Příběh: Alex Král
Když loni v létě jako druhý nejdražší fotbalista české ligy odcházel ze Slavie do Spartaku Moskva, nešlo o náhodu. Alex Král byl totiž profesionálem už jako dítě a k velkému přestupu od té doby všechno směřovalo. Mentálního trenéra měl v deseti letech, jídelníček s tátou řešil odjakživa a posilování i správnou regeneraci měl místo večerníčku. Dnes za to sklízí ovoce.
V ruském hlavním městě i v základní sestavě jednoho z největších tamních klubů se zabydlel velmi rychle. Ani změna trenéra v úvodu Králova angažmá se na jeho pozici nijak nepodepsala. „Zapadl jsem dobře. Máme mladý tým, a i když se měnil trenér, chytil jsem se,“ pochvaluje si jedenadvacetiletý fotbalista, jenž už přes půl roku patří mezi základní stavební kameny Spartaku Moskva, ať už zrovna hraje ve středu zálohy nebo ve stoperské dvojici. Jeho výkony se viditelně zlepšují, sebevědomí i tržní cena roste a velké sny dostávají reálné obrysy. Ale znovu: všechno je výsledkem systematické práce, dobré sportovní i lidské výchovy a odvahy dělat nepohodlná či nepopulární rozhodnutí.
V Alexově kariéře se totiž nic, snad jen kromě gólu ramenem v Seville, neděje náhodou. Každý krok má s rodiči do detailu promyšlený. Když poprvé odcházel ze Slavie do Teplic, dělal to proto, že ti nejlepší z jeho zahraničních vrstevníků, s kterými se chtěl porovnávat, už začínali hrát s dospělými a on věděl, že jestli s nimi chce držet krok, musí taky. Ve Slavii se ale jeho plány nesetkaly s pochopením, a tak musel zamířit někam, kde mu porozumí a dají mu důvěru. Podle mnohých šlo tehdy o hloupý krok, protože „ve Slavii by měl přece kluk nejlepší podmínky pro růst a v Teplicích se akorát tak zakope,“ ale Alexův táta moc dobře věděl, co dělá. Jeho syn se za dva roky vrátil do Edenu jako hvězda a už po půl roce si jeho záře všimli až v daleké Moskvě.
A bylo to tu znovu. „Slavia bude hrát Ligu mistrů, kde by se Alex mohl ukázat širšímu publiku než někde v Rusku, které nikdo nesleduje a kam chodí hráči na důchod. Přestup do Moskvy je chyba,“ mohli jsme slýchat po hospodách, ale i číst v novinách. Jenže ani tyhle prognózy se nepotvrdily. Královi měli zase pravdu, když věřili, že Rusko je pro jejich prince ideálním mezistupněm. Ale hlavně krokem vpřed.
O MOSKVĚ A SPARTAKU
Vždyť už tři měsíce nato poslal Král Česko na mistrovství Evropy (i když skromně říká, že to byla práce celého týmu) a zaujal skauty z anglické Premier League. Třeba v Evertonu by jej rádi viděli v kabině vedle Thea Walcotta, Jordana Pickforda, Moise Keana či Fabiana Delpha, ale rodák z Košic, jenž s fotbalem začínal v Brně a o Anglii snil už odmalička, z toho prý moc „neblázní“. V Moskvě má smlouvu ještě na čtyři a půl roku a zatím tam chce hlavně stabilizovat své výkony. A taky se mu tam líbí.
Své nové bydliště si nemůže vynachválit, tedy alespoň ze sportovního hlediska. „Moskva je pro sportovce ráj na zemi. Jako sportovce vás tam vnímají úplně jinak, snaží se vám dopřát to nejlepší a váží si vás. Mají tam pro sport ty nejlepší podmínky. Kluby jsou tam mnohem větší, mají větší zázemí i fanouškovskou základnu a točí se tam obrovské peníze, které se následně investují do stadionu a do zázemí pro fotbalisty,“ rozpovídal se v první letošní epizodě podcastu Tvoje role z produkce Red Bullu.
Z pohledu životní úrovně domácích obyvatel už to prý ale v Moskvě tak slavné není. „Střední třída tam sice existuje, ale je hodně málo zastoupená. Je tam opravdu hodně bohatých, ale také opravdu hodně chudých lidí. Jak už tam teď nějakou dobu žiju, tak vidím ty obrovské rozdíly. Na semaforu klidně můžete vedle sebe vidět Rolls Royce a starého Žigulíka,“ vypráví Král. Život je tam prý ale přesto, alespoň tedy pro něj osobně, o něco lepší. „Jsem tam naprosto spokojený a nemám si na co stěžovat. Moskva je ale obrovská, i s okolím tam žije nějakých dvacet milionů lidí, a když vyjedete kousek z centra, tak už to tam tak krásné není.“
Co se fotbalové úrovně ruské Premier Ligy, kterou v posledních čtyřech sezonách ovládly hned tři různé moskevské kluby, týká, tak podle Krále ruská liga kvalitnější než česká. „Individuální kvalitou se česká liga s ruskou nemůže vůbec srovnávat. Hráči jsou tam drzejší,“ tvrdí Král.
O ŽIVOTĚ MIMO HŘIŠTĚ
O ruských fotbalistech se také říká, že příliš nejsou na nějaké „kamarádíčkování“ a teambuildingy, ale i tento stereotyp Král vyvrací. Všude je to prý stejné, posedět se spoluhráči zajdou dokonce i Rusové, ale třeba Brazilci to prý mají „trochu jinak“. Volného času jinak mají fotbalisté obecně hodně a ani Rusko v tomto ohledu není výjimkou. Dvouhodinový trénink je ve Spartaku na programu hned ráno a odpoledne už je pak v podstatě celé volné. „Snažím se tam zařadit nějakou individuální posilovnu, regeneraci, masáž nebo něco takového. Na stadionu vlastně strávím docela dost volného času, ale také hodně hraju na Playstationu (Call of Duty) nebo se zajdu projít po městě,“ líčí Král svůj moskevský život, který se od toho pražského zase tolik neliší.
A jak je na tom po půl roce s ruštinou? „Ta slovíčka, která člověk potřebuje, se naučíte hned. Někdy na hřišti řeknu něco anglicky, jindy zase rusky, ale na nějakou složitější komunikaci máme v klubu překladatele,“ říká Král s tím, že italsko-německý kouč Domenico Tedesco, jenž ho prý sledoval už jako stopera Teplic, ruštinou také nevládne.
Drsná ruská zima, s níž mají cizinci často největší problémy a kvůli které trvá zimní pauza skoro tři měsíce, se Krále „netýká“, protože letos prostě nepřišla. Takhle teplou zimu Rusové nepamatují. A časový posun (v Moskvě je v zimě o dvě hodiny víc než v Česku) kudrnatého záložníka také příliš netrápí. Liga mistrů tam sice začíná až v jedenáct večer, ale český reprezentant prý na televizi téměř nekouká. Výjimku ale udělal loni na podzim, když se v milionářské soutěži představili jeho bývalí spoluhráči. To se díval. A jak si slávistický úspěch a pohledné tažení Evropskou ligou i Ligou mistrů vysvětluje?
TO A MNOHEM VÍC SE DOČTETE V NOVÉM ČÍSLE HATTRICKU, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 5. BŘEZNA 2020.
