HATTRICK: S oslavencem Milanem Luhovým, který na Nový rok oslavil šedesátiny, o MS 2022 bez push-upek
MILAN LUHOVÝ
Narozen: 1. ledna 1963 v slovenském Ružomberku.
Hráčský post: útočník.
Kariéra: Gumárne Púchov (1979 až 1981), Slovan Bratislava (1981 až 1984), Dukla Praha (1984 až 1990), Sporting Gijón (1990 až 1992), AS Saint-Étienne (1992 až 1993), PAOK Soluň (1993 až 1995), St. Truiden VV (1995).
Reprezentace: Československo (1982 až 1991 – 31 utkání/7gólů).
Úspěchy: individuální: dvakrát Král ligových střelců (1988 – 24 gólů, 1989 – 25 gólů), člen klubu Ligových kanonýrů magazínu Gól (22. místo se 144 góly – 23 za Slovan Bratislava, 78 za Duklu Praha, 22 za Sporting Gijón, 16 za PAOK Soluň, 2 za AS Saint-Étienne, 2 za St. Truiden). Kolektivní:čtvrtfinále MS 1990 (Československo), třikrát vítěz Československého poháru (Slovan Bratislava – 1982, Dukla Praha – 1985 a 1990).
Bratr: Ľubomír Luhový (o čtyři roky mladší): Inter Bratislava, Dukla Banská Bystrica, Spartak Trnava, Artmedia Petržalka, FC Martigues, Urawa Red Diamonds, Grazer AK, rovněž člen Klubu ligových kanonýrů (108 gólů), Král ligových střelců v Československu (1990 – 20 gólů)i na Slovensku (1998 – 17 gólů), 2 starty za Československo, 9 startů za Slovensko.
V neděli 1. ledna 2023, na Nový rok oslavil šedesáté narozeniny. Milan Luhový, rodák ze slovenského Ružomberku, československý internacionál, účastník MS 1990 v Itálii, kde v utkání s USA (5:1) vstřelil pátý gól, člen Klubu ligových kanonýrů, útočník, který dával branky za bratislavský Slovan a pražskou Duklu, ale i ve Španělsku, Francii, Řecku a v Belgii. A hlavně jeden z mála upřímných a nesmlouvavých kritiků, jenž umí bez obalu a na rovinu říci, jak se věci ve fotbale mají. V poslední době třeba přirovnal trenéra českého národního týmu Jaroslava Šilhavého a plzeňského bosse Adolfa Šádka k „holkám s push-upkami“. Magazín HATTRICK s Luhovým exkluzivně analyzoval MS 2022 v Kataru. Bez klamných příkras a bez push-upek.
Kam se podle vás ubírá světový fotbal? Co ukázalo mistrovství světa 2022 v Kataru?
Světový šampionát jen potvrdil poslední trend, který se dá popsat čtyřmi základními rysy: důsledné využívání šíře hřiště, velká rychlost, technická zdatnost a taktická dokonalost. Týmy, které neměly všechny tyhle atributy na nejvyšší úrovni, tak nemohly v Kataru uspět.
A které je podle vás splňovaly?
Francouzi, Argentinci, Brazilci, Portugalci, Španělé a až překvapivě disciplinovaní a technicky vyspělí Marokánci. Tyhle týmy výkonnostně převyšovaly ty ostatní.
Španělé ovšem překvapivě vypadli už v osmifinále s Marokem na penalty…
Ano, samozřejmě kolem toho pak byl velký mediální humbuk, Luis Enrique odstoupil z funkce trenéra. Bylo až příliš cítit, hlavně v tom osmifinále s Marokem, že současnému týmu chybí střelec, jakými v minulosti byli David Villa nebo Fernando Torres. Álvaro Morata není špatný útočník, ale není takovým zabijákem. Ovšem je nutné si uvědomit, že španělský národní tým, který i přesto na podzim uspěl v Lize národů a opět po dvou letech postoupil do Final Four 2023, prochází přestavbou. Je tu spousta velmi mladých hráčů, jako teprve osmnáctiletý Gavi, dvacetiletí Pedri, Ansu Fati a další. To je budoucnost španělského celku. Ostatně podívejte se na výsledky španělských juniorských týmů: druhé místo na loňské olympiádě v Japonsku, třetí místo na ME „jedenadvacítek“ 2021, vítězství na ME „21 i na ME „19“ v roce 2019. O španělský národní tým vskutku nemám obavy.
Jenže Brazilci a Portugalci, považovaní za největší favority světového šampionátu v Kataru, což jen umocnily jejich krásné výhry v osmifinále, nakonec ve čtvrtfinále selhali – s Chorvatskem, resp. s Marokem? Jak si to vysvětlujete?
Tak u Brazilců tím, že navzdory vynikajícím kvalitám jednotlivců se to v rozhodujícím okamžiku nedokázalo přetavit v týmový úspěch. To se někdy v jednorázových turnajích, kde záleží zejména v play off na jednom utkání , stává. Když se v prvním utkání zranil Neymar a Brazílie pak hrála ve zbytku skupiny bez něj, bylo to týmově lepší. Pak se Neymar v osmifinále proti Korejcům sice do sestavy vrátil, ale už se to kolem něj všechno netočilo. Ostatně i Portugalci odšpuntovali svou hru v osmifinálovém duelu se Švýcarskem, když poprvé nehrál Cristiano Ronaldo. Podobně se dá mluvit i o Francii, jíž celé mistrovství chyběl Benzema. V jejím případě neúčast velké osobnosti, která však až příliš strhává pozornost na sebe, také podle všeho, i ve vztahových oblastech v mužstvu, nakonec podle všeho pomohla.
Jenže Portugalci nakonec s Marokem prohráli i bez Ronalda. Takže se logicky spekulovalo, zda proti Marokáncům neměl Cristiano naopak nastoupit.
Tak je možné, že právě v boji proti Marokáncům by jeho osobnost od začátku utkání pomohla. To už se ale nedozvíme. V každém případě i navzdory té čtvrtfinálové porážce s Marokem je tento portugalský celek vynikající, nabitý spoustou skvělých hráčů. A i bez Ronalda bude nadále výborný, s Portugalci je třeba do budoucna počítat.
A co jste říkal tým Maroka? Postup do semifinále prvního afrického a arabského týmu nikdo nečekal.
Přiznám se, že já také ne. Ale už ve skupině jsem výkony Maroka ocenil. Projevilo se, že k nesporným fotbalovým schopnostem Maročanů se v Kataru přidala i disciplinovanost a taktická vyspělost. A také zkušenosti z kvalitních evropských klubů. Vždyť pravý obránce Hakimí je oporou Paris Saint-Germain a patří už ve svých čtyřiadvaceti letech k nejlepším bekům na světě. V týmu jsou hráči z Chelsea, Bayernu Mnichov, brankář z FC Sevilla. Mužstvu těsně před šampionátem pomohla i výměna bosenského trenéra Halilhodžiče za Marokánce Radžradžuího, který svým svěřencům rozumí. A pak je tu velká přidána hodnota v touze světu předvést, že náš dříve kolonizovaný národ to dokáže. Tenhle národní entuziasmus, zvláště v arabském dějišti šampionátu, má pak ve vyrovnaném duelu obří sílu.
A co Angličané, loňští vicemistři Evropy?
Nebyli vyložené špatní, ale už po bojích v základní skupině jsem říkal, že za Francouzi a spol. o krok zaostávají. V rychlosti i v technické zdatnosti, vezměte si, jak dlouho to trvá, než takový Magiure rozehraje… Trenér Southgate navzdory všem kritikám s tímhle mužstvem udělal velký výkonnostní i výsledkový skok, ale v prohraném čtvrtfinále s Francií se zcela projevilo to, co dlouhodobě tvrdím.
Již druhý světový šampionát vyhořeli Němci. Co bylo podle vás příčnou?
To samé, co u Španělů, jen ještě ve větší míře. Tým prochází generační výměnou, ostatně i současná bundesliga není tím, čím ještě nedávno bývala. Ani Neuer po svém zranění není neprůstřelným gólmanem jako dřív, v Kataru nezářil. A třiatřicetiletý Thomas Müller? Když ho vidíte v utkání s mladíčkem Gavim, tak je na první pohled znát, že to jeho tělo v tomto věku už nemůže zvládnout.
A jak myslíte, že by v Kataru dopadl český tým?
Především tam vůbec nepostoupil a s tím, co předváděl v tomto roce, by neměl v Kataru žádný nárok na úspěch. Ano, loni se Česko dostalo do čtvrtfinále odloženého ME 2020, když týmu výrazně pomohli střelec Schick a brankář Vaclík a také Trpišovského slávisté. Musím jen zopakovat, co už jsem řekl na podzim po sestupu v Lize národů v rozhovoru pro server efotbal.cz. Totiž, že nejslabším článkem českého národního týmu je samotný trenér Jaroslav Šilhavý. Výkony české reprezentace odpovídají tomu, kdo ji vede. Přitom v národním týmu jsou dobří fotbalisté. Pod lepším koučem by jejich hra vypadala úplně jinak. Vázne postupná rozehrávka i kvalitnější založení rychlého protiútoku. Když se podíváte, jak mužstvo hrálo pod Karlem Brücknerem, tam všechno mělo hlavu a patu, všechno bylo rychlejší.
A jak z toho ven? Vidíte nějakou šanci na zlepšení, abychom při příštím mistrovství světa v roce 2026 mohli po dlouhých dvaceti letech sledovat a hodnotit i český národní tým?
Jak už jsem také před nedávnem řekl, bohužel zatím nevidím. Od té doby, co skončila generace Pavla Nedvěda, se národní mužstvo točí v jakémsi bludném kruhu. Je to jako Sparta. Občas se vyhraje, udělá se jeden krůček, který se hned oslavuje, pak to ale zase spadne rychle dolů. Vzpomeňte si na červnovou remízu se Španělskem. Všichni byli nadšení, přitom ta Liga národů byla pro někoho mistrovstvím světa, ale pro někoho jen přípravou na něj. Tohle už není stagnace, to je spíš propadávání se bažinou. Zastavit by to šlo jen dokonalou profesionalitou, změnou řízení. přístupu a stylu práce v českém fotbale.
Celý obsáhlý a na české poměry nezvykle otevřený rozhovor s oslavencem Milanem Luhovým si přečtěte v aktuálním čísle magazínu HATTRICK s podtitulem Největší kronika MS 2022 v Kataru.
