď se musíme naplno věnovat sledování jednotlivých hráčů a zároveň se připravovat na září, které bude velmi náročné. Chceme mít ze společné práce radost, ale zároveň víme, že budeme společně procházet i těžšími chvílemi.

Překvapilo vás během úvodních týdnů v České republice něco – ať už ve fotbalovém prostředí nebo mimo něj?

Myslím, že český fotbal má výrazný charakter a silnou identitu, což vnímám velmi pozitivně. Je fyzicky náročný, ale zároveň je mezi českými hráči spousta talentu. Důležité je umět tyto přednosti využít a být konkurenceschopní.

Postupně poznáváme herní styl jednotlivých týmů, trenéry i samotné kluby. Mluvili jsme také s trenéry mládežnických reprezentací a poznáváme atmosféru na stadionech, která je podle mě fantastická. Podpora fanoušků je neuvěřitelná a také zázemí a infrastruktura jsou na velmi dobré úrovni. Ze všeho, co jsme zatím měli možnost poznat, jsme opravdu nadšení.

Čím je pro vás projekt české reprezentace zajímavý?

Především cítíme důvěru předsedy Fotbalové asociace Davida Trundy a generálního manažera reprezentací Pavla Nedvěda. Máme jasnou představu, jakým směrem bychom se chtěli vydat, zároveň ale víme, že všechno musí jít krok za krokem. Jak říká můj kolega a parťák Pablo, nemůžeme sem přijít jako slon do porcelánu. Nejdříve musíme pochopit český fotbal, jeho mentalitu a profil českého hráče. Víme, jakou cestou chceme jít, ale musíme dobře poznat prostředí, ve kterém ji chceme rozvíjet.

Máme za sebou mnoho let zkušeností z působení ve španělské federaci a konkrétní představu o způsobu práce, které věříme. Tu ale musíme přizpůsobit českému prostředí tak, abychom dokázali z hráčů dostat maximum. Chceme, aby hráči, kteří přijedou na reprezentační sraz, cítili sounáležitost s národním týmem, byli hrdí na to, že mohou reprezentovat svou zemi, a byli připraveni bojovat za tento dres. To je jeden z hlavních úkolů reprezentačních trenérů.

Teď se musíme soustředit na září, které je za dveřmi. Máme zhruba čtyřicet dní. Chceme připravovat individuální videa hráčů, mluvit s nimi a během velmi krátké doby jim předat naši herní myšlenku. Reprezentační trenér nemá mnoho času, a proto ho musíme maximálně využít.

Samozřejmě chceme pracovat také na dlouhodobém rozvoji a hledat nové talenty. Zároveň chceme úzce spolupracovat s celou asociací a s kolegy u mládežnických reprezentací. Chceme poznat jejich týmy, sledovat jejich práci a být s nimi v pravidelném kontaktu. Je to způsob práce, který jsme uplatňovali už dříve a kterému věříme.

Jaké reakce jste zaznamenal po oznámení svého příchodu k české reprezentaci?

Reakce byly velmi pozitivní. Ozvala se nám řada lidí, především novinářů ze Španělska, ale dostal jsem zprávy také od lidí z francouzské, italské federace nebo z Kataru, které známe a se kterými jsme v minulosti spolupracovali.

Všichni si samozřejmě uvědomují, že vést českou reprezentaci je obrovská odpovědnost. Zároveň ale mají radost z toho, že jsme dostali příležitost u českého národního týmu působit. My sami to považujeme za velkou čest a privilegium. Myslím, že také ve Španělsku bylo naše jmenování přijato velmi dobře, a to jak moje, tak Pablovo. Celkově byly reakce na naše angažmá opravdu velmi pozitivní.

Jedním z vašich prvních zápasů bude utkání proti Španělsku. Přejí vám ve Španělsku úspěch, jen ne zrovna v tomto zápase?

Je jasné, že se budeme snažit vyhrát, protože každý trenér chce vítězit. Víme, že proti nám bude stát úřadující mistr světa, ale proč ne? Ve fotbale je možné všechno. Musíme snít ve velkém. A snít ve velkém je zadarmo, nic to nestojí. Zároveň je ale potřeba tvrdě pracovat.

Musíme hráče přesvědčit o našem plánu pro konkrétní zápas, o tom, co od nich chceme, a především o tom, že fotbal je kolektivní sport.

Pokud budeme silní jako tým a vytvoříme soudržnou skupinu, můžeme se postupně zlepšovat a růst. Pro mě to znamená fungovat jako rodina, být odhodlaní, respektovat jeden druhého a společně pracovat pro tým. Věřím, že právě tímto způsobem se můžeme postupně posouvat dál.

Mluvil jste po svém rozhodnutí také s Luisem de la Fuentem? Jaká byla jeho reakce?

Měl velkou radost. Strávili jsme spolu dvanáct let a za tu dobu jsme velmi úzce spolupracovali. Pablo působil jako jeho asistent, stejně jako další naši kolegové, a Luis zase v určitém období pracoval jako můj asistent. V rámci španělské federace jsme se potkávali u různých mládežnických kategorií a snažili se vzájemně propojovat naši práci.

Právě díky tomuto způsobu fungování jsme měli možnost dlouhodobě sledovat vývoj hráčů napříč jednotlivými věkovými kategoriemi a postupně je velmi dobře poznat. Myslím, že i to byl jeden z důvodů, proč naše společná práce během těch dvanácti let přinesla výsledky.

Luis měl z našeho angažmá v České republice radost. Ví, že prostředí reprezentačního fotbalu velmi dobře známe a že si uvědomujeme, jak velké nasazení a odpovědnost tato práce vyžaduje.

Už jste viděl několik zápasů české ligy. Jaký první dojem na vás udělala?

Je to velmi silná liga, především po fyzické stránce. Hraje se v ní ve vysokém nasazení a je tu hodně osobních soubojů, takže hráči ze sebe musí vydat maximum. Překvapilo nás také, jak často se týmy spoléhají na osobní bránění a souboje jeden na jednoho. Celkově si ale myslím, že úroveň české ligy je velmi dobrá.

Řada českých klubů navíc působí v evropských pohárech, což může jejich úroveň i kvalitu celé soutěže dál zvyšovat.

Pablo i já jsme hrávali na pozici středních obránců, takže je pro nás samozřejmě důležitá také defenzivní stránka hry. Chceme hrát odvážně, ale zároveň chceme mít kompaktní a soudržný tým, který bude na hřišti fungovat jako jeden celek.

Už jsme mluvili s některými kluby o tom, jakým způsobem pracují s mladými hráči a jak je rozvíjejí. V této oblasti chceme s kluby úzce spolupracovat. Reprezentace je totiž do určité míry odrazem práce, která se každodenně odvádí v klubech – ať už v České republice, nebo v zahraničí, kde čeští hráči působí.

Jak bude vypadat váš program do prvního reprezentačního srazu?

Čeká nás spousta práce a především sledování zápasů. Pokud je to možné, chceme je vidět přímo na stadionu. Rádi bychom postupně navštívili všechny stadiony v Česku a poznali jednotlivé týmy i hráče.

Velkou část každodenní práce ale tvoří také sledování hráčů působících v zahraničí. Dopoledne se například díváme na Anderlecht a další zahraniční kluby, protože samozřejmě není možné vidět všechny zápasy osobně.

Společně s Pablem a analytiky zároveň připravujeme analýzy soupeřů a individuální videa hráčů. Pokud to bude možné, rádi bychom se s hráči ještě před prvním srazem osobně setkali, aby nás poznali a začali chápat, co od nich budeme očekávat. Současně už připravujeme samotný reprezentační sraz, který bude velmi intenzivní.

Nejde ale jen o hráče. Musíme komunikovat s lékaři, tiskovým oddělením i všemi dalšími lidmi kolem týmu a nastavit spolupráci tak, abychom všichni postupovali stejným směrem. Platí to pro trenéry, vedení asociace, lékaře, kustody i kuchaře. Je pro mě důležité, abychom všichni táhli za jeden provaz a zároveň dokázali i při vysokých nárocích pracovat s úsměvem.

Jak budete s hráči komunikovat během sezony?

Pravidelný kontakt s hráči je pro nás velmi důležitý. Teď jsme ale teprve na začátku. Jsme tady týden, takže si nejprve musíme dobře nastavit fungování realizačního týmu – způsob práce, rozdělení kompetencí a role jednotlivých členů. Do celého procesu chceme samozřejmě zapojit také další lidi z asociace.

Z vlastní zkušenosti víme, že obzvlášť důležitý je kontakt se zraněnými hráči. Pokud se někdo zraní, musí podstoupit operaci nebo kvůli zdravotním problémům nemůže přijet na sraz, chceme s ním být v intenzivním kontaktu a dát mu najevo, že je stále součástí týmu.

Důležité je ale sledovat všechny hráče nejen po fotbalové, ale také po osobní stránce. Když už spolu budeme nějakou dobu pracovat a budeme mít za sebou několik zápasů, chceme s nimi vést také individuální rozhovory a získávat od nich zpětnou vazbu. Zajímá nás, jak vnímají tým, mě jako trenéra i práci celého realizačního týmu.

Taková zpětná vazba je pro nás velmi důležitá. Smysl ale bude mít až ve chvíli, kdy se vzájemně lépe poznáme a budeme mít za sebou určitou dobu společné práce.

Ve své filozofii často mluvíte o rodině a sounáležitosti. Jak se taková atmosféra vytváří v národním týmu, který se schází jen několikrát do roka?

Zkušenosti nám říkají, že takové prostředí se musí budovat postupně. Můžeme přitom využít i to, čím si hráči společně prošli – pozitivní i negativní zkušenosti. Mistrovství světa, kvalifikace nebo baráž proti Dánsku, to všechno jsou společné zážitky, na kterých můžeme stavět a které nám mohou pomoci posilovat týmovou soudržnost.

Hráči se musí na reprezentaci těšit. Musí opravdu chtít přijet. Naším úkolem je vytvořit prostředí, ve kterém to tak budou cítit. Nezáleží to ale jen na trenérech nebo realizačním týmu. Na jednom reprezentačním srazu je nás kolem šedesáti a každý z nás má svou roli a odpovědnost.

Z vlastní zkušenosti víme, že takovou atmosféru lze vytvořit, a je to jeden z našich hlavních cílů. Chceme vybudovat prostředí založené na sounáležitosti, respektu a společném odhodlání. Chceme, aby hráči cítili, že reprezentace je rodina, aby pro ně bylo ctí reprezentovat svou zemi a aby sem pokaždé přijížděli s opravdovou touhou být její součástí.

S jakým nastavením by měli hráči přijíždět na reprezentační sraz?

Reprezentace pro ně musí znamenat maximum. Je to příležitost reprezentovat svou zemi a udělat všechno pro to, aby na ně mohla být hrdá. Nerad používám slovo „výkladní skříň“, ale národní tým jí svým způsobem je.

Teď nás čeká šest velmi náročných zápasů proti Chorvatsku, Anglii a Španělsku. Do každého z nich půjdeme s cílem uhrát co nejlepší výsledek. Zároveň ale tato utkání vnímáme jako příležitost k dalšímu rozvoji týmu a jako důležitou součást cesty k našemu dlouhodobému cíli, kterým je mistrovství Evropy.

Chceme zároveň dávat příležitost mladým hráčům, aby získávali zkušenosti na nejvyšší úrovni. Samozřejmě chceme vyhrávat, ale každý takový zápas pro nás musí být také příležitostí získávat zkušenosti, zlepšovat se a společně růst.

Jaké vlastnosti jsou pro vás u reprezentanta stejně důležité jako jeho fotbalová kvalita?

Hodně pracujeme s hodnotami, protože z vlastní zkušenosti víme, jak jsou důležité. Hráč národního týmu musí být samozřejmě především kvalitním fotbalistou, musí mít talent a schopnosti odpovídající své pozici. Zároveň je ale pro nás důležité, jaký je to člověk.

Během reprezentačních srazů spolu trávíme hodně času. Hráči společně bydlí, jedí, trénují, regenerují a prakticky celý den fungují jako jeden tým. Proto je důležité, aby respektovali nastavená pravidla i všechny lidi kolem reprezentace.

Jednou z nejdůležitějších věcí je pro mě schopnost přijmout svou roli. Prakticky všichni hráči, kteří přijíždějí do reprezentace, jsou ve svých klubech zvyklí pravidelně nastupovat a většinou patří do základní sestavy. V národním týmu ale musí každý přijmout roli, kterou v danou chvíli dostane.

Zkušenosti nám ukazují, že rozhodující gól nemusí vstřelit hráč ze základní sestavy. Může ho dát někdo, kdo přijde z lavičky. Stejně tak může střídající hráč v důležitém okamžiku gólu zabránit. Čeká nás velmi náročný program s minimem času na regeneraci, takže budeme potřebovat úplně všechny.

Někoho budeme potřebovat na celý zápas, někoho na třicet minut a někoho třeba jen na patnáct. Podstatné je, aby každý svou roli pochopil, přijal ji a udělal v jejím rámci maximum pro tým.

Stejně důležitý je respekt – ke spoluhráčům, trenérům, kustodům, fyzioterapeutům i všem ostatním lidem kolem reprezentace. K tomu patří také dodržování společně nastavených pravidel. Respekt a schopnost přijmout svou roli v týmu jsou pro mě naprosto zásadní.

Jak si budete rozdělovat práci s Pablem Amem?

Formálně jsem hlavním trenérem a samozřejmě nesu odpovědnost za organizaci a koordinaci celého realizačního týmu, ale zároveň se považuji za jednoho z jeho členů. Pablo má obrovské zkušenosti, bude mít velmi důležitou roli a bude zapojen prakticky do všeho.

Základem naší práce je ale samozřejmě fotbal. Jsme reprezentační trenéři a na samotný trénink máme velmi málo času. O to důležitější je správný výběr hráčů. Musíme sledovat velké množství zápasů, přesně vědět, jaké typy hráčů hledáme, a vybrat ty, kteří nejlépe odpovídají naší představě. Potom je naším úkolem připravit co nejlepší plán pro konkrétní zápas a zvolit správnou sestavu.

Pokud bude reprezentace úspěšná a zároveň si vybuduje dobrý vztah s fanoušky, médii i českými trenéry, může to pomoci celému českému fotbalu. Může to zvýšit také její ekonomický potenciál a přilákat partnery, kteří budou chtít být součástí tohoto projektu.

My se ale musíme soustředit především na fotbal – odvádět kvalitní práci, dobře reprezentovat český fotbal a samozřejmě vyhrávat. To je konečný cíl. Než se k němu dostaneme, musíme vytvořit kvalitní pracovní prostředí a postupně se krok za krokem zlepšovat.

Jak se vám zatím v České republice žije?

Jsme tady zatím jen pár dní, ale všechno je skvělé. Praha je nádherné město. Už jsme ale také trochu cestovali, byli jsme například v Plzni, v Hradci Králové a navštívili jsme i další místa. Líbí se mi zdejší prostředí, řeky, parky i to, jak v nich lidé tráví volný čas. Mám pocit, že se tady žije velmi dobře.

Zároveň vnímám, že Češi mají velmi silný vztah ke své zemi. Jsou na ni hrdí, mají výrazný charakter a silnou identitu, což se mi líbí. Zatím máme navíc krásné počasí a svítí slunce, takže jsme spokojení. Skoro jako ve Španělsku (smích).

Česká republika je podle mě nádherná země a chceme ji postupně poznávat. Už nám vyprávěli o zdejších horách, které bychom měli navštívit, a rádi bychom poznali také Moravu.

Jsme opravdu šťastní, že tady můžeme být.

Přestěhovala se s vámi i rodina? Jak se jí v České republice líbí?

Zatím ne. Moje rodina, manželka a synové, žijí v Madridu, kde také pracují. Kvůli pracovním povinnostem je pro ně složité přestěhovat se sem natrvalo, ale určitě za mnou budou jezdit. Už teď se moc těší, až přijedou do Prahy a poznají ji.

Manželka už chce začít hledat byt, ideálně někde poblíž sídla asociace. Řekl jsem jí, ať vybere místo, kde se bude cítit dobře. Ona bude doma přece jen trávit více času, zatímco my budeme většinu času v asociaci, na stadionech nebo na cestách.

Měl jste už příležitost poznat Prahu také jako turista? Co na ni zatím říkáte?

Kvůli práci jsme na to zatím příliš času neměli. V těchto prvních dnech se soustředíme především na schůzky, sledování hráčů a poznávání celého prostředí. Mluvili jsme například také s trenérem reprezentace do 21 let, protože od něj můžeme získat důležité informace o mladých hráčích a jejich vývoji.

Teď především analyzujeme, poznáváme prostředí a zároveň se snažíme vytvořit co nejlepší podmínky pro naši práci. Myslím, že je naší povinností požadovat pro reprezentaci maximum, protože stejně tak bude maximum požadováno od nás.

Víme, že český fotbal, média i fanoušci od nás budou mít velká očekávání. Jsme si odpovědnosti, která je s touto pozicí spojená, velmi dobře vědomi a přijímáme ji.

Stejně tak víme, že součástí této práce je kritika. Ta přijde vždycky, dokonce i ve chvíli, kdy budete vyhrávat. Patří to k fotbalu a my to přijímáme naprosto přirozeně.

Co byste chtěl vzkázat českým fanouškům, kteří od vás i od reprezentace mají velká očekávání?

Chtěl bych jim říct, aby tomuto týmu věřili. Aby věřili, že jsme jedna rodina a že všichni táhneme za jeden provaz. Reprezentace totiž nejsou jen hráči a realizační tým. Patří k ní fanoušci, kluby – zkrátka celý český fotbal.

Fanoušci nás mohou podporovat a tlačit dopředu, ale první krok musíme udělat my. Musíme jim ukázat, že pro reprezentaci děláme maximum – trenéři, vedení a především hráči. Právě oni jsou hlavními aktéry a nejdůležitější součástí národního týmu. Naším úkolem je vytvořit jim co nejlepší podmínky, aby mohli na hřišti odevzdat všechno.

Pokud fanoušci uvidí naše odhodlání a nasazení, věřím, že budou stát za námi. Chceme, aby cítili, že jsme v tom všichni společně.

Text a foto: FAČR