Báječná léta s Harrym

Před pár lety označil Pep Guardiola Tottenham trochu provokativně za “tým Harryho Kanea”. Narážel primárně na sportovní závislost Kohoutů na svém slavném forvardovi. Pár dnů po Kaneově spektakulárním přestupu do Bayernu Mnichov řadě lidí “docvaknul” hlubší smysl a kontext páně Guardiolových slov. Spurs bez Harryho najednou nebude chybět jen třicet ligových branek za sezonu. Bude jim bez přehánění chybět identita nebo minimálně její pořádný kus. Anglická Premier League je na tom podobně.

Léta fandění Tottenhamu ze mě i v rámci zachování duševního zdraví udělala ve vztahu k vlastnímu klubu solidního cynika. Bez uzardění tak můžu napsat, že se momentálně bavíme o Spurs jako o klubu Daniela Levyho. Prezident oddílu a jeho spolumajitel sice žádné branky nevstřelí (kromě dlouhodobých klubových vlastňáků), ale jak mi na jaře řekl v rozhovoru někdejší gólman a člen realizačního týmu Kohoutů Brad Friedel,“ pod Levyho vedením bude Tottenham účetně vždy v černých číslech”. K tomuto hodnocení bych ovšem dodal, že severolondýnský klub nejspíš nikdy nebude za éry tohoto pána první v ligové tabulce. Pro šéfa Spurs totiž kutálející se libry budou vždycky víc než zářivý lesk získané trofeje. Aplikovat se to dá vlastně i na Kaneův odchod do bavorské metropole, což byl mimochodem Harryho vůbec první přestup v kariéře. Dávno zapomenutá působení v Leytonu Orient, Millwallu, Norwichi a Leicesteru byla toliko hostováním. Levyho apologeti argumentují tím, že prodat za více než sto milionů eur rok před koncem smlouvy třicetiletého borce, jehož notně zdevastované kotníky vypadají spíš na padesát, je vlastně manažerský majstrštyk.

U mě ale bohužel převládá ten pohled, že se Levy zbavil (nebo nedokázal udržet) nejlepšího plejera a střelce v historii Tottenhamu, klíčového hráče, vůdce týmu, vzoru pro mládež, hlavní důvod, proč se fandové identifikují s klubem, a v neposlední řadě kapitána reprezentace hrdého Albionu a nejlepšího střelce anglické reprezentační historie. Je to, jako kdyby vám požár zničil vzácný obraz, za který sice pojišťovna vysází na stůl omračující sumu, ale původní unikátní plátno to zpět nevrátí, ani si ho nikde nekoupíte. Stojí za povšimnutí, že fandové Tottenhamu až na pár naprostých výjimek svému nekorunovanému králi odchod nevyčítají. Jejich smutek a hněv směřuje na hromosvod jménem Levy.

Mezi příznivci Kohoutů je dokonce poměrně rozšířený názor, který sdílím i já, který by se dal shrnout do věty: “Harry, díky moc za všechno, cos pro nás deset let dělal, žes nás činil šťastnými. Teď, proboha, běž a jinde něco pořádného vyhraj…” Každopádně Harry Tottenhamu nic nedluží. To spíš naopak. Kaneův transfer udělal definitivní tečku za pochettinovskou dekádou, na niž budou fandové Kohoutů asi dlouho nostalgicky vzpomínat. Přiznám se, že bych nečekal, že z elitního kvarteta Kane, Son, Dele a Eriksen zůstane v šatně nejdéle korejský křídelník. Odchod Harryho Kanea z Tottenhamu je doslova celospolečenská otázka. Potvrzuje to i skutečnost, že téma v jednom z našich telefonátů naprosto nečekaně nadnesla i moje 82letá maminka, která je jinak k Premier League a k fotbalu obecně zcela netečná.

“Proč má potřebu jít jinam, když je klubovou ikonou a příznivci Tottenhamu ho milují,” poznamenala kriticky máti, která navíc netušila v tomto kontextu přitěžující okolnost, že má klubová legenda s manželkou a dětskou láskou v jedné osobě Katie Goodlandovou tři děti a čtvrté je navíc na cestě. Zkrátka důvody pro setrvání v oblasti severního Londýna by tu byly. Co tedy buldozer soupeřových obran k odchodu a vystoupení z komfortní zóny přimělo? Odpověď je asi třeba hledat v prázdných vitrínách Tottenhamu určených pro novodobé klubové trofeje a hlavně v Harryho ambiciózní povaze. I když si troufám říct, že útočník opravdu neměl potřebu někomu předvádět, chtěl nejspíš dokázat sám sobě, že se může dostat na ještě vyšší level a srovnat se s cizím jazykovým prostředím. Poznat, co obnáší úspěšně působit v proslulém klubu zvyklém sklízet trofeje kosou a to hrát na pozici, kde exceloval Robert Lewandowski.

Text: Jiří Hošek

O čem všem se v Anglii v souvislosti s přestupem Harryho Kane mluví a píše, o tom si můžete přečíst v magazínu Hattrick, který najdete na obvyklých prodejních místech.