Dobrodružství Big Toma aneb Příběh Tomáše Součka v magazínu HATTRICK

Dobrodružství Toma Sawyera je slavný román Marka Twain z konce 19. století. Big Tom, jak začali Tomáši Součkovi říkat v Anglii, píše svůj fotbalový román na začátku třetí dekády 21. století v Londýně, konkrétně v týmu West Hamu United.  Vytáhlý exslávista „se staromódním“ stylem hry loni výrazně pomohl zachránit „Kladiváře“ v Premier League a nyní už je i spolu s kolegou z Edenu Vladimírem Coufalem směřuje do evropských pohárů.  Národní tým po předloňském postupu na odložené EURO 2020 loni na podzim posunul do elitní divize Ligy národů. Není divu, že byl Souček v březnu už podruhé za sebou  vyhlášen českým Fotbalistou roku.

Jediné, co mu kazí dojem z posledních dvou snových let, je otravná světová pandemie, kvůli které už podruhé přebíral prestižní ocenění bez potlesku zaplněného hlediště. Bouřící diváci mu ostatně scházejí i na stadionech. I tak ale oslavil svou královskou obhajobu reprezentačním hattrickem v úvodním utkání kvalifikace MS 2022 s Estonskem (6:2). 

Skromný, přátelský a vždy vstřícný šestadvacetiletý chlapík z Vysočiny, jehož před sedmi lety velmi neprozíravě nechtěli ve Frýdku-Místku ani ve Vlašimi, se velmi rychle vypracoval v jednu z nejvýraznějších tváří Premier League a získal si srdce fanoušků West Hamu, stejně jako ho předtím milovali příznivci červenobílých barev v pražském Edenu.    

Navzdory přísným epidemickým opatřením rozdal „Suk“ v posledních týdnech před březnovým reprezentačním srazem několik, hlavně televizních, interview, z nichž jsme pro čtenáře HATTRICKU vybrali nejzajímavější sdělení a postřehy nejlepšího českého fotbalisty současnosti. 

O ZAČÁTCÍCH V ANGLII

„Musel jsem si zvykat na cizí jazyk, na novou partu, na Londýn. Snažil jsem se na všem pracovat a jsem rád, jak celý rok vypadal. Jsem moc šťastný z toho, jak mi to po fotbalové stránce vyšlo. Minulá sezona byla z týmového pohledu těžká. I pro mě osobně. Pomalu do posledního kola jsem nevěděl, jestli ve West Hamu zůstanu, jestli nespadneme, což by znamenalo, že by se mé půlroční hostování ze Slavie v přestup nezměnilo.

Ale musím přiznat, že tak skvělý rok jsem nečekal. Jde o moje první zahraniční angažmá, měl jsem trochu obavu, jak bude vypadat. Všechno mě ale mile překvapilo. Lidé v klubu, spoluhráči. Sešlo se to perfektně. Oni pomáhají mně, já jim. Vždycky jsem byl srdcař. Když někde působím, potřebuju tam být i svým srdcem. Hned od začátku jsem se cítil v klubu komfortně, díky tomu jsem mohl podávat výborné výkony.“

O SROVNÁNÍ S ČESKEM

„Přechod z Česka do Anglie? To byl pro mě to velký rozdíl nejen z fotbalového hlediska. A to přesto, že Slavia nyní zajišťuje fotbalistům nejlepší servis v celém Česku. Ale Anglie je ještě úplně jinde. Na všechno je třikrát víc lidí. Říká se, že ve West Hamu není tréninkové zázemí bůhví jak slavné, ale když ho srovnám s Českem, jde o zcela  jiný svět. Olympijský stadion. kde West Ham hraje od roku 2016, je úžasný. A pak je tu samozřejmě podpora fanoušků. Když je vyprodáno a přijde šedesát tisíc lidí, přičemž dalších čtyřicet tisíc fanoušků by se chtělo na na náš zápas také podívat, je to něco úžasného.

Jsem rád, že jsem loni na začátku roku ještě stihl ochutnat, jaké to je hrát před desetitisíci fanoušky. Pvních pět zápasů jsem zažil plné stadiony, mám v hlavě, jaké bylo, když byla fantastická atmosféra.

Moc se těším na návrat diváků do hlediště. I díky médiím vnímám, že mě fanoušci mají rádi. Opravdu bude skvělé, až budeme opět nastupovat před plným stadionem na westhamáckou hymnu. Po takové dlouhé odmlce to podle mě bude ještě silnější. Do Anglie jsem přišel i kvůli atmosféře, i proto mě ta pandemická situace mrzí. Doufám, že se svět co nejdřív vrátí do normálu. Hlavně ale, aby všichni byli zdraví.“

O NOVÉ SEZONĚ 2020/2021

„Očekávání po minulé sezoně nebyla před novým ročníkem logicky velká. Před sezonou mi kamarád poslal odkaz na anketu, ve které lidé tipovali favority na titul a na sestup. Vyšli jsme z toho úplně nejhůř. Trochu jsem se zděsil. Já si ale dávám vždycky vysoké cíle. Přišel jsem ze Slavie, kde se jen vyhrávalo, nechtěl jsem hrát v Anglii o sestup. 

Ovšem jsme teď v tabulce Premier League. Chceme nahoře vydržet co nejdéle. A když to přeženu, chceme hrát o evropské poháry. Už ve Slavii jsem chtěl pořád vyhrávat a každá ztráta mě moc bolela. Tohle chci přenést i sem. Zatím ale nejsme týmem, který by měl vyhlašovat, že chce jedině a pouze do Champions League. Jakl už jsem říkal, i účast v  Evropské lize by byla dobrá.“

O NÁLADĚ V KABINĚ WEST HAMU

„Dozvěděl jsem se, že teď je prý ve West Hamu nejlepší atmosféra v kabině za posledních pět let. Což mě samozřejmě dost těší. Vždycky se všechno odvíjí od toho, jak se daří na hřišti. Když jsme v lednu vyhráli čtyři zápasy v řadě, bylo to něco úžasného. Všichni si hned víc věříme, a to je cítit jak na trávníku, tak v šatně. I služebně starší hráči tvrdí, že tahle dobré to tu předtím nebylo.

Mám z toho všeho výborný pocit. Spousta lidí mi totiž před mým odchodem do Anglie tvrdila, že parta a podobné věci se v zahraničí moc nenosí. Ale ve West Hamu je to skvělé, v šatně se normálně vyprávějí vtípky jako ve Slavii. I trenéři jsou tu velice příjemní.  

Jen jedna věc. Ve Slavii jsme po zápasech jezdili na týmové večeře, tady spěcháme za rodinami. Ale to je hlavně kvůli té pandemii. Věřím, že až se situace uklidní, budou společné večeře i tady. Plánoval se třeba vánoční večírek, kvůli protiepidemickým opatřením musel odpadnout.“

O BRAMBOROVÉM SALÁTU

„Když jsem o tom bramborovém salátu coby naší specialitě mluvil do médií v souvislosti s českými Vánocemi, čekal jsem, že jeden den kolem toho může být  haló.  Ale ono to trvalo přes měsíc a fanoušci se o tom bavili, jako bych to řekl včera. To mě docela překvapilo. Lidé asi ocenili upřímnost, že nešlo jen o nějakou běžnou frázi po vítězství, ale slova od srdce. Já se tomu směju, zvlášť, když se teď říká, že máme ve West Hamu střední zálohu složenou z příloh Potato Salad – Rice (záložník Declan Rice, jehož příjmení v překladu do češtiny znamená rýže –  pozn. red.). Docela si užívám, že v Anglii můžu být součástí takovýchto narážek.“

Ve West Ham mi pak připravili místní verzi bramborového salátu. Byla sice dost odlišná od té naší, ale kuchaře jsem přesto pochválil, protože říkali, že to dělali poprvé v životě. Hezké a skvělé gesto. Ale musel jsem dodat, že v Česku ten salát umíme líp.  Takže jim ho příští Vánoce možná s manželkou připravíme na oplátku zase my.“ 

O PŘIPRAVENOSTI ZE SLAVIE

„Jsem rád, že jsem do Anglie přišel přímo ze Slavie, kde mě připravoval trenér Jindřich Trpišovský se svým realizačním týmm. Tréninky v Edenu spolu s herní praxí byly velice náročné, vše ve velkém tempu. V Anglii jsem pak proto už necítil takovou změnu. Liší se sice individuální kvality hráčů, ale co se týče mě osobně, velký rozdíl to z fyzického pohledu nebyl. Cením si, že na velkou intenzitu jsem byl už zvyklý z Česka, takže mě v tomto směru žádný šok nehrozil.“

O VLADIMÍRU COUFALOVI

„Potěšilo mě,  že Cuf do toho vstoupil stejně jako já. Hned druhý den poté, co do West Hamu přišel, nastoupil a už na své místo nikoho nepustil. Hlavně, ať mu to vydrží. A co se týče češtiny, občas se nás někdo zeptá na nějaké české slovíčko. Už nás při příchodu zdraví slovy „dobré ráno“, někdy zaslechneme i „jak se máš?“. Takže trochu té legrace si s češtinou užijeme i v Londýně. Ovšem  s Cufem se v šatně bavíme anglicky. Vím, že může být nepříjemné, pokud bychom mezi ostatními mluvili jazykem, kterému nikdo nerozumí,, mohlo by to vypadat, jako že někoho pomlouváme nebo se o někom bavíme, Když jsme spolu ale sami dva, mluvíme česky, e jakmile se přidá někdo třetí, přepneme na angličtinu Jinak zase na oplátku pochytáváme od spoluhráčů nějaké ty španělské fráze a slovíčka.

Trenér Moyes věděl o tom, že se známe delší dobu a že jsem s  Vladimírem Coufalem hrál před Slavií i v Liberci. A že jsme i spoluhráči  v české reprezentaci. Ptal se mě na jeho kvalitu. Řekl jsem koučovi, že když Cuf do West Hamu přijde, bude tu platný. Jak výkony na hřišti, tak svým charakterem. Věděl jsem, že může týmu  hodně dát. A jsem rád, že potvrdil, o čem jsme se bavili. Sám jsem Vláďovi West Ham jdoporučoval, říkal jsem mu, že to bude skvělé angažmá, skvělý zážitek.“

O PRŮNIKU MEZI TOP HRÁČE PL

Že jsem se ve statistice Whoscored objevil jako sedmý nejlepší hráč v Premier League? Nebudu lhát, že jsem si toho nevšiml. Mám Instagram a Twitter. Ale opravdu se nesoustředím na to, abych v podobných žebříčkách byl co nejvýše. Taková věc samozřejmě potěší – podobně jako pochvalná věta od významného hráče nebo trenéra. Ovšem na hřišti to nevnímáte, chcete podat nejlepší výkon.

Ale uznávám, že se poslouchá dobře. V Anglii je superhvězd opravdu hodně. Třeba když jsme hráli proti Liverpoolu, Mohamed Salah předvedl svou nespornou kvalitu. Pro mě osobně je ale na Ostrovech největším titánem Kevin de Bruyne  z Manchesteru City. Kvalitu už prokazuje dlouho, a i charakterově je velmi přínosný nejen pro svůj tým, ale pro celou Premier League. Určitě také můžu zmínit Bruna Fernandese, který poslední dobou pozvedl Manchester United. I on přináší soutěži něco navíc. Může být i Hráčem roku.“

Celý článek s aktuálními postřehy a názory Tomáše Součka a také jeho plakát v českém národním dresu najdete v dubnovém čísle magazínu HATTRICK, které je právě na trhu!

zdroj foto: whufc.com