Divoké derby v São Paulu – SC Corinthians Paulista vs. Esportiva Palmeiras. Čtěte v HATTRICKU!

Největší nenávist se rodí z největšího přátelství. Vyprávět by o tom mohli zakladatelé dvou nejstarších a nejúspěšnějších klubů v brazilském São Paulu – SC Corinthians Paulista a Sociedade Esportiva Palmeiras.

Na světě není moc míst, kde by se fotbal bral vážněji než v Brazílii. A je přitom docela jedno, jestli mezi dětmi na pláži, teenagery na betonových pláccích ve slumech nebo fanoušky na otevřených stadionech pro čtyřicet tisíc lidí. 

Napsat, že fotbal je pro Brazilce náboženstvím, asi v ateistickém Česku neřekne úplně vše, takže si ho představme jako takový fanatický životní styl. Jako když si někdo váží jídlo, počítá kalorie, každý den musí uběhnout deset kilometrů, coca-coly se nedotkne ani v rukavicích a v podstatě non-stop myslí na to, kolik bude mít na příštím vážení procent tuku. To je fotbal v Brazílii.

A teď si představte, že v největším brazilském městě São Paulo vedle sebe už přes sto let existují dva kluby, které se nenávidí. Zápasu mezi nimi se říká Paulista derby a řadí mezi největší sportovní bitvy na světě. Nechybí v žádném světovém žebříčku a na americkém kontinentu se před něj vmáčkne jen řež mezi Boccou Juniors a River Plate. 

Rozhodně si nepředstavujte karnevalovou oslavu fotbalu jako v Riu de Janeiru, kterou je tamní barvené a sluníčkové „fla-flu“ derby mezi Flamengem a Fluminense. Paulista derby je oproti tomu válka. Jako prezidentské volby, které rozdělí společnost na dvě poloviny, které se spolu odmítají bavit. 

Jak už to tak občas bývá, obrovská rivalita v São Paulu vznikla rozkmotřením někdejších „přátel“ a pocitem zrady. Klub SC Corinthians založila v roce 1910 parta dělníků okouzlená tehdejším turné anglického klubu Corinthian FC po jihovýchodní Brazílii, který tam tehdy vypráskal všechny domácí celky, s kterými se utkal, a pět brazilských dělníků to tak „dostalo“, že se rozhodli založit si svůj vlastní klub. A pojmenovat ho na jeho počest úplně stejně, jak bylo v té době v Jižní Americe poměrně běžné.

Fotbal byl tehdy v Brazílii zábavou výhradně „bílých elit“ (případně šikovných černochů napudrovaných na bílo jako Carlos Alberto z Fluminense v roce 1914), takže se na „dělnické“ Corinthians okamžitě nalepily stovky tisíc fanoušků z nižších společenských tříd a řad imigrantů, pro něž to byl v podstatě jediný klub, s kterým se dokázali identifikovat. Možná i proto ty černobílé dresy…

Po třech letech – s rychle se rozrůstající fanouškovskou základnou – mohli Corinthians hrát nejvyšší soutěž a hned ve svém druhém roce ji i vyhráli. Ale hned s oslavami titulu přestalo být všechno tak růžové.

Protože mezi lety 1880 a 1920 připlulo do Brazílie „na pozvání“ přes milion italských imigrantů, kteří zde měli obsadit volná pracovní místa, vytvořila se ve městě poptávka po „italském“ klubu, a tak se z Corinthinas odtrhla skupinka Italů, aby si v roce 1914 založila svůj vlastní klub Palestra Italia. 

Ten se během druhé světové války musel přejmenovat, protože brazilská vláda se rozhodla v zemi netrpět žádné organizace, které by jakkoli odkazovaly k Německu, Itálii nebo Japonsku, takže se z Palestra Italia stalo Palmeiras, ale na rivalitě to samozřejmě nic nezměnilo.

Původní Corinthians se ve snaze vymezit se proti bílým elitám profiloval jako „klub lidu“ a nově vzniklá Palestra (pozdější Pameiras) jako klub italské komunity, což v průmyslovém městě, zaplaveném italskými imigranty, v obou případech znamenalo v podstatě nekonečný fanouškovský potenciál. Na rozdíl třeba od anglických derby nepředurčovalo k fandění jednomu nebo druhému místo bydliště, společenská vrstva nebo „sympatie“, ale skutečně geny. 

Dnes už je ale díky promíchání italské DNA napříč celou Brazílií naprosto běžné, že se v jedné rodině fanaticky fandí oběma klubům.

PRVNÍ ZÁPAS!

K prvnímu střetu mezi oběma kluby došlo v roce 1917. Starší Corinthians, v té už dvojnásobní mistři Brazílie, tehdy drželi neuvěřitelnou šňůru tří let bez porážky (dvacet pět zápasů, protože se tehdy zápasy nehrály tak často). Palestra byla v soutěži úplným nováčkem. A přesto úřadující mistry vypráskala 3:0.

Právě tehdy, 6. května 1917, získalo „lidské mrzení“ i sportovní rozměr a z obou klubů se stali rivalové na život a na smrt.

Když se měli o rok později utkat znovu, přišli hráči Palestry před restauraci, kde jejich soupeři právě obědvali a prohodili oknem volskou kost s nápisem: „Corinthians jsou pro Palestru slepičí polévkou.“ V zápase pak dvakrát vedli, ale pokaždé náskok ztratili. Po remíze 3:3 si Corinthians kost schovali a dodnes ji mají v síni slávy.

A to i přes to, že ji fanoušci v roce 1933 málem spálili. Tehdy totiž došlo k historicky nejvyšší porážce Corinthians, kteří si od Palmeiras nechali nasázet osm gólů a nezmohli se ani na jediný. Vzhledem k popsanému kontextu tak bylo naprosto logickým následkem, že fanoušci černobílých vlétli do kanceláří klubu, kde měli rozdělat oheň a vlastnoručně „sesadit“ prezidenta klubu z funkce.

Všude na světě se říká, že derby nemá favorita, ale všude se tak nějak tuší, který z klubů tahá krátko- i dlouhodobě za kratší konec. Dají se spočítat tituly či vítězství ve vzájemných zápasech, odhadnout finanční možnosti majitelů a hodnoty odchovaných hráčů… Vyčíslit velikost klubu je sice subjektivní, ale různými způsoby lze k nějakému výsledku dojít. V případě Paulista derby je to ale téměř nemožné. Vzájemná bilance je téměř vyrovnaná, stejně tak počty všech trofejí. V domácí lize je sice úspěšnější Palmeiras, ale na mezinárodní úspěch si zase sáhli jen borci z Corinthians. S odchovanci je to podobné. O něco „bohatší“ jsou sice italští „dědici“, ale velké přestupy brazilských legend jako Ronaldo či Roberto Carlos zase zpravidla dotahuje „klub brazilského lidu“. 

Rozhodnout o tom, který ze dvou nejstarších klubů v São Paulu je „větší“, je téměř nemožné. Snadné je to snad jen podle velikostí fanouškovských obcí, která na „brazilské“ straně čítá zhruba třicet milionů fans a na té „italské“ jen osmnáct.

Jejich zapálení do Paulista derby se od roku 1933 příliš nezměnilo, ale na opravdový oheň už dochází jen v kotlích na stadionech. A zatímco k prezidentovi už se dnes fandové nedostanou, trenéři obou klubů jsou před každým vzájemným zápasem v ohrožení. Porážka v derby může stát místo na lavičce kohokoli a kdykoli. A nemusí skončit ani podobným debaklem jako před devadesáti lety.

Článek o divokém derby v São Paulu najdete mj. v aktuálním čísle magazínu HATTRICK s Cristianem Ronaldem na titulní straně, které je na trhu až do středy 5. března 2023!