Hattrick

Exkluzivní dvojrozhovor s Kolářem a  Mandousem v HATTRICKU: Chyby při rozehrávce? I tak se to vyplatí! 

Dva gólmany s reprezentačními starty či ambicemi v jednom ligovém týmu měli Pospíchalovi Bohemians ve své slavné éře v první polovině osmdesátých let minulého století. Jmenovali se Zdeněk Hruška a Vladimír Borovička a svérázný kouč Tomáš Pospíchal, který proslul výrokem, že fotbal nemá logiku, je pravidelně střídal. Od léta 2021 je v podobné situaci  mistrovská Slavia, v jejíž bráně se nyní točí  Ondřej Kolář a Aleš Mandous. První si dává za cíl zajímavé zahraniční angažmá, druhý by si za červenobílé rád zachytal v Lize mistrů. Koncem března Kolář s Mandousem poskytli HATTRICKU exkluzivní dvojrozhovor.

Jak se vám spolu žije v Edenu, když jste oba dva reprezentačními gólmany a váš šéf Jaroslav Tvrdík dokonce říká, že Slavia má dva nejlepší brankáře v lize? Přece jen jste nebyli zvyklí občas tomu druhému krýt záda.

ALEŠ MANDOUS: Já to můžu jen potvrdit, myslím si, že se dobře doplňujeme. Děláme si sami sobě konkurenci. Já se navíc můžu od Koliho něco přiučit, protože má velké zkušenosti a já mám každý den na tréninku možnost od něj něco odkoukat.  

ONDŘEJ KOLÁŘ: Já myslím, že je  super, že tady v Edenu máme dva takto  vyrovnané gólmany. Říká se, že konkurence každého posouvá a v tomhle případě to tak určitě je. Hlavně jsme si sedli i po lidské stránce, jeden druhému nic nezávidí, ba naopak, přejeme si navzájem úspěch. Myslím, že ve Slavii vytváříme velice dobrý tým.

Po nepříjemném zranění v Glasgowě jste se loni na jaře rychle vrátil do branky a podával jste navzdory tomu výborné výkony. Jak se vám to povedlo? A naopak, po letní pauze už to tak skvělé nebylo, pustil jste mezi tyče svého kolegu Mandouse. Jak si to s odstupem času vysvětlujete?  Měl jste něco udělat jinak, třeba v přípravě?

ONDŘEJ KOLÁŘ: Věděl jsem, že na jaře 2021 se po tom zranění v Glasgowě pro zbytek sezony musím vrátit do brány. Tehdy nebyla jiná varianta, dojel jsem to spíš na takovou setrvačnost.  Pak byla pauza, kdy jsem si odpočinul, necestoval jsem ani na EURO. Ale nějak jsem si začal připouštět, že ten Roofeův zásah do mé hlavy byl vážnější, než jsem si původně myslel. A do nové sezony na podzim roku 2021 jsem vstoupil s určitým respektem, bál jsem se a z toho se zrodily nějaké chyby. Takže mi nezbývalo nic jiného, než se po těch chybách zase nějak dát dohromady. Odhodit helmu, aby mi nic nepřipomínalo ten úraz a to, co se stalo loni na jaře ve Skotsku. To se podařilo a věřím, že ty chyby už přibývat nebudou. 

Přišel jste do Slavie jako dvojka, přitom jste ale už byl v širším kádru reprezentace. Nepřišlo vám to čekání na šanci v Edenu dlouhé, neříkal jste si někdy, že jste měl jít raději do klubu, kde není tak velká konkurence?

ALEŠ MANDOUS: Samozřejmě, že jsem věděl, že v Edenu je Koli a že já jdu do Slavie na post číslo dva. Ovšem tohle mě provází celou kariéru, všechno jsem si musel postupně odmakat. V Olomouci jsem byl dokonce chvilku jako trojka, až potom jsem se dostal na pozici jedničky.  Já už jsem takový, že si počkám. Ne že by to čekání nevadilo, ale jsem trpělivý. To se vyplatilo, a když měl Ondra tu svou krizi, tak jsem ho zastoupil a jsem rád, že jsem za Slavii odchytal tolik zápasů – to asi nikdo nečekal, když jsem do Edenu šel. 

Ondřej je ve Slavii služebně déle, Aleš je zase o dva a půl roku starší. Kdo je v téhle dvojici šéfem, myslím přirozeným šéfem, tedy pokud tomu tak je? Asi Ondřej, že?

ONDŘEJ KOLÁŘ: Tak já jsem ve Slavii delší dobu, znám prostředí v Edenu déle, takž v tom můžu Mandymu pomoct. Ale máme tady i třetího gólmana, Přému Kováře, který je takovým showmanem do kabiny. To je lídr naší gólmanské skupiny. 

ALEŠ MANDOUS:  Určitě, Přéma Kolář je jako nejstarší z nás je přirozeným šéfem brankářů ve Slavii.  

Nemrzelo vás, že jste po tak úspěšné sezoně nakonec nejel loni v létě na EURO? Co vlastně bylo hlavní příčinou té absence? Sledoval jste ME a nebyl jste smutný z toho, že jste mohl mít ve svém fotbalovém CV zapsáno „čtvrtfinalista ME 2020, resp. 2021“?

ONDŘEJ KOLÁŘ: Já jsem potřeboval hlavně to své zranění nějak doléčit. Všechno se mi to ale trochu vymstilo, dal jsem si delší volno a začátek sezony 2021/2022 pak vypadal tak, jak vypadal. Když bych to vzal zpětně, tak bych třeba přemýšlel trošku jinak. V té době jsem si ale myslel, že nejlepším řešením je prostě to doléčit. Opravdu nyní nechci spekulovat, ale s tím, co vím dneska, bych se loni po jarní sezoně možná rozhodl jinak.

Vy jste naopak, možná i díky Ondřejově absenci, nakonec na EURO působil s Tomášem Koubkem coby náhradní gólman. Jak jste tu roli za jedničkou Tomášem Vaclíkem vzal? A nebylo vám na druhou stranu trochu líto, že jste si na tom ME ani minutku nezachytal?

ALEŠ MANDOUS: Tak samozřejmě, že když jsem se už dostal do nominace, tak mě to trochu líto bylo. Ale já byl hlavně rád, že jsem vůbec mohl na EURO  být u toho. S Tomášem Koubkem jsme měli za úkol vytvářet Tomáši Vaclíkovi coby jedničce dobrou atmosféru, kvalitně ho připravovat na všechny zápasy. A myslím si, že se nám to povedlo, protože Vacoš odchytal loni v létě skvělý turnaj. 

Jak vám bylo po brutálním zásahu hráče FC Rangers Roofea loni v odvetném osmifinále Evropské ligy? Zlobíte se na něj stále, nebo jste mu už odpustil? A myslíte si, že vás kopl do hlavy úmyslně, nebo si myslel, že bude u balonu dřív a přehodí vás?

ONDŘEJ KOLÁŘ: Tohle se asi odpustit nedá. Všichni, kdo kdy hráli fotbal, vědí, že tu nohu vždycky můžeš na poslední chvíli stáhnout. Nebo to kopnutí aspoň zmírnit. On tu nohu navíc ve finále ještě propnul, tak tohle mu nikdy neodpustím. Už proto, že mě mohl zmrzačit, klidně jsem mohl skončit daleko hůř. Nakonec to dopadlo ještě relativně dobře. Jak říkám, tohle se odpustit nedá, ale já už jsem to ve své hlavě nějak vytěsnil a už nad tím dál nepřemýšlím. 

V moderním fotbale se po hráčích chce, abyste byli jedenáctými hráči v poli, jakýmsi pátými obránci. Hlavně Ondřej si v tom libuje. Vím, že vás do risku nutí i vaši trenéři ve Slavii, ale není někdy toho riskování až příliš? Hlavně někteří, možná staromódní, fanoušci si to myslí. Ostatně po vašich chybných rozehrávkách už také padlo několik gólů. Co vy na to? Opravdu vždy při té brankářské hře nohama převládají výhody nad tím rizikem?

ONDŘEJ KOLÁŘ: Ono je třeba si říct, kolik se těch chyb za tu dobu, co jsme ve Slavii, celkem udělalo. Myslím, že jich zas tak moc nebylo. A pak na druhou stranu by si člověk měl uvědomit, co z toho vzniklo. Myslím si, že jsme založili spoustu slibných situací, v minulosti jsme zaznamenali i gólové asistence, takže si myslím, že to je pro tým přínos. Samozřejmě nějaká chyba z toho někdy vyústí, každý gólman ji v té rozehrávce občas udělá. Ale trenéři to po nás chtějí, je to výstavba moderního fotbalu a přináší to pro tým světlé momenty.

ALEŠ MANDOUS: Ano, mně se třeba nedávno povedlo založit rychlou gólovou akci v osmifinálové odvetě Evropské konferenční ligy v Linci.  Ovšem k tomu hraní nohou mě nenutili až trenéři ve Slavii, dělali to už předtím i jejich kolegové v Žilině a v Olomouci.   Ovšem nejvíc je tomu samozřejmě v Edenu, na Hané jsme takto od brány tolik nerozehrávali. Myslím si, že to je přínosem pro náš fotbal. I když vnímám, že někteří lidé si myslí, že je to velké riziko, protože ty chyby se občas stanou, to je fakt. 

Celý obsáhlý exkluzivní dvojrozhovor s Ondřejem Kolářem a Alešem Mandousem si přečtěte v novém dubnovém čísle magazínu HATTRICKU, které je na trhu od čtvrtka 7. dubna 2022. Dozvíte se v něm mj. i o tom, jak Ondřej Kolář reaguje na výtky některých fanoušků, podle nichž prý loni na podzim, když mu to nešlo tak jako na jaře, zůstával v základní sestavě jen proto, že jeho snoubenkou je dcera Jaroslava Tvrdíka? A také o tom, v které zemi by Kolář nejraději získal angažmá, stejně jako o tom, o čem společně sní oba slávističtí brankáři.