Hašek u repre? Podle Hattricku sázka na jistotu

Kdo se stane hlavním trenérem české fotbalové reprezentace, bylo asi dlouho dopředu každému jasné. Za jakých okolností k tomu došlo, jak se celá parta okolo Ivana Haška dala vlastně dohromady, jaké úkoly před nimi stojí a jak to celé nejspíš dopadne?

Trpišovského nepustila Slavia, ale dohadovat se s ním podle všeho ani nemusela, Svědíkovi nejspíš zlomila vaz absence zkušeností s velkými týmy – byť Slovácko je v českém kontextu reálně větší tým než Česko v tom světovém –, a třetímu potenciálnímu řešení zase chyběla odvaha, erudice i finance na straně asociace. „Že by reprezentaci vedl cizinec, to jsme zavrhli,“ říká Fousek s floskulemi o „specifické české mentalitě“ a „české škole“, ale připouští i ekonomické důvody. Realita je totiž taková, že post hlavního kouče české reprezentace patří k vůbec nejhůře placeným v Evropě.

Chci na MS!

Takže logicky došlo na Ivana Haška, jenž má z blízkovýchodních angažmá „vyděláno“ a na odstavec ve smlouvě o „odměně“ se nejspíš ani nepodíval. Post reprezentačního trenéra považuje ve svých šedesáti letech za vrchol kariéry a má obrovský hlad po úspěchu. Jako kritérium si nezvolil „přízemní“ EURO, ale účast na světovém šampionátu, kde se Česko představilo naposledy v roce 2006 a předtím v roce 1990, kdy u toho Ivan Hašek byl ještě jako hráč. Navíc s kapitánskou páskou na ruce. „EURO a MS, to je nebe a dudy,“ říká zasněně s tím, že okusit znovu atmosféru největší sportovní akce planety je jeho snem, který se mu před dvěma lety nepovedlo splnit s Libanonem.

Nepočítáme-li tři a půl měsíce krátké angažmá u české reprezentace v roce 2009 – kam se z nouze sám coby předseda svazu dosadil – má Hašek ještě jednu zkušenost s vedením národního týmu. V letech 2021 a 2022 se měl s Libanonem poprvé v historii kvalifikovat na MS v Kataru, ale podle očekávání neuspěl. Ve dvanácti zápasech porazil jen Sýrii a Súdán a remizoval s Irákem a Emiráty.

Na webu Transfermarkt nebo na anglické wikipedii se ve výčtu Haškových angažmá objevuje ještě reprezentace Gabonu, jejíž barvy hájí třeba Pierre-Emerick Aubameyang nebo ex-sparťan Guélor Kanga, ale ani on sám netuší, kde se tato fáma vzala.

„Arabské zkušenosti“

Pokud jde o zkušenosti s těmi často zaklínanými „velkými týmy“, které nikdy netrénoval Martin Svědík, tak Hašek před čtvrt stoletím vedl pražskou Spartu a pak už nic. Štrasburk hrál v době jeho angažování druhou ligu, Saint-Étienne okupoval spodní příčky té první a kluby v Japonsku, Spojených arabských emirátech, Saúdské Arábii nebo Kataru bychom mezi velké nezařadili ani dnes, natož před deseti patnácti lety. Na ten největší – Al-Hilal – chodilo v době jeho angažmá šest tisíc lidí, na Fudžajru – jeho poslední – jen dva tisíce.

„Spousta lidí arabský svět neprávem podceňuje. Kdybych nebyl úspěšný, nechtějí mě tam. Moc si vážím těch posledních angažmá, kdy to bylo těžší než vyhrát trofej – přijdete k poslednímu týmu, který je rozbitý a vy ho zachráníte… Ale vím, že na sobě mám terč. Vím, že budu pod tlakem, ale kdybych si nevěřil, tak tu nejsem,“ říká ke své nejčastější kritice Hašek, kterému na lavičku české „repre“ pomohla především autorita, které se celé svůj fotbalový život těší, a kontakty. S předsedou Fouskem se zná přes třicet let a ten se nijak netajil tím, že Hašek byl od začátku jeho první volbou. Částečně i proto, že na spoustu věcí „mají stejný pohled“.

„Jednali jsme ještě s Víťou Lavičkou a Michalem Bílkem, ale pracovní skupina se jednoznačně shodla na Ivanu Haškovi. A to zejména díky jeho lidským zkušenostem, hráčským zkušenostem, trenérským úspěchům a zkušeností z reprezentace i ze zahraničí. Jeho realizačnítým je fundovaný, silný a kompetentní,“ dovysvětluje Fousek. Jak Hašek na „specifickou českou mentalitu“ uplatní zkušenosti z Japonska nebo arabského světa a o jakých úspěších z posledních dvaceti let vlastně jde, jsou otázky, na které zřejmě nikdy nedostaneme odpověď. Naopak hráčské zkušenosti se trenérům bezesporu velmi hodí. Nejen kvůli schopnosti vcítit se do hráčů, ale hlavně kvůli respektu, který u nich zajišťují. V případě borce, který hrál s kapitánskou páskou na ruce čtvrtfinále mistrovství světa, je absolutně nelze zpochybňovat.

Patrně ze všech hráčů na světě, kteří se něčím podobným mohou pochlubit, a dnes se věnují trenérství, je Ivan Hašek – i vzhledem k finančním podmínkám – jednoznačně nejlepší volbou. Nebo minimálně tou nejbezpečnější, za kterou Výkonnému výboru nejspíš hlavu nikdo neutrhne. Zkrátka sázka na jistotu.

Kde se zal Veselý?

Haškův „silný a kompetentní realizační tým,“ o kterém mluvil Fousek, se pak skládá především z trenéra Bohemians Jaroslava Veselého, jenž dál zůstane na „plný úvazek“ v Ďolíčku, a z „dvorního“ asistenta Jindřicha Trpišovského Jaroslava Köstla, jenž naopak v Edenu končí a „naplno“ se přesouvá na Strahov.

I zde sehrály hlavní roli kontakty, které Haška provázejí celý život. S Veselým se zná už deset let. Jako asistenta pro angažmá v Emirátech mu jej v roce 2014 doporučil Luděk Klusáček, jenž byl Veselému mentorem při studiu trenérské profilicence. „Ivan k sobě chtěl do Fudžajry někoho z Čech, kdo je jazykově vybavený, má vzdělání a obsáhne potřebnou šíři činností. Tak to celé vzniklo. Na začátku to byl profesionální vztah; dneska už jsme přátelé a rodiny jsou propojené. O nás dvou Ivan ví, že ho nepodrazíme a může se na nás spolehnout…“

Celé téma včetně časové osy, profilů členů realizačního týmu a ohlasů expertů si přečtete v novém čísle časopisu HATTRICK, které je právě na stáncích.