Křídelník z památného tažení i neprostupný doktor práv. Dvě legendy Dukly slaví kulatiny

Červenec na Julisce tradičně patří velkým oslavám. Své kulaté narozeniny v prvním prázdninovém měsíci slaví dvě výrazné postavy československého fotbalu a bývalí reprezentanti, jejichž jména jsou navždy vytesána do bohaté historie pražské Dukly.

Rychlonohý křídelník a strůjce návratu mezi elitu

Mladší z oslavenců, čerstvý šedesátník Günter Bittengel (narozen 14. července 1966), je se žlutočervenými barvami spjatý dodnes. Dlouhá léta totiž na Julisce působí v roli sportovního manažera. Jako hráč a talentovaný odchovanec oblékal dres Dukly ve federální lize mezi lety 1985 a 1991.

Rychlonohý křídelník na sebe výrazně upozornil hned v úvodu své kariéry. Byl u nezapomenutelného tažení Dukly v tehdejším Poháru vítězů pohárů, kde Pražané před čtyřiceti lety ve čtvrtfinále senzačně vyřadili evropského giganta – lisabonskou Benfiku. Stopku jim v semifinále vystavilo až suverénní Dynamo Kyjev, tehdejší celkový vítěz soutěže. Dukla však byla jediným týmem celého ročníku, který s ním dokázal alespoň remizovat. K dalšímu velkému úspěchu, triumfu v národním poháru, pak Bittengel pomohl v roce 1990.

Po pádu železné opony zamířil za fotbalem do Německa, kam ho táhly rodinné kořeny. Pět let nastupoval v bundeslize za Bayer Uerdingen. Ve třiceti letech se vrátil domů a na dalších pět sezon zakotvil v Blšanech, kde plynule přešel na trenérskou dráhu. Jako kouč vedl Viktorii Žižkov, Xaverov, Union Čelákovice a pochopitelně i svou osudovou Duklu, kterou dokázal po letech vrátit zpět mezi fotbalovou elitu. Jeho bohatou kariéru lemuje také pět reprezentačních startů z let 1987 až 1995.

Stoper, který nedal útočníkům dýchat

O deset let starší Josef Novák (narozen 29. července 1956) přišel na Julisku v devatenácti letech a okamžitě se stal pevným pilířem středu obrany. Výtečný hlavičkář a tvrdý stoper strávil v klubu dlouhých třináct sezon až do roku 1988.

Během této slavné éry se se svými spoluhráči dvakrát radoval z mistrovského titulu (1979 a 1982) a dvakrát ovládl Československý pohár (1983 a 1985). Pravidelně nastupoval v těžkých bitvách evropských pohárů. K dosažení magické hranice dvou set ligových startů mu nakonec chyběl jediný zápas, během své prvoligové kariéry vstřelil půltucet branek.

Do národního týmu nakoukl urostlý obránce až na prahu třicítky, přesto stihl v letech 1985 až 1987 odehrát dvanáct utkání a vstřelit dva góly. Hned ten premiérový stál za to – zaznamenal ho na Olympijském stadionu v Mnichově v závěru kvalifikace o postup na MS 1986. Československý výběr pod vedením trenéra Josefa Masopusta tam tehdy uhrál s favorizovaným Západním Německem cennou remízu 2:2.

Ve fotbalových statistikách ho najdete s římskou „II.“ za jménem, aby se odlišil od svého jmenovce. Ačkoliv se po skončení aktivní kariéry začal plně věnovat profesi, kterou úspěšně vystudoval, fotbalové prostředí nikdy zcela neopustil. Vystudovaný doktor práv dodnes působí jako dlouholetý předseda dozorčí rady Nadace fotbalových internacionálů.

Text a foto: FAČR