„Amatérský fotbal je v klinické smrti a profifotbal si toho ani nevšiml,“ říká v HATTRICKU expert UEFA Zd. Sivek 

S fotbalem procestoval celý svět, přednášel a školil na všech kontinentech. Trenér, metodik a odborník ZDENĚK SIVEK, který v květnu oslaví již třiaosmdesát let, získal mezinárodní uznání jako málokterý český funkcionář. Doma však takovou pozici neměl. Vymezoval se totiž proti praktikám, které v něm v nedávné minulosti vládly. „Obraly český fotbal o deset let přirozeného rozvoje, a dokud se neukončí ozdravný proces, dál se nepohneme,“ říká Sivek v původním interview pro dubnové číslo magazínu HATTRICK. 

Jaký má v zahraničí český fotbal zvuk?

Má určitě, tedy víc ten československý, bohatou a úspěšnou minulost. Na ni se vzpomíná s nádechem nostalgie, která se živí při výročích. Jako letos na stříbro z mistrovství světa 1962 v Chile. Ale to je už jedenašedesát let! O současné hodnotě se moc nemluví. Výkonnostní kapacita světového fotbalu šla stále a hodně nahoru. Dám opět příklad francouzského odborníka Gérarda Houlliera. Když přiletěl do Prahy, kochal se její architekturou, byl velkým milovníkem baroka. Když přišla řeč na fotbal, ptal se – co se to děje s vaším fotbalem? A hned položil další, ještě zásadnější dotaz –  co se to děje s vaší mládeží? Věděl, že v minulosti náš fotbal nabízel hodnoty, které byly ve světě uznávané. Teď je už nenacházel. Byly pouze v historii. Záměrně vynechávám jeho dotazy na české kluby. 

Proč?

Odborníci daleko více si všímají práce v klubech, protože v nich se rozvíjí patřičná kvalita. Proto více zkoumají klubové soutěže než mistrovství světa. Dokonce se objevily odstředivé názory, jestli je nutné, aby reprezentační zápasy včetně světových či kontinentálních šampionátů hráli profesionálové. Jestli to není živná půda pro amatéry, kde by se národnostní a vlastenecká otázka možná zdůraznila ještě více. Samozřejmě do toho vstupuje obrovský komerční tlak ze strany majitelů nejbohatších klubů, prostě takové tendence tu jsou. Vracím se však k českému fotbalu – co bylo dříve, už dávno není!  Český fotbal dle mého potřebuje  dramatické změny, aby se na původní pozice vrátil, což při dnešním rychlém vývoji evropského a světového fotbalu nebude vůbec lehké a jednoduché. 

Vidíte cestu?

Opakuji se – fotbalové vzdělávání, chcete-li fotbalovou odbornost, sledování, co se za hranicemi a ve světě děje, kam se fotbal ubírá a to přes vlastní prožitou praxi tam, kde jsou daleko před námi Ale pozor – to se netýká jen trenérů! Tyhle poznatky by měli zachytávat přes uvedenou praxi i sportovní ředitelé, manažeři, funkcionáři klubů a další, aby věděli, kam se fotbal ubírá a jak ho svými funkcemi mohou positivně ovlivňovat. Kvituju s uspokojením, že hráči, kteří v zahraniční něco dokázali, dosáhli na nějakou kvalitu, dostávají při návratu hned vysoké funkce, sportovních ředitelů, manažerů, atd. Ale na druhou stranu je třeba zdůraznit, že i oni se potřebují vzdělávat. A zase nabídku příklad Německa. Moje druhá stáž, kam mě poslal Rinus Michels, probíhala v Bayernu Mnichov, kde jsem pobýval tři neděle. Přijal mě nejvyšší muž klubu Ulli Hoeness, fotbalovým znalcům netřeba více představovat, jaký to byl fotbalista. Mistr světa a Evropy, tři vítězství v Poháru mistrů. Řekl mi, že když s Franzem Beckenbauerem končili aktivní kariéru, byli jako legendy požádáni, aby Bayern Mnichov vedli. Protože to chtěli dělat poctivě a dobře, přihlásili se na fakultu  manažerství mnichovské univerzity, aby získali odbornost, bez které nebylo možné Bayern řídit!  To samé se týkalo Karla-Heinze Rummeniggeho. Tři velké superhvězdy, které měly vyděláno do konce života, šly zpátky do školy. Rovněž v anglické univerzitě v Sheffieldu jsem při svém studiu potkal zajímavá jména, například Roy Hodgsona. Neustále vzdělávání je nesmírně důležité, ale zdůrazňuji, ale jen takové, které je nabýváno a ověřováno ve vlastní prožité praxi, tedy v praxi profesionálního fotbalu nejlépe západní provenience, jinak ztrácí na svém opodstatnění.

Získal jste mezinárodní uznání. Proč jste tyto znalosti nepředával i v českém prostředí? 

Nikdo o ně u nás nestál. Proč? Vezměte si, co se u nás dělo v posledních deseti letech? Když to řeknu velmi mírně – to byla katastrofa. Fotbal se prezentoval  jako zašpiněná místnost plná mafiánského haraburdí, přičemž okno v ní bylo tak zanesené, že jsi neviděl, jestli venku prší, nebo svítí slunce.  A nejde jen o mne, byla tu řada jiných více vzdělaných a chytrých lidí než já, kteří byli odstaveni. Funkcionáři na vedoucích postech, kteří vytvářeli mafiánské prostředí, je tam nepustili, protože by ohrozili své mocenské postavení.    

Hodně to český fotbal přibrzdilo?

V tomto prostředí jsme ztratili minimálně deset let. Uvedu malý příklad: před deseti lety měl český fotbal v německých profesionálních soutěžích čtrnáct hráčů. Dnes jich má šest. Rakušané před deseti lety jich měli šest, dnes šestnáct. Když se podíváme na podobné statistické údaje států velkých jako my, Belgie, Portugalsko, jasně vidíme, jak byl a je stále český fotbal zavřený.  Máme ekonomickou kooperaci s Německem na vysoké úrovni, naše hospodářství s ní stoupá či padá, tak proč by ji nemohl mít fotbal! Ale spolupráce byla záměrně odmítána, ignorována, protože Němci dávají důraz na vzdělanost, ta by však v českém fotbale ohrožovala pozice těch, kteří fotbal v nedávné minulosti vedli.

Vedení asociace se však vyměnilo. Jak hodnotíte jeho dosavadní práci? 

Slyším velkou kritiku, že nový předseda Petr Fousek nedělá reformy. Ale jak by je mohl dělat, když neproběhl fundamentální očisťovací proces. Pořád ve fotbale působí lidé, kteří jsou s bývalým fotbalovým režimem spjatí, kteří si s ním zadali a ještě leckde mají dokonce rozhodovací pravomoc. Pochopitelně se snaží, aby žádné reformy neproběhly. Tedy: nejprve musí proběhnout očisťovací proces, pak se musí nastavit identita českého fotbalu pro 21. století, což je základní hodnotová orientace fotbalu ve vztahu k sobě samotnému a také k české společnosti. Takhle to podobně proběhlo v Belgii před dvanácti lety, v sousedním Rakousku před deseti lety, ve Švýcarsku, Norsku, atd.

Co znamená? 

Stanovit, přijmout a v praxi prosazovat základní hodnoty. Tedy fair play, solidaritu, čestnou spolupráci mezi všemi vrstvami fotbalu, fotbalovou vzdělanost, přísnou finanční disciplínu a těch hodnot je samozřejmě více. Pak se dá rozjet reformační proces. Tak to určitě Petr Fousek jako předseda chápe, protože je to nejen fotbalově vzdělaný člověk. Může se stát, že ve své pozici prohraje dílčí bitvy, ale nesmí prohrát válku! Ale to on určitě dobře ví i beze mne.

Jste optimistou?

Jsem. Na odborný úsek začínají nastupovat fotbalově a občansky vzdělaní lidé, Zdeněk Psotka do funkce technického ředitele, Miroslav Beránek, šéf mládežnické reprezentace. Věřím, že se to pohne. Ale opakuju: nelze nastavit vějíř reforem, dokud není čistý stůl. 

Prožíval jste při svých zajímavých a světově uznávaných štacích frustraci z toho, co se doma děje?

Moc a bylo to pro mě hodně těžké. Zvláště, když jsem měl možnost neustále srovnávat. Patřím sem, prožil jsem s československým a pak i s českým fotbalem krásné okamžiky. Mrzelo mě to. Ale co s tím uděláš? Když jsem vídával ovlivněná utkání, bylo to deptající. Když jsem viděl našeho opilého rozhodčího, kterého snímala kamera při řízení utkání, což kupříkladu převzal druhý kanál rakouské televize jako součást svého silvestrovského programu pro pobavení veřejnosti, to bylo pro mě tehdy v Rakousku hodně ponižující. Ale nemohl jsem nic dělat. Z toho znovu plyne to, co jsem naznačil již předtím: dokud český fotbal neprojde řádnou očistou, na kterou nastaví pak svou vnitřní reformaci, nebudeme zejména západní fotbal dobíhat, ale ten nám bude stále ujíždět. Potřebujeme zapřáhnout nový kočár do českého fotbalu. Schopní lidé tu byli a jsou.  

Celé obsáhlé a na české poměry nezvykle otevřené interview s expertem UEFA Zdeňkem Sivkem si přečtěte v dubnovém čísle magazínu HATTRICK, které je právě na trhu.