Na špatné straně

Plán Gianniho Infantina, prezidenta FIFA, na prodej pětiny firmy organizující mistrovství světa privátnímu sektoru rozštěpil světový fotbal. Odpor Evropy, včetně jejích nejsilnějších lig, a Severní Ameriky byl tak jednoznačný, že plán zkrachoval. A koalice vzápětí nepřímo vyzvala Infantina k odstoupení. Je smutné, že jediným Evropanem, který si zprvu vybral špatnou stranu, byl předseda FAČR David Trunda.

Vidina toho, že by místo 10 milionů dolarů mohl z FIFA přijít čtyřnásobek, patrně Trundovi zatemnila mysl, když v rozhovoru pro Sky News vyjádřil Infantinovu plánu sympatie. Že přitom zmínil i nutnost dostat informace k projektu do většího detailu, už posléze nikoho nezajímalo.

Když si má Trunda vybrat mezi šéfy evropského a světového fotbalu, nakloní dost možná svou usměvavější tvář směrem k Infantinovi. A to z toho prostého důvodu, že by po pravici Aleksandera Čeferina, prezidenta UEFA, mohl zahlédnout Petra Fouska, svého soka z předsednické volby na valné hromadě FAČR v roce 2025. Tam tehdy Fousek s Trundou prohrál a musel mu vyklidit kancelář na pražském Strahově. Zároveň ale Fousek zůstal členem exekutivy UEFA.

Z FIFA i UEFA tečou na Strahov významné investiční dotační prostředky, nedávno se z nich například dokončila přístavba budovy Fotbalové asociace České republiky. Z prostředků světového fotbalu se postavily FIFA Areny v Mladé Boleslavi a Českém Těšíně, další mají přibývat.

Kdo nakrmí Otesánka

Nicméně na nakrmení českého fotbalového Otesánka nic z toho pořád nestačí. Přestože fotbalová asociace inkasuje každoročně zhruba půl miliardy dotačních korun od Národní sportovní agentury, výtlak jejího sponzorského poolu je stále nedostatečný. A to i poté, co do něj vstoupila ČSOB, které FAČR na oplátku otevře vrátka ke svému největšímu bohatství, tedy ke své členské databázi, kterou banka bude moci využívat ke svým komerčním účelům.

Přesto přese všechno stále platí, že když se na Strahově rozhodnou angažovat k reprezentaci dva trenéry ze Španělska, jmenovitě Santiho Deniu s asistentem Pablem Amem, musí na ně někde sehnat prostředky nad rámec schváleného rozpočtu.

Na vysvětlenou: Tam, kde až doposud stačilo na plat Miroslava Koubka 600 000 korun měsíčně, tam musíte nyní měsíc co měsíc doručit 1,7 milionu pro hlavního kouče a takřka milion pro jeho asistenta. Rozdíl tedy činí zhruba 2,1 milionu korun měsíčně. Tedy kolem nějakých 25 milionů korun ročně, což už je částka, se kterou má FAČR problém, byť ne takový, aby do dobrodružství se španělskými trenéry nešla, jakkoli toto významné navýšení ostře sledované výdejové položky nemá zatím ničím pokryté.

Z tohoto úhlu pohledu se tedy Trundovi nemůžeme divit, že mu patrně zablikala očička, když zaznamenal Infantinův plán na odprodej 21 procent společnosti FIFA Forward Enterprise privátním fondům. Infantino totiž sliboval, že když to vyjde, pošle národním asociacím místo 10 milionů dolarů už v lednu čtyřnásobek.

Tento plán našel plnou podporu v Africe, u některých arabských zemí. Ale v Evropě mu sympatie vyjádřil jediný člověk, a to David Trunda. Naštěstí vlastně jen na několik hodin, ale i to stačilo na pořádnou celokontinentální ostudu. Anebo krátkodechý okamžik slávy, to už si můžete vybrat dle vlastního uvážení, protože o Infantinově plánu a vlně odporu vůči němu informovala všechna světová média. A málokteré z nich opomnělo zmínit jedno nesourodé zrníčko v evropském soukolí.

Šéf UEFA Čeferin přitom potřeboval absolutní shodu, aby Evropa mohla navenek vystupovat zcela jednotně. Podle zákulisních informací proto Čeferin totálně rozzuřený Trundovým vyjádřením zavolal Danielu Křetínskému, majiteli Sparty Praha a West Hamu United, aby se s ním rozdělil o své znepokojení nad postojem předsedy FAČR. Následovat měly rychlé telefonáty Pavlu Tykačovi a Jaroslavu Tvrdíkovi. Posledně jmenovaný se vůči Trundově vyjádření ostře vymezil na síti X, podobně vyjádřila plnou podporu stanoviskům UEFA i Ligová fotbalová asociace. A nakonec i výkonný výbor Fotbalové asociace ČR. Poté, co Trunda dostal od ostatních kartáč, že v takto významných otázkách musí své stanovisko konzultovat s ostatními, dříve než udělá mezinárodní ostudu. Trunda se pak schoval za vyjádření, že jeho slova byla dezinterpretována a stal se pokorně tichou součástkou jednolité vlny odporu UEFA proti Infantinovým plánům.

Bez Evropy by to nešlo

UEFA dokonce vzkázala Infantinovi, že pokud by své plány na privatizaci mistrovství světa realizoval, hodlá šampionát prostřednictvím všech svých členských zemí bojkotovat. Takový postup by sportovní, potažmo komerční hodnotu mistrovství světa degradoval takřka k nule. Připomeňme, že na letošním mistrovství světa zastupovalo Evropu šest z osmi čtvrtfinalistů.

Velmi ostré „NE“ řekla Infantinovi k jeho plánu i zóna CONCACAF, zahrnující Severní a Střední Ameriku včetně Karibiku. A když se odmítavě vyjádřila i asijská konfederace, mohl si Infantino celý svůj slavný plán strčit za klobouk.

Na oněch 21 procent akcií už měl přitom i kupce: investiční fond vedený Joshuou Kushnerem, bratrem zetě Donalda Trumpa, prezidenta USA.

Jednotlivé konfederace neuvěřily Infantinovým tvrzením, že by i po privatizaci, kterou navrhoval, zůstalo pořádání mistrovství světa plně v rukách fotbalu.

Malou ukázku, jak by to celé mohlo vypadat, dal celému fotbalovému světu případ Balogun. Jak známo, útočník USA byl vyloučen v utkání s Bosnou a Hercegovinou, ale Donald Trump zavolal Infantinovi, že nesouhlasí s tím, aby v důsledku toho nehrál Balogun ani další zápas na šampionátu. I stalo se. A Balogun dostal protekčně jen podmíněný trest.

Podobný „speciální přístup“ předvedla FIFA už při MS klubů, kdy do jeho startovního pole zařadila všem postupovým klíčům navzdory tým Interu Miami, jen proto, aby do soutěže dostala Lionela Messiho. A speciální pardon obdržel i Cristiano Ronaldo, který v závěru kvalifikace o MS inkasoval červenou kartu, ale „natvrdo“ dostal jen jedno utkání ze tří, zbytek trestu mu komise změnila na podmíněný, aby tím nijak neomezila jeho starty na MS 2026.

A to všechno jsou jen drobnosti, kterými si zavedené sportovní rámce narušovala FIFA sama. Respektive v případě Baloguna na základě politického nátlaku prezidenta USA.

Takže by se přestalo debatovat, zda na MS má startovat 48, nebo 64 týmů a skočilo by se hned po maximální možné variantě. Už tak dost šílená cesta, po které se vydal Infantino, by se ve světle nového uspořádání ukázala jako polovičatá. Co nejvíc účastníků, co nejvíc zápasů, co nejvíc televizních přenosů, co nejvíc reklamy. Hydratační pauzy s reklamním blokem by se dost možná zařazovaly třeba třikrát za poločas A kdyby se náhodou nějaká velká důležitá země s předpokladem velké ekonomické výtěžnosti z jejího zapojení do šampionátu nekvalifikovala, tak by se do turnaje prostě a jednoduše uměle zařadila třeba na divokou kartu. Jako například Itálie. Nebo Čína či Indie s obrovským miliardovým trhem.

V zádech s Trumpem

UEFA už se s Infantinovým vedením FIFA pustila do křížku v souvislosti s prvním ze Švýcarových plánů. Tím bylo pořádání MS každé dva roky. Tento plán přímo ohrožoval byznys UEFA a jejích turnajů EURO, měl by negativní vliv i na pohárové soutěže UEFA nebo na top ligy.

A jejich zástupci šli teď s Čeferinem po boku do čelního střetu s Infantinem i v boji o privatizaci mistrovství světa. Poté, co Infantino tento boj prohrál, se ale soustředěné šiky nerozpustily a jdou dál.

UEFA a CONCACAF jasně vyzvaly Infantina k tomu, aby okamžitě rezignoval na své funkce. Švýcar tak ale zjevně učinit nehodlá a míní svou pozici obhajovat na březnovém volebním kongresu FIFA.

V zádech má stále mocného spojence. „FIFA by udělala hroznou chybu, kdyby z jakéhokoli důvodu vůbec uvažovala o nahrazení prezidenta Gianniho Infantina,“ napsal na sociálních sítích Donald Trump, prezident USA. A na Infantinovu adresu dodal: „Je fantastický, právě šéfoval nejúspěšnějšímu mistrovství světa, které kdy bylo uspořádáno. Pokud odejde, už nikdy nebude tak úspěšné ani ziskové.“

Jako nejvýraznější možný Infantinův protikandidát se zatím profiluje Victor Montagliani z Kanady, tedy ze země, o které před časem hovořil Trump jako o možné 51. hvězdě na vlajce Spojených států amerických.

Text: Luděk Mádl, foto: Profimedia