Kniha Tomáše Řepky z vězení „Deník ze dna“ aneb Jak bylo rebelovi v Alcatrazu

Bývalý fotbalový reprezentant, kapitán Sparty, hráč italské Fiorentiny a anglického West Hamu, legendární obránce Tomáš Řepka vydává svou nejosobnější zpověď. Během výkonu trestu si psal deník, který obsahuje exkluzívní svědectví o tom, jaké byly jeho poslední dny na svobodě a co se po její ztrátě odehrávalo v jeho nitru, jak velký náraz prodělal první dny za mřížemi, na co myslel, k čemu se upínal a jak se ve vězení změnil.

V knize se dočtete o jeho každodenní rutině, o tom, jak si zvykal na vězeňskou stravu, jak musel přijmout omezení dosavadních hygienických zvyklostí, jak na něj reagovalo jeho nové okolí, jak se začlenil do pevně daných pravidel, do řádu věznice, co mu nejvíc chybělo a co mu dávalo naději…  Řepkův deník v knižní podobě doplňují i exkluzivní fotografie a zpovědi jeho nejbližších i fotbalových legend, které stály celou dobu při něm.

„Můj deník z výkonu trestu je určitě mojí nejsyrovější zpovědí. Zažil jsem ve vězení peklo, situace na hraně života a smrti, ale i naději a sílu, v místech, kde jsem je nejmíň čekal.  Musel jsem shořet, abych mohl vstát.  Ten původní Řepka zůstal před branami vězení. Teď jsem někým jiným.  O tom, jak jsem přežil trest, co mi dalo motivaci, víru i naději a jaké to je, když se rebel a magor, jako já, dotkne pokory, je moje nová kniha. Je pro silné povahy, pro lidi, co se nevzdávají a vědí, že není prohra padnout, ale zůstat ležet,“ říká Tomáš Řepka.

Knihu doplňují fotografie Jana Pavelky, kterého v minulosti proslavily mimo jiné třeba snímky portugalského fotbalisty Cristiana Ronalda, fotil anglickou Premier League a uspěl i v jedné z nejvyhledávanějších profesionálních soutěží ND Photography Awards.

Vybraná ukázky z Deníku ze dna

(Tomáš Řepka: Deník ze dna, vyšlo v nakladatelství Brána 22. května 2020, 376 stran, doporučená cena 399 Kč. Foto: Jan Pavelka)

ALCATRAZ, 13. 6. 2019 – ČTVRTEK – BORY

„Bory jsou považovaný za ‚český Alcatraz‘, jak už tady zaznělo. Režim je tady stejný jako v každém jiném nápravném zařízení. Brzký budíček, úklid cely a utloukání času. Pořád dokola. V některém z dalších dnů to popíši detailně.

Mám tady hodně času na přemýšlení a taky nutnost být neustále ve střehu. Kriminál není dovolená v resortu u moře, kde si můžete dovolit vypnout. Je to dennodenní boj o přežití a o zachování zdravého rozumu.

Největším bojem každého, kdo pochází z normální rodiny a zažil běžný život bez zjevného násilí a útoků, je nepodlehnout tomu nízkému, co je ve vězení všude okolo. Nenasáknout mentalitu, toxický jed prostředí, které je plné lidí, s nimiž byste těžko měli kdy jeden pokoj a probouzeli se vedle nich. Vrazi, zloději, narkomani, podvodníci… I s těmi se potkávám a snažím se je přijímat bez předsudků, se kterými většina lidí venku přijímá mě. Asi proto se snažím je nemít vůči ostatním.

 Ale narušenou osobnost násilného vraha sice nemusíte soudit, ale cítíte z něj zvláštní pekelnou sílu, která vám není příjemná, a dopad se šíří rychle a nejde ho ze sebe hned smýt ani setřást. Když se potkáte s někým nepříjemným na svobodě, stačí jedna sprcha, panák nebo třeba jen přejít do jiný místnosti… Tady není kam. Stále budete dýchat jeden vzduch.

Zjišťuju, že muklové se rádi chlubí navzájem svými kriminálními zkušenostmi. Hodně si vymýšlejí, hlavně aby to působilo na posluchače dobře a vypravěčům to zvedalo kredit. Čím větší prasárna, loupež a ojebávka, tím lepší postavení v hierarchii vězňů. Jsem mezi nimi nováček s pro ně komickým trestem. Můžu maximálně poslouchat.

Je to šikovná psychologická hra. Ti slabí budou vždycky za koninu, ty silnější můžou rozhodovat. Každé zaváhání, nalhávání, že seš někým jiným, přehrávání se okamžitě zjistí. Je to stát ve státě, spíš možná svět ve světě.

Vlastní pravidla i zákony.

A je lepší nevěřit nikomu. Ani vězňům, ani dozorcům. Výhrou je nebýt slyšet a vidět, neupozorňovat na sebe. Ve vězení a jeho hierarchii se nesnažte najít logiku, není tam. Spíš vás neustále něco překvapuje. Tam, kde čekáte ránu a trest, nepřijde, ale někdy zažijete buzeraci v momentě, kdy vůbec není potřeba a nic nelegálního neděláte. Je to svět naruby.

Být neustále v pozoru je ve vězení unavující. Někdo to tak třeba nemá, souvisí to s tím, co už jsem popisoval, když pocházíte z okraje společnosti a ze šikmé plochy, spíš si tady odpočinete. Pokud se vám ale stýská po běžných věcech a chybí vám normální život, nikdy to tady úplně nepřijmete. Naopak, naučíte se ostražitosti, nikdy totiž nevíte, odkud přijde útok. Nikdy nevíte, komu se vlastně svěřujete a jak může všechno, co mu řeknete, proti vám zneužít. A většina muklů to udělá. V momentě, kdy to budete nejmíň čekat.“

Více se dozvíte v Řepkově knize „Deník ze dna“ a také v novém čísle HATTRICKU SPECIÁL, které je na trhu od čtvrtka 4. června 2020.