Klidná raketa

Že k sobě ta dvě slůvka obsažená v titulku nepasují? Že tikající odpočet na kosmodromu předcházející cestě do vesmíru nebo dechberoucí dynamická síla zážehových motorů nenechají chladným nikoho? Možná přece. Brankář Lukáš Horníček totiž svůj vnitřní klid neztrácí. Prostě nikdy. A také díky tomu se před ním letos v létě otevřel nový fotbalový vesmír. Teď už je v Anglii, v Newcastlu. A jeho přestup, to byla tedy opravdu raketa.

Občas ho obklopuje až nezvyklé množství paradoxů. Začněme každopádně tím základním: Čerstvá smlouva na pětileté angažmá v anglické Premier League a bankovní příkaz k úhradě 30 milionů eur, tedy pořizovacích nákladů, jež ve spojitosti s příchodem českého gólmana neváhali v Newcastlu před pár týdny do této posily investovat, učinily z Lukáše Horníčka automaticky českou hvězdu první velikosti.

Zároveň přitom paradoxně platí, že se s ním velká část tuzemských fanoušků víceméně teprve začíná blíže seznamovat. Neobjevil se jim totiž nikdy před očima v žádném slavném českém klubu, nepřipsal si dosud ani jediný start v tuzemské první lize, ba dokonce ani žádný druholigový. Šel totiž trochu jinou cestou, než u nás bývá obvyklé.

Už v sedmnácti letech se z Pardubic vydal do portugalské Bragy, v jejíž akademii doladili jeho schopnosti natolik mistrně, že se v uplynulých dvou sezonách stal opravdu výraznou oporou ligového týmu Sporting Clube de Braga, s nímž v minulém ročníku absolvoval i velkolepé tažení Evropskou ligou až do semifinále této „stříbrné“ pohárové trofeje, prostřední z trojlístku soutěží UEFA.

Při pohledu na mnohé z jeho úspěšných zákroků se leckomu tají dech. I laik pozná, že tenhle gólman z průměru výrazně vyčnívá. Dokáže při jejich cestě do sítě zastavit míče, na které by mnozí jeho konkurenti nejen nedosáhli, ale dost možná by na ně ani nestačili reagovat.

Čísla nikdy nelžou

Rozhodně přitom nešlo o jeden či dva šťastné zápasy. Šlo celou sezonu, která z jeho pohledu byla, jak se říká, jako korálek. Všechny vizuální a pocitové vjemy, které si diváci zápasů Bragy propojovali s Horníčkovými výkony, a to v nadmíru pozitivní rovině jeho hodnocení, potvrdila i jeho sezonní čísla, nad kterými žasli statistici a datoví analytici.

Takže takhle vypadala životní sezona brankáře-kouzelníka:

Absolvoval 55 soutěžních zápasů.

Inkasoval v nich 51 gólů.

A ve 24 zápasech udržel čisté konto.

S úspěšností zákroků se dostal přes 71 procent.

Shodou okolností stejné číslo vystihlo úspěšnost jeho přihrávek.

A teď pozor: Podle Opty Horníček v průběhu sezony pochytal 8,19 střel, které měly statisticky skončit gólem. Čili zhruba v každém sedmém utkání sezony učinil zázrak.

A teď ještě jedno číslo. Brankářovy chyby vedoucí k inkasovanému gólu: Nula.

Je to vůbec člověk? Není to stroj. Každopádně všechna tato čísla poskládaná v kostce si opravdu zaslouží uznalý potlesk vestoje.

I díky české jistotě v brance portugalská Braga v Evropské lize zářila. Porazila v ní například Nottingham, Celtic i Rangers, Feyenoord, CZ Bělehrad i Betis Sevilla.

Nejen vítězství, Horníčkovy mistrné zákroky, ale i datové soubory s nimi spojené, se proto postupně na mnoha místech Evropy začaly stávat velmi důkladně zkoumaným materiálem.

Horníčkova životní sezona našla své logické vyústění. Vše nakonec dospělo až do „bodu varu“, tedy do letních měsíců, kdy se stal Lukáš Horníček, rodák z Vysokého Mýta, jedním z nejžádanějších brankářů na světovém transferním trhu.

Co si pod tím představit? Podle zahraničních médií se Horníček objevil v zorném poli hned několika klubů evropské špičky, .–>pravidelných účastníků Ligy mistrů. Na svůj seznam nejbedlivěji skautovaných mladých evropských gólmanů zařadily Horníčka údajně i Bayern Mnichov, Inter Milán, Benfica či FC Porto.

Jisté je, že první oficiální nabídku na realizaci Horníčkova přestupu do Anglie zaslal klub Hull City. Rozhodnutí bylo v tu chvíli výhradně na českém brankáři a ten celou záležitost nijak zvlášť neprotahoval.Horníček poděkoval za zájem, ale rozhodl se nabídku nováčka Premier League zdvořile odmítnout.

Dalo se totiž tušit, že se před ním záhy otevřou i atraktivnější možnosti než předpokládaný boj o záchranu v barvách Hull City. A i kdyby se snad, nedejbože, už nic lepšího neurodilo, pak by se Horníček podle všeho ani takovým stavem věcí nijak zvlášť netraumatizoval.

Případná další sezona nebo půlsezona ve Sportingu Braga by ho rozhodně nijak neznechutila. V klubu se cítil maximálně spokojen, dá se říct, že se v něm pohyboval mezi přáteli a kamarády. Ostatně za dlouhých sedm let, jež v Braze včetně svého působení v jejích mládežnických týmech strávil, už Horníček v tomto portugalském městě tak trochu zapustil kořeny. Nic mu nescházelo, trenér i vedení klubu mu viditelně projevovali maximální respekt, o spoluhráčích a fanoušcích nemluvě.

Saúdům průměr nestačí

Jenže fotbal je cesta, ať už vede nahoru, nebo dolů. A ta Horníčkova nabrala směr strmě vzhůru. Do nejatraktivnější fotbalové ligy světa. A do klubu, jehož ambice sahají mnohem výš, než kam se hráči Newcastlu United v posledních sezonách dokázali probojovat. A tak musely přijít změny.

Klub, který prostřednictvím státního investičního fondu vlastní saúdská královská rodina, opravdu nestojí o nějaké 12. příčky v lize. Trpělivost měli lidé z managementu klubu dlouhou, ale ne bezbřehou. A teď v létě vlastně rozprášili tým takřkajíc „na bodák“. Skončil trenér Eddie Howe, Gordon zamířil do Barcelony, Tonali do Tottenhamu, Bruno Guimaraes do Arsenalu… Prostě v klubu nezůstal kámen na kameni.

Nový trenér Matthias Jaissle má v hlavě know how posbírané v nejmodernější a nejsofistikovanější „továrně na fotbal“, jakou současný svět zná. Firma Red Bull rozdělila její „provozy“ mezi Salcburk a Lipsko. A progresivnější odborníky na fotbal jinde než v tomto soukolí, které dává křídla, nyní nejspíš nenajdete.

Posléze Jaissle trénoval i v saúdské lize, takže u majitelů klubu to bude mít dobré. Samozřejmě ale jen v tom případě, že svůj dokonalý životopis podpoří i výsledky na hřišti. A ty se vždycky rodí snáz a jsou blíže k úspěchům, když tým co nejméně inkasuje. Proto si ostatně Newcastle pořídil mladý evropský zázrak jménem Lukáš Horníček a počítá s ním podle všeho na pozici klubové jedničky.

Na papíře to všechno vypadá perfektně, vypulírovaně a bez chybičky. Jak dalece se připravené prezentace prolnou, nebo naopak zcela minou s realitou, to teď budeme velmi pozorně sledovat i my v Česku. Protože u toho budeme mít v exponované pozici našince, tedy samozřejmě Lukáše Horníčka.

Ten tak dostane příležitost navázat na českou brankářskou stopu, kterou v Newcastlu opravdu důkladně prošlápl Pavel Srniček, jeden z hrdinů a oblíbenců tradičně bouřlivého publika v St. James Parku. Svého českého pokračovatele v brankářském dresu Newcastlu se bohužel nedožil. Ale podívá se určitě shůry a Lukáši Horníčkovi bude držet palce, aby se hned v úvodních kolech chytil, byl týmu prospěšný a dobře se zapsal u fanoušků. A vůbec u všech, protože v Anglii sleduje fotbal každý.

Dva z jedné země

Ostatně můžete vzít jed na to, že tam neprojde bez povšimnutí, když všechno klapne a v utkání Tottenhamu s Newcastlem se proti sobě postaví dva čeští gólmani. Na příkladu Antonína Kinského vidí Horníček, jak turbulentními změnami musí (nejen) brankáři v Anglii procházet. V jednu chvíli jste totálně odepsaný, jako Kinský po chybách a brzkém vystřídání na stadionu Atlétika Madrid. Ale pozor, když máte štěstí a osud vám přihraje ještě jednu šanci, vyplatí se ji drapnout. A z psance se přes noc metamorfovat do superhrdiny. Nebo příště napsat zase jiný příběh. Každopádně musíte být stále ve střehu. Jak Kinský, tak Horníček, máme se opravdu na co těšit.

Mimochodem, oba jmenovaní Češi nastřádali sice spoustu startů v mládežnických reprezentacích, ale za český A-tým Kinský ještě nenastoupil vůbec. A Horníček jedinkrát, v přípravě proti Kosovu před cestou do Ameriky na mistrovství světa, kde potom spolu s Jindřichem Staňkem kryli záda Matěji Kovářovi, týmové jedničce v hierarchii určené tehdejším trenérem Miroslavem Koubkem.

Lze očekávat, že Santi Denia, první cizinec na pozici českého reprezentačního kouče, provede velký personální reset. A nad gólmany z anglické Premier League určitě nebude ohrnovat nos.

Takhle by mu Horníčkovy přednosti popsal Martin Shejbal, gólmanský expert, který Lukášův sportovní i osobnostní rozvoj sledoval dlouhá léta na stadionu v Pardubicích, kde se den co den potkávali.

„Lukáš je velký, má dlouhé ruce i nohy. A umí toho využívat. Navíc má ten dar, že si v souvislosti s vývojem herní situace a s anticipací soupeřovy volby zakončení jeho tělo v brance průběžně a zcela automaticky přenastavuje svou pozici i celé nastavení trupu tak, že je Lukáš na následnou střelu, centr nebo jakýkoli svůj zásah do hry, připraven zcela optimálně. A nemusí na poslední chvíli nic korigovat, udělat si třeba úkrok jako většina brankářů,“ analyzuje Shejbal.

„Jako by měl uvnitř sebe sama robota nebo nějaký stroj řízený počítačem, který umí navíc vypočítat nejpravděpodobnější finální vývoj útoku a způsob zakončení soupeřovy akce. To všechno zvyšuje pravděpodobnost, že jeho zákrok bude úspěšný. Lukáš je obrovský talent, který na sobě celý život poctivě pracuje. A to, co se teď kolem něj děje, je prostě úžasné. On si to opravdu ohromně zaslouží. A samozřejmě mu to moc přeju. Nic proti Braze, ta zafungovala jako ideální předstupeň. Ale teď je Lukáš tam, kam patří, k čemu byl svým způsobem předurčen,“ nechal se slyšet Shejbal.

V civilu, tedy mimo fotbalové hřiště, přitom Lukáš Horníček působí spíše nenápadným dojmem. Samozřejmě pokud přistoupíme na to, že se i urostlá atletická postava vysoká 198 centimetrů může ztratit v davu, když se to tedy dotyčnému takto zachce. Kdo ví, možná je v tom i kus zcela přirozené kompenzace. Čím víc na vás žhnou v práci nemilosrdné reflektory, o to víc pak možná ve chvílích volna toužíte splynout s anonymním davem.

Jeho zprvu nenápadná a neokázalá fotbalová cesta míří nade vší pochybnost tím správným směrem. A ještě ani zdaleka nekončí. Lukáš Horníček cítí, že v jeho čtyřiadvaceti letech teď pro něj prakticky žádný cíl není nedosažitelný. Jen nesmí ztratit směr, svůj vnitřní klid, a hlavně sám sebe. Kombinace sportovního úspěchu, prudkého nárůstu mediální slávy a výplatní pásky z říše pohádek už zamotala hlavu nejednomu frajerovi. Lidé z bezprostředního Horníčkova okolí jsou si ale jisti, že tohle nebezpečí Lukášovi nehrozí, vůči omamnému jedu slavomanství je prý naprosto imunní.

„Znám ho od dětství. A je pořád stejný, nezměnil se ani v nejmenším. Baví se s každým, na nic si nehraje, s lidmi přirozeně vychází, je zcela nekonfliktní, prostě na pohodu,“ říká Martin Shejbal, který nyní úzce spolupracuje s německou agenturou Mentormanagement, jež Horníčkův gigantický transfer z portugalské Bragy do Newcastlu United letos v létě zrealizovala.

Třicet milionů eur, to už je částka, která zatřese fotbalovým vesmírem. Nic, co by se dalo přehlédnout. Jen za Pavla Nedvěda a Patrika Schicka byly v historii vyplaceny vyšší transferní sumy. Horníček se v žebříčku nejdražších českých fotbalistů dělí o třetí příčku spolu s Ladislavem Krejčím. V součtu plateb za hostování i výsledný přestup zaplatil za něj Wolverhampton španělské Gironě právě také 30 milionů eur.

Za Nedvědem a Schickem

A jak se ta suma vlastně narodila? Jednoduše. Horníčkův kontrakt se Sportingem Braga obsahoval výstupní klauzuli, která právě 30 milionů eur určila jako částku, kterou se Braga zavázala akceptovat jako sumu transferní.

Jinými slovy: Horníček i Braga mohli počítat s tím, že když se ve dveřích objeví zájemce o služby českého gólmana a položí přitom na stůl zmíněných 30 milionů eur, portugalský klub se tomu nebude nijak protivit, bankovky si uloží do trezoru a Horníčkovi popřeje hodně štěstí a úspěchů na nové štaci.

To vše samozřejmě za splnění podmínky, že se změnou dresu bude souhlasit i sám Lukáš Horníček. Jak už jsme zmínili, zájem o něj projevil i Hull City, který byl také ochoten vysázet na dřevo 30 milionů eur určených výstupní klauzulí. Jenže tady se tehdy právě Horníček rozhodl dát Hullu košem (a počkat si na nápadníka ještě atraktivnějšího).

Jak dobrou volbou se pro něj ukáže být Newcastle United, to zjistíme v příštích týdnech, měsících a letech. A abychom nezapomněli: 15 procent podílu z Horníčkova dalšího transferu si před lety s Bragou nasmlouval pardubický klub. V přepočtu by měl tedy nyní inkasovat zhruba 100 milionů korun. Což je asi prima pocit.

Text: Luděk Mádl, foto: Profimedia