Kuco: Slovenský poklad zamával reprezentaci

Tři zásadní data jsou spojena s jeho reprezentační kariérou: 19. listopad 2008, 8. září 2023 a 20. březen 2025. První je dnem jeho debutu v národním dresu v zápase s Lichtenštejnskem. Druhý je spojen s dosažením mety stovky startů ve slovenských barvách, kdy soupeřem bylo Portugalsko s Cristianem Ronaldem. A ten třetí je rozloučení s reprezentací, když zamával fanouškům a svůj zarámovaný dres dostal do rukou před výkopem duelu se Slovinskem. To je Juraj Kucka, který jako první slovenský fotbalista nosí na zádech vedle čísla i svoji přezdívku: Kuco, jak jinak.

Pravda, svůj poslední mezistátní zápas odehrál Juraj Kucka ještě loni na podzim. V Košicích 8. září proti Ázerbájdžánu. Reprezentoval tedy šestnáct let, což je úctyhodné! Vlastně celé jeho hráčské působení si zasluhuje ten nejvyšší respekt, přestože v této chvíli se ještě o jeho kariéře nemluví v minulém čase. Zatím je minulostí jen reprezentační éra.

Chyběl dohromady pět měsíců

Pravdou ale je, že vzhledem ke zraněním, která ho v posledních měsících limitovala v možnosti nastoupit do zápasů, se stále naléhavěji objevovala otázka, kdy se k tomuto kroku odhodlá. Na jedné straně věk – narozen 26. února 1987 – na druhé jeho fyzická připravenost, nastavená na poctivý každodenní trénink. Tělo mu v zásadě slouží a jeho mentální nastavení je vzorem i pro o dekádu či dvě mladší spoluhráče. Jenže jednotlivé „součásti“ jeho organismu již signalizovaly opotřebování. Naposledy ho nejvíce trápilo koleno. Od začátku sezony 2024/2025 mu vypovědělo službu celkem třikrát. Dohromady tak už absentoval ve fotbalové robotě skoro pět měsíců. Chyběl Slovanu, ale zejména reprezentaci v barážových zápasech se Slovinskem v boji o postup do divize B Ligy národů. Zní to možná divně, ale jeho nepřítomnost v sestavě byla jedním ze zásadních faktorů neúspěchu Slovenska při tomto klíčovém kroku národního mužstva v sezoně.

Kuco prostě chyběl. Na hřišti i v kabině. Ani mnohaletým poctivým drilem zocelené tělo nelze napínat donekonečna. Navíc, pokud v každém zápase, do kterého nastoupí, jede na maximum. On sám jako první pocítil, že je toho už moc.

„Je to dlouhá doba, co jsem chtěl takové rozhodnutí učinit. Vlastně už v říjnu loňského roku. Uvažoval jsem tak vždy, když jsem se zranil a nemohl jsem být na hřišti,“ řekl na vlastní tiskové konferenci konané při reprezentačním srazu před už zmíněnou baráží se Slovinskem, čímž známý introvert odkryl něco víc ze svého nitra. „Už v září po EURO mě přemlouvali, abych pokračoval. Byl to tehdy na dlouhou dobu poslední sraz národního mužstva. Přišlo mi, že připravený na tento definitivní krok budu tak v březnu. Bohužel v lednu se znovu ozvalo koleno, návrat na hřiště se zkomplikoval. Myslel jsem si, že po měsíci dvou budu zpátky, ale absence se prodloužila až na tři. Proto jsem se rozhodl právě teď a takto.“

On sám si původně představoval rozloučení tak, že ho trenér Calzona nominuje na barážový dvojzápas jako hráče. A že minimálně v tom prvním nastoupí. Nemuselo to být v základní sestavě, nemuselo to být na celých 90 minut, ale že se objeví na trávníku, v dresu a trenýrkách, s kopačkami na nohou. Že jeho číslo 19 a nápis Kuco – je historicky prvním hráčem ve slovenské reprezentaci, který nosí na zádech přezdívku, a ne jméno – se stane součástí zápasu. Neklaplo to.

„Přemýšlel jsem nad tím skoro každý den. Bylo to těžké rozhodnutí, teď už jsem se životem vyrovnaný,“ pochopil, že by nebylo fér vůči ostatním, aby se loučil v ostrém zápase. „Nehodilo by se to,“ věděl.

Slovenský fotbalový poklad

Bývalý sparťan – nezapomínejme, že v letech 2009 až 2011 byl součástí týmu z Letné a česká média ho označila za „otloukánka za miliony“ – není úplně největší mluvka mezi fotbalisty, ale už léta platí, že když něco řekne, má to hlavu i patu. Jak hraje, tak vypráví, tedy rozhodně ne do větru.

Nakonec se konalo rozloučení s nehrajícím fotbalistou. Před dvanácti tisíci fanoušky. Když vyšel v civilu před výkopem na hrací plochu, stadion burácel. Mohutné „Kuco! Kuco!“ a pak „Kuco, děkujeme!“ I tvrdý chlap byl naměkko. Nejprve pozdravil lidi tleskáním nad hlavu zdviženýma rukama, pak mával každé tribuně zvlášť. Spolu s ním stály ve středu hrací ploše jeho tři děti – dvě dcerky z prvního manželství Melánie a Viktorie, i nejmenší potomek, synek Nathan, kterého má s přítelkyní Romanou. Všichni vnímali tu lavinu emocí.

Dojat byl i hlavní protagonista, který podvědomě zaměřil pozornost nečekaným směrem, když se dotkl rukou bříška přítelkyně. Ta později bulvárním médiím prozradila, že jsou v očekávání druhého společného dítěte. Byla to nádherná tečka za několikaminutovým adieu Juraje Kucky národnímu týmu Slovenska.

„Bylo tam mnoho krásných, špatných, slabých, těžkých i výborných momentů. Fotbal není jen hezký. Zažili jsme úspěchy i přešlapy. Je na co vzpomínat,“ shrnul hlavní protagonista do čtyř vět šestnáct reprezentačních let.

Slovensko reprezentoval na MS 2010 a třech ME v řadě 2016, 2021 a 2024, národní dres měl na sobě celkem 112krát v oficiálních mezistátních setkáních. Pouze Marek Hamšík (138) a Peter Pekarík (134) dosáhli v reprezentaci na vyšší číslo. „Bylo mi ctí reprezentovat moji zemi tak dlouhá léta,“ řekl ještě.

„Odešel příklad pokory, obětování se a vzor toho, jak má vypadat muž, který reprezentuje svoji vlast. Kuco je slovenské bohatství. Kromě toho, že je skvělý hráč, je to i chlap na správném místě. Miluji takové typy lidí,“ složil mu veřejně poklonu reprezentační trenér Francesco Calzona.

Z klubu ho nikdo nevyžene

Navzdory již zmíněným 38 letům, přestože ukončil působení v národním mužstvu, o definitivním konci hráčské kariéry nahlas nemluví. On ne. Prostřednictvím svého instagramového účtu se po zranění v rekonvalescenci pochlubil tréninkem s míčem. Mnohé napovídá, že se chce do konce sezony ještě objevit v zápasech Slovanu, oslavit sedmý titul mužstva v řadě, který bude pro něj třetí slovenský, přičemž jeden český má se Spartou.

Na druhé straně, jemu vlastním nepříliš květnatým slovním způsobem nevyloučil, že závěr jeho hráčské dráhy se reálně přiblížil. „Kdyby mi bylo 27 let, takové myšlenky by mi neběhaly hlavou. Ale protože mám už 38…“ nedokončil větu.

Že minimálně v rodinném kruhu toto téma otevřel, potvrzuje i vyjádření otce Julia pro jedno z regionálních rádií: „Záleží jen na něm, zda bude pokračovat ve Slovanu dál. Smlouvu má do konce sezony. Pokud bude zdravotně fit, je šance, že prodlouží kontrakt. Zatím to však vypadá tak, že skončí. Může tomu tak být, i nemusí.“ Tak si vyberte!

Když přece jen cosi on sám k tomuto tématu řekl novinářům, vypadalo to přesně takhle. „Poslední dva roky jdu sezonu po sezoně. Po jejich skončení jsem se rozhodoval, jestli budu hrát dál, nebo ne. Nemám stanoveno, že chci hrát do čtyřicítky. Dokud budu zdravý, chci v kariéře pokračovat. Mám za sebou asi tři nejnáročnější roky. V každém jsem odehrál kolem 60 zápasů bez zranění i přestávky. Myšlenky o konci se mi honí hlavou už léta. Vždycky jsem se snažil přispět svým dílem k úspěchu týmu, což bylo pro mě vždy klíčové,“ zdůraznil.

Co Kuco pro Slovan znamená, potvrdil trenér belasých Vladimír Weiss st. „K němu můžu říct pouze všechna pozitiva, která může trenér nebo člověk k hráči cítit. Fantastický fotbalista, fantastický chlapec, fantastický profesionál. Velký bojovník a dá se říci, že nenahraditelný hráč. Má za sebou fantastickou kariéru, byl na MS a třikrát na ME. Z tohoto klubu ho nikdo nevyžene a stále patří mezi nás. Pokud by byl zdravý, tak má pořád na to, aby hrál.“

Pravdou je, že svůj život po hráčské kariéře neponechal náhodě. Již pár let spolu s bratrem Patrikem provozuje restauraci s penzionem kousek od jeho rodných Bojnic a získal si skvělou kulinářskou pověst. Minulé léto přibyla do rodinného portfolia ještě salaš.

Nedávno se provalilo, že Baník Prievidza majitelsky převezme Dávid Hancko, rovněž někdejší hráč pražské Sparty. Doplňující informace z kuchyně klubu říkají, že Kucka v tom bývalého spoluhráče z reprezentace nenechá samotného. „Juro se vyjádřil, že jednou by se rád vrátil do Prievidze. Pokud mu zdraví dovolí, umí si představit v Baníku aktivně hrát. A přirozeně, také funkcionářský působit. David zatím nebude moci figurovat přímo ve strukturách klubu, proto by bylo skvělé, kdyby management získal osobnost jako Kucka,“ řekl bývalý majitel prievidzského klubu a jeho funkcionář Robert Šuník.

A na závěr ještě jeden Kuckův gurmánský bonbonek, takový malý dezert v kariéře. V únoru obdržel jako narozeninový dárek školu vaření! Podle slov partnerky je právě on doma hlavním kuchařem. Baví ho vymýšlet nové recepty, hledat, co bude vařit. No a před Velikonocemi vyrazil všem dech, když se předvedl upečením domácího chleba.

Text: Jan Harbálek, foto: Profimedia