Český skvost slaví úctyhodné jubileum

Sto let je úctyhodné číslo. Na toto jubileum dosahuje letos nejvyšší česká fotbalová soutěž ve své ligové podobě, tedy v systému dvou sezon (podzimní a jarní), kdy se účastníci (nyní šestnáct) utkají vzájemně doma a venku. V posledních letech pak s moderní vymožeností v podobě nadstavby.

Stoletá stařenka zaslouží úctu a obdiv, prožila od roku 1925, kdy nahlásila svůj zrod, mnohé. Na druhé straně je to stále mladá slečna s veškerou přitažlivostí a nespornými půvaby.

Pohled do kronik vypovídá, že má být nejvyšší fotbalová soutěž patřičně hrdá na to, co všechno dokázala, co přinesla, jak naplňovala tužby fanoušků. A neprocházela jen jednoduchými obdobími. Všechno zvládla, přežila. Magazín Hattrick se stoleté lize bude věnovat ve třech po sobě jdoucích přílohách. První kapitoly se týkají času od založení v roce 1925 až po komunistický puč v únoru 1948, který otočil koly dějin i ve fotbale.

Jedna z nejstarších v Evropě

Jen zbytečný pocit méněcennosti může vyvolat snaha porovnat československou soutěž s nejstarší na světě, tedy anglickou. Ta v klasickém ligovém formátu, kdy se účastníci střetávají v tradičním systému doma-venku, vznikla už v předminulém století (první ročník se na Ostrovech hrál v sezoně 1888/1889). Tradice obrovská, dech beroucí, hlásí se k ní i současná Premier League (založená 1992), byť v mnoha aspektech především legislativním přímou návaznost popírá.

Ostatní obdivované kontinentální soutěže však česká svou dlouhověkostí zastiňuje. Italská Serie A nepřehledný turnajový systém rozprostřený do mnoha regionů ucelila až v ročníku 1929/1930, ke stejnému datu se váže premiérové vydání španělské La Ligy.

Francie se na profesionální úroveň vydala až v ročníku 1932/1933. Německá bundesliga se dočkala stabilní podoby až v ročníku 1963/1964, vzhledem k tehdejšímu politickému uspořádání země odstartovala na území Spolkové republiky Německo, východní Oberliga se do ní protnula až po sjednocení země po společenských změnách po roce 1989.

Velice činorodé byly ovšem okolní státy. Maďarsko start prvního ročníku hlásí už v roku 1901, Rakousko v roce 1911, ale soutěže procházely značně důslednými reorganizacemi, včetně novodobého věku.

Různé podoby

I česká (bývalá československá) nejvyšší soutěž prošla mnoha podobami. V počtu účastníků, do prvního ročníku se přihlásilo jen deset odvážných, od ročníku 1969/1970 se ustálil na klasických šestnácti vyvolených. Sestavu však narušovaly korupční aféry, ekonomické krachy, naposledy covidová pandemie v počtu 18 týmů v ročníku 2020/2021. Dvoubodový systém odměňování se v tříbodový přeměnil v ročníku 1994/1995.

Hodně ligou cloumaly i politické vlivy. Poznala federální podobu se slovenskou stranou včetně účasti ukrajinského zástupce, okleštěnou protektorátní, pseudoamatérskou v komunistickém režimu, který na nějakou dobu nastavil i sovětský vzor jaro-podzim. Po rozpadu federace v roce 1993 se hraje jen v Česku. Ať byly proměny jakékoli, kosmetické či hluboké, vždy
si udržela návaznost, systém postupů a pádů, svou celistvost a konzistenci. Nekonala se pouze ve válečném ročníku 1944/1945, velice záhy se však znovu vrátila k prvorepublikové federální podobě. Proto je tak cenná.

Jak to začalo

Nový státní útvar Československo, který povstal po první světové válce na rozvalinách rakousko-uherské monarchie, měl odvážný záměr: stát se demokratickým nohonárodnostním zřízením založeným na širokých občanských svobodách. Ten kopíroval i fotbal, každý národ měl svůj spolek, což přinášelo i úskalí. V březnu 1922 vznikla ČsAF – Československá associace footballová, která si za jeden z prvotních cílů dala celostátní soutěž, kdy se v závěrečných bojích potkají vítězové jednotlivých fotbalových svazů. Tento záměr se však z mnoha důvodů nevyjevil jako průchozí, mnohem větší dopad předpokládala a slibovala profesionální liga vypsaná na rok 1925.

Finance se však ukázaly být rovněž zatěžující, přestože ředitelství Československých státních drah poskytlo celostátně všem klubům slušnou slevu na cestovném. Mnohé kluby – především moravské – však setrvaly na amatérském statutu, deset pražských, které se odvážně do nové soutěže přihlásily, musely pak doložit, že své hráče platí, což v mnoha případech probíhalo jen účetně na papíře. Ale profesionální soutěž ohlásila svůj vznik.

První tři zápasy

Ve chladnou neděli 1. března 1925 ve stejný čas 15:30 hodin se na třech pražských stadionech v Libni (SK Libeň – Slavia Praha 3:9), na Letné (DFC Prag – Meteor VIII 3:1) a na Vinohradech (ČAFC Vinohrady – Čechie Karlín 0:0), zapsalo do kroniky první dějství.

Prvním střelcem se podle minutáže stal slávistický kanonýr Rudolf Sloup zvaný Štapl, který se trefil v 10. minutě a nakonec zaznamenal čtyři góly, tři k němu přidal kapitán červenobílých Jan Vaník, z toho dva z pokutového kopu. Mezi premianty se zařadil i německý – židovský klub DFC Prag, jehož účinkování, kdy z konečného 4. místa pro další ročník odstoupil a přesunul se do své národní soutěže, jen dokládá, čím si fotbal v době politické nestability procházel. Časem se však tento klub, jenž na začátku 20. století patřil k nejlepším na pevninské Evropě, do ligového společenství vrátil.

Hned nesmiřitelné rozepře

Prvním mistrem se stala Slavia Praha, která nasbírala stejně bodů jako její odvěký rival Sparta – patnáct. Ač byl naplánován dvoukolový systém, nakonec se účastníci střetli jen jednou. Rudí sice v přímém souboji zvítězili 2:0, celkové výsledné skóre – tehdy podíl – však hovoří pro červenobílé: 38:10 a 28:8. Přitom původně měla jásat Sparta.

Výsledek utkání Sparta – AFK Vršovice (později Bohemians) 7:1 byl totiž zrušen, hrálo se na patrně neregulérním terénu a rozhodčí si potom marně vzpomínal, zda proběhlo jen přátelské měření sil či oficiální soutěžní klání. Přišel protest. Opakovaný duel proběhl už v době, kdy se rozehrával další ročník, Sparta vyhrála „jen“3:2. „Tři desetiny branky a lhostejnost připravily Spartu o mistrovství pro rok 1925,“ hlásal tehdejší tisk. Na latentní rozepře mezi oběma tehdy letenskými kluby bylo důrazně zaděláno…

Málem rychlý rozpad

Po komplikované premiéře Asociační ligy došlo k návratu šampionátu pod řízení Středočeskou župou footballovou. Důsledkem byla neúčast jakéhokoliv jiného klubu mimo oblast středních Čech a přechod ke dvoukolovému systému podzim – jaro.

Zvýšení počtu klubů přineslo nejen prodloužení hrací sezony, ale i větší atraktivitu soutěže a termínový pořádek, i když s výjimkou srpnové dohrávky. Titul zůstal na Letné, pouze se přestěhoval na druhou stranu tehdejší Belcrediho třídy. Po předchozích nemastných neslaných dvou letech soutěžního klání pokračovaly zmatky, protesty a kontumace neodehraných utkání. Na podzim roku 1926, jak by se přinejmenším slušelo, nebyla soutěž vůbec rozehrána.

Vášně provázející předchozí roky šampionátu a klubové rozepře na nejvyšší úrovni nepřesvědčily herní komisi, aby se vůbec sešla. Nakonec byla pod řízením SŽF rozehrána alespoň jednokolová soutěž na jaře 1927. Asociací byla nazvána taktéž poněkud nezvykle a šalamounsky – Kvalifikační soutěž I. ligy, jiní ji nazývali Jarní středočeskou ligou. Ale ať tak či onak, rozhodujícím krokem při vyhlašování regulí této „poloviční“ ligy byla skutečnost, že se bude jednat o oficiální šampionát s vyhlášením mistra republiky.

Nakonec se opět radovala Sparta, námitky badatelů a legislativců, že tento titul je jedním z nejpodivnějších v historii, zní logicky a věrohodně, ale tehdejší ústředí svého premianta mělo a uznávalo. Všechno zlé bylo k něčemu dobré. Podařilo se totiž ligu stabilizovat, začala od tohoto nepříliš vydařeného roku nabírat na vážnosti a důvěryhodnosti. Tradice se udržela, složité období bylo překlenuto.

Ukrajina, protektorát

Nejvyšší fotbalová soutěž se sice rozeběhla, avšak nadále prožívala – hodně vlivem politických událostí – dramatické překoty. Z původně pražské záležitosti se stala celorepubliková, prvním účastníkem mimo hlavní město bylo hned v následujícím vydání SK Kladno, v ročníku 1929/1930 se připojil l německý Teplitzer FK, následoval Náchod, plzeňské kluby, v ročníku 1933/1934 SK Židenice (předchůdce současné Zbrojovky Brno).

Liga se překlenula i na slovenskou část republiky, v sezoně 1935/1936 si premiéru vyzkoušel I. ČsŠK Bratislava (Slovan), dokonce pak i ukrajinský Rusj Užhorod. Doba prosperity a pokroku i na fotbalové scéně 1. republiky se však nachýlila.

Nastalo nejpodivnější, nejkomplikovanější a snad i nejsmutnější období fotbalové ligy v celé historii. Stalo se odrazem tragického osudu země, kdy v souvislosti s reálnými politickými událostmi, které předcházely II. světovému konfliktu, bylo vše jinak, než se původně uvažovalo a předpokládalo. Mnichovská dohoda velmocí z 29. září 1938 ovlivnila již započatou soutěž, ale to bylo pouze začátkem dalších ligových peripetií.

Nejvyšší fotbalová soutěž zahájila tradičně o předposledním srpnovém víkendu, ale po třetím kole byla přerušena v důsledku všeobecné mobilizace, vyhlášené 23. září. Ještě před tímto datem bylo 11. září odehráno třetí ligové kolo, o týden později byla naplánována ligová přestávka v souvislosti s mezistátním utkáním s reprezentací Maďarska.

Následovala mobilizace, odstoupení Sudet bez boje přijetím Mnichovské dohody, rezignace prezidenta Edvarda Beneše a vyhlášení demobilizace. Soutěž byla tak těmito hekticky po sobě jdoucími událostmi přerušena, mobilizované zálohy se vrátily do svých posádek a následně i domů. V odstoupeném sudetském území zmizela z fotbalové mapy řada českých klubů a to na všech úrovních soutěže.

V národě zavládla všeobecná deprese a zklamání, ale život země a fotbalové hnutí s ním se již ubíraly dalšími kroky. Čtvrté soutěžní zářijové kolo tak již nebylo sehráno, proběhlo až na konci října. Soutěž se posunovala kupředu již tradičním tempem, byť byla řada utkání odložena a dohrávala se až na jaře roku 1939. V poklidu? Ani náhodou!

 

Podzimní část se nedobrovolným přerušením dohrávala za přítomnosti nepříznivého a velmi mrazivého počasí a byla ukončena tradiční zimní přestávkou těsně před vánočními svátky. O co později soutěž začala, o to dříve byla zahájena její jarní část na konci února 1939, ale to ještě nikdo netušil, co se všechno může v rámci ligy přihodit. Tak jak se naplňoval tragický osud země rozhodnutím evropských velmocí, tak postupovaly i nové události v druhorepublikovém Československu. Ne dosti na politických tlacích zvenčí, ale i uvnitř země se děly nové a prazvláštní skutečnosti, které leccos naznačovaly o blízké budoucnosti.

Na Slovensku byla 7. března vytvořena Slovenská ústredná športová rada, která rozhodla o ukončení veškerých sportovních kontaktů a styků s českými kluby. Ještě předtím došlo na Slovensku ke zrušení všech sportovních organizací (týkalo se to i všech tělovýchovných spolků, jako byl Sokol, Orol, Zväz robotnickych telocvičnych jednot, Federacia proletárskej telovýchovy, svazu Makabi, YMCA, YWCA, skauting aj.), které byly nahrazeny jedinou organizací – Hlinkovou gardou.

O týden později byl na Slovensku vyhlášen samostatný Slovenský štát. Tím se vlastně v tichosti rozpadla ČsFA a fotbal byl následně řízen pouze ČSF. Dalšího dne zasáhla České země, Moravu a Slezsko následná, již tušená, celonárodní tragédie, 15. března Hitler vyhlásil v Praze zřízení Protektorátu Böhmen und Mähren, hromadně vylepovaný „Rozkas pro Obyvatele“ byl neklamným důkazem velkých změn, a to nejen na silnicích a ulicích, kde byl ze dne na den, od 17. března 1939 zahájen pravostranný provoz.

Český a slovenský fotbal jel po dobu války své samostatné soutěže.

Komunistický puč

Po válce se opět všechno spojilo, vynechal se jediný ročník 1944/1945, opět se nalezla původní návaznost. Ale komunistický puč v únoru 1948 přivodil opět notné až drastické zásahy. Mistrovské tituly si po celou tuto dobu rozdělovali jen letenští válečníci Slavia a Sparta s výjimkou ročníku 1927/1928, kdy triumfovala Viktoria Žižkov.

Text: Jan Hrabálek, Stanislav Hrabě, Milan Macho

Foto: se svolením Lubomíra Krále, Profimedia, sparta.cz, slavia.cz