Bude Yamal ještě lepší?
Na světě byl šest měsíců, když ho osobně koupal Lionel Messi. Teď, krátce po svých osmnáctinách, připomíná mnohým Cristiana Ronalda. Ale on sám obdivuje nejvíc ze všech Neymarova kouzla. Lamine Yamal, podle mnohých supertalent století, má opravdu skvěle našlápnuto k tomu, aby se všem těm fotbalovým supermanům jednoho dne vyrovnal. V čem je ale Lamine Yamal už nyní dál než oni v jeho věku? A kde si naopak ještě nechává prostor pro zlepšení?
Fotbalu teď mnozí vyčítají, že se z něj v sevření herních systémů a v důrazu na atletičnost jaksi vytratila krása. Jakkoli platí, že nejspíš neexistuje parametr, který by byl ještě subjektivnější, a tudíž zcela neměřitelný, přesto jsou v tomto ohledu všichni milovníci fotbalové krásy na jedné vlně. A všemi proletí blesk rozkoše a vášně, když se jim před očima střípek fotbalové krásy objeví a v ten moment si je naprosto podmaní. Má tisíce podob a spočívá ve spontánnosti, nečekané odvaze zkusit něco překvapivého, mimořádného, co pak k završení vší té slasti i naprosto dokonale vyjde.
Průnik mezi dvěma hráči, když můžete centrovat. Rána ze třiceti metrů přímo pod břevno, když jste si místo ní mohli ještě balon narazit. Anebo technická střela z úhlu, která se přesně stočí na zadní tyč, jakkoli jste mohli ještě minutu obehrávat vápno.
Do rizikových driblinků už se na hřišti obvykle nechodí, protože statisticky nejčastěji končí ztrátou. Z dálky se nestřílí, protože míč s nejvyšší pravděpodobností poletí na tribunu, a z úhlu se centruje, protože tak se dosahuje nejvyššího počtu očekávaných gólů. Datová analýza v poslední dekádě sice extrémně „zpřesnila“ fotbal, ale vzala mu živelnost. A protože statistika nuda je, jak se zpívá v jedné pohádce, vytrácí se z fotbalu i ona esence potěšení, rozkoše a zábavy.
Momentů překvapení je v dnešním fotbale minimum. Pravidelný divák dokáže většinou dobře odhadnout, co plejer na hřišti v příslušném prostoru v příští chvíli udělá. A o to víc fascinuje, když z této uniformní šedi vyskočí pestrobarevný kluk, pro kterého žádné šablony neplatí. Všechno si udělá po svém. A obvykle mu to vychází. Půvabně, pohádkově, nádherně. Sledovat sedmnáctiletého Lamina Yamala je opravdu fascinující zážitek.
„Těžko si vzpomínám, na kterého jiného hráče bych se v takové míře těšil, až ho zase uvidím hrát,“ říká mládežnický trenér Petr Vacek, jenž už čtvrt století připravuje na kariéru mladé fotbalisty, posledních patnáct let působí ve strahovské akademii pražské Sparty.
Lepší jen Messi, Hazard a Salah
Hráčů, kteří dokážou překvapit, být extrémně kreativní, odvážní nebo technicky téměř dokonalí, je sice víc, ale nenosí rovnátka, není jim sedmnáct a nemají čísla produktivity jako Yamal. Třeba v počtu driblinků zakončených přihrávkou do vápna byste za posledních deset let našli jen tři lepší borce: Messiho, Hazarda a Salaha. A všem bylo v té době kolem třicítky.
Yamalových osmnáct gólů napříč všemi soutěžemi v právě skončené sezoně sice není nic, z čeho byste si měli úplně sednout na zadek – pokud bychom se tedy bavili o pětadvacetiletém top útočníkovi. Ale pětadvacet asistencí? To už je něco úplně jiného. Lionel Messi, ke kterému se logicky dříve či později stočí snad každý text o Yamalovi, tuhle metu pokořil v kariéře celkem čtyřikrát, ale poprvé až ve třiadvaceti letech. Kevin De Bruyne to zvládl dvakrát. Cristiano Ronaldo, Mo Salah nebo David Beckham nikdy. A to měli v útoku parťáky jako Karim Benzema, Sadio Mané, Andy Cole, Ronaldo Nazario nebo Raúl.
„Myslím, že je to nejlepší teenager, jakého jsem za posledních padesát let ve fotbale viděl,“ rozplývá se nad ním Garry Neville, jenž si v Manchesteru zahrál mimo jiné s náctiletým Cristianem Ronaldem. Ale ani ten prý ve srovnatelném věku nedokázal to, co Yamal.
Neznamená to sice, že Yamal v následující dekádě posbírá osm Zlatých míčů, ani že se o něm za dvacet let bude mluvit jako o nejlepším fotbalistovi tisíciletí. Ale o tom, že je výjimečný, není pochyb. Vždyť nikoho mladšího Barcelona z akademie do svého prvního týmu nikdy v historii nevytáhla. Důvěru od Xaviho dostal už ve svých patnácti letech! Podle Vacka hlavně díky tomu, jak neuvěřitelně komplexní už v tom věku byl.
V šestnácti byl Yamal ústřední španělskou postavou na zlatém EURO. A žádný sedmnáctiletý kluk nikdy neukázal takovou produktivitu a přínos pro tým jako on. Jak neuvěřitelná jsou Yamalova čísla, si nejlíp uvědomíte při pohledu na přiložené grafy. Messi s Ronaldem se na jeho úroveň dostali až v jedenadvaceti, respektive dvaadvaceti letech. Z pohledu G+A k němu byli nejblíž jen Michael Owen ve své nejlepší liverpoolské sezoně 1997/1998 (23+14) a Kylian Mbappé během senzačního monackého tažení v sezoně 2016/2017 (25+14). Nicméně oba jsou narození v prosinci (Yamal v červenci), takže celé jaro už odehráli jako osmnáctiletí, a každý půlrok v tomhle věku dělá velký rozdíl.
Úplně jiný Yamal než před rokem
Vždyť od loňského EURO vyrostl Yamal o deset centimetrů a přibral několik kilo svalů. Fyzicky je to vlastně jiný hráč než před rokem. A za rok může být zase úplně jiný. „Kdybych nevěděl, kdo je Yamal, a podíval se na zápas Barcelony, tak na hřišti sedmnáctiletého kluka nevidím. Herně, fyzicky i mentálně je extrémně vyspělý, ale to neznamená, že je na vrcholu svých fyzických možností. Pořád je ve vývinu,“ říká Vacek s tím, že každý hráč se může stále zlepšovat ve všech činnostech, ale na téhle úrovni už to bude jen v detailech.
„Je to stejné, jako byste chtěli zrychlit Usaina Bolta. Dá se předpokládat, že jeho progres bude souviset spíš s jeho fyzickou a taktickou vyspělostí. Postupem času se asi bude měnit i jeho role na hřišti, kdy se bude stávat větším a větším lídrem týmu,“ předpovídá Vacek.
Podle frameworku DAVIES, který navrhli dva američtí datoví analytici, aby jim v číslech pomáhal nacházet další budoucí hvězdy velikosti Alphonsa Daviese (po němž je model pojmenován), byl Yamal přesto už v téhle sezoně v kategorii „muž nejdůležitější pro svůj tým“ osmý na světě. DAVIES počítá s různými parametry od očekávaných gólů a asistencí přes celkový počet doteků v různých částech hřiště až po vzdálenost, kterou hráči urazí s míčem. A to všechno přepočítá na hráčův herní styl a věkovou skupinu. Výsledek? Jedno číslo. A podle něj byli pro své týmy v téhle sezoně důležitější jen Salah, Mbappé, Palmer, Raphinha, Ekitike, Dembélé a Lewandowski. Mimochodem, rekordmanem téhle statistiky je Messi ze sezony 2017/2018, kdy mu bylo třicet let!
„Messi se opravdu nakopl až v době, kdy mu bylo nějakých jedenadvacet. Yamal je sedmnáctiletý frajer, má ještě spoustu času, aby se dostal na Messiho úroveň dřív, než se na ni dostal sám Messi. Ale ten rozdíl bude v tom, zda bude konzistentní. Messi byl nejlepší na světě přes deset let. To je neskutečná věc, a uvidíme, jestli to Yamal dokáže. Nechme ho. Ať si dělá, co chce. Vypadá jako super kluk, nebojí se vzít si balon, vzít to na sebe. Ztratí balon, jde po něm zpátky. Je dobrý v každém utkání. To je v jeho věku neuvěřitelné. Je mnohem dál, než byl Messi. Ale pořád je pro mě právě Messi nejlepším hráčem historie,” říká Frank de Boer, jenž se s argentinskou legendou v Barce setkal.
Svým způsobem je to prokletí každého supertalentu, který La Masia vyvrhne, že mu někdo dříve či později připlácne na čelo nálepku „příští Messi“. „To, jak Yamal ve svém věku snáší ten obrovský tlak, který se bude ještě zvyšovat, je pro mě naprosto nepochopitelné,“ uznává obdivně Vacek s tím, že poznal mnoho hráčů, kterým hlava nedovolila prodat všechno, co v nich bylo. Vyprávět by o tom mohl jistý Bojan Krkič, který do áčka Barcy vtrhl v sedmnácti letech, ale tlak psychicky neustál, propadl depresím a po neúspěšných štacích v AC Milán či Ajaxu skončil „jen” v Kanadě a Japonsku. Podobný osud ale prý Yamalovi nehrozí. Slávu si (zatím) užívá. Rád se fotí s fanoušky i provokuje na instagramu. Takže jestli někde hrozí, že sejde z cesty, tak spíš tady. V klubu s ním ale po mentální stránce systematicky pracují, aby odolal tlaku médií, fanoušků a taky sponzorů. Vždyť první kontrakt s Adidasem, který mu vydělal dvojnásobek toho, co kontrakt v Barce, podepsal už v šestnácti letech – o tři roky dřív než Messi a o dva dřív než Ronaldo s Nike. Ostražitost je tedy rozhodně na místě. Už jen proto, že jeho největším idolem není nikdo jiný než Neymar, který svého času taky vypadal jako budoucí nejlepší fotbalista světa, jenže pro své bohémství a chatrnou tělesnou schránku se jím nikdy nestal.
Barcelonské mládí na marodce
Právě zdraví bude hrát v tom, zda se Yamal jednoho dne Messimu vyrovná, kruciální roli. A smutná zpráva je, že barcelonští talenti jsou v poslední době ke zranění dost náchylní. Dvaadvacetiletý Ansu Fati už strávil na marodce v součtu přes 700 dní (víc než Messi ve třiceti letech), stejně starý Pedri skoro 500 a o dva roky mladší Gavi 400. Yamal? 102! Zdravému vývoji má proto uzpůsobenou celou tréninkovou strategii a dnes už sní jenom to, co dostane od klubového výživového týmu. Úplně vynechává potraviny se zvýšeným obsahem cukru a nezdravých tuků, a naopak hodně jí ryby a zeleninu. Miluje hovězí, ale po vzoru Messiho ho omezil. A nepije nic jiného než vodu.
Jinak toho ale má s Messim společného pramálo. Španělský sportovní novinář Guillem Balagué, jenž napsal biografie o Messim i Ronaldovi, dokonce říká, že už by snad ani nemohl být víc jiný než on. Odmalička byl Yamal výrazný, v šatně byl pořád slyšet, neustále vtipkoval. Messi za první měsíc v akademii neřekl ani slovo. Svým projevem Yamal připomíná spíš Ronalda. Na hřišti i v médiích. Třeba před semifinále LM s Interem se na dotaz, jestli je nervózní, nechal slyšet, že všechen strach nechal u mámy doma. Takový byl vždycky. Podobně jako Ronaldo vyrůstal jen s maminkou, a neměl tak nikoho, kdo by ho držel při zemi. Stejně jako CR7 je naprosto neohrožený, myslí si, že by klidně uměl vzlétnout a že zvládne všechno. Zatím mu to jenom prospívá.
Jestli ho to ale dovede až k titulu nejlepšího fotbalisty světa, je otázka, která teď stále častěji přichází na přetřes. Éra Messiho s Ronaldem totiž tohle vnímání dost pokřivila, posunula laťku o dva metry výš. Dřív bylo normální, že jeden rok byl nejlepší fotbalista světa tenhle, druhý rok tamten a třetí zase někdo úplně jiný. V dekádě před prvním Zlatým míčem pro Cristiana Ronalda získalo tuhle cenu deset různých fotbalistů. V dekádě následující jen dva. Titul nejlepšího fotbalisty světa se stal něčím jiným, závažnějším a dlouhodobějším… Pokud ho má Yamal získat, bude muset zlepšit čísla – hlavně přidat góly – a vydržet roky.
V právě skončené sezoně byste jen v top pěti evropských ligách našli bezmála dvě stovky hráčů, kteří dali víc gólů než on. Přitom jenom dva z nich se o to pokusili víckrát. Víc než šedesát střel zapsalo celkem 84 hráčů a Yamal z nich má úplně nejhorší „konverzní poměr“. Na jeden gól potřebuje dvacet střel. Patrik Schick tři. Naštěstí pro něj je to ale dovednost, která se – spolu s finálními přihrávkami – brousí časem úplně nejlépe. Yamal střílí až příliš často z extrémně těžkých pozic, ale s věkem a zkušenostmi pravděpodobně dokáže jednotlivé situace lépe vyhodnotit a buď přihrát, nebo se dostat do výhodnějších prostor. To jsou ty detaily, o kterých mluví Vacek. Malinké posuny s obrovským dopadem.
S rostoucím sebevědomím se ale bude do zakončení dostávat paradoxně ještě častěji. V téhle sezoně sice vyslal směrem na branku nadprůměrných 119 střel, ale Messi jich v každé sezoně zkusil přes 150. Až se mu tyhle dvě věci „sejdou“, tak – za předpokladu, že se Barce bude dařit alespoň tak jako doteď – může svou fenomenální levačkou dávat klidně padesát gólů za sezonu. A pokud si alespoň udrží svou unikátní schopnost přihrát na gól na stejné úrovni, bude mít šílená čísla, která přinesou jasnou odpověď na otázku z titulku tohoto textu: Ano, Yamal bude lepší.
Asi ztratí něco ze své živelnosti, bude méně riskovat, a tím méně ztrácet, ale bude lepší. Vždyť v téhle sezoně uspěl „jen“ v 55 procentech driblinků (do kterých se pouští suverénně nejvíc ze všech hráčů v Evropě), což ho vlastně řadí jen do lepšího průměru. Chtělo by se sice říct, že nikomu nemůže vyjít všechno, ale pak si uvědomíte, o koho jde. O dítě, které coby kojence na charitativní akci pro UNICEF koupal božský Messi a o kterém se v La Masii v deseti letech všichni shodli, že něco takového nikdy neviděli. Zlatý míč tedy asi nevyhnutelně čeká… Pokud tehdy Messi nedržel Yamala ve vaničce za patu.
Text: Tomáš Benda, foto: Profimedia