Akademie fungují už sedm let, tak kde jsou mladí?

Devatenáctiletý Adam Hložek přestupuje za půl miliardy do Bayeru Leverkusen. Česká jedenadvacítka vede kvalifikační skupinu o evropský šampionát před Anglií a devatenáctka v ní nedávno porazila Francii. Blýská se českému fotbalu na lepší časy?

„Regionální akademie pomohly opravdu hodně. Jde o výborný projekt, který by měl posunout český fotbal. Zjednodušeně – ti nejlepší hráči se díky těmto akademiím efektivně seskupují do větších měst po celé republice. Tam se o ně starají skvělí trenéři, hráči mají k dispozici lepší servis, stravu, přístup k fyzioterapeutům nebo psychologům,“ vypráví kouč reprezentační devatenáctky David Holoubek.

Jenže tyhle akademie, určené pro hráče ve věku čtrnácti a patnácti let, fungují už od roku 2015. To je sedm let! To znamená, že jejich prvním absolventům je už přes dvacet, ale po nějaké větší vlně kvalitních fotbalistů není v lize (ani kdekoli jinde) ani památky.

„Přitom oproti minulým ročníkům jsou čeští kluci obecně lépe technicky vybavení. To souvisí s narůstajícím počtem kvalitních tréninkových jednotek, ale i s přibývajícím počtem kvalitních trenérů a aplikací moderních trendů,“ pochvaluje si Holoubek s tím, že v porovnání s evropskou konkurencí vidí problém zejména v „silové složce výkonu“.

ČESKÁ LIGA BOLÍ

Aha! Tak to je ten problém. Česká liga i hra českého národního týmu je totiž právě na silovém výkonu založená. V porovnání s ostatními evropskými ligami je ta česká dokonce úplně nejvíc soubojovou. Průměrný útočník FORTUNA:LIGY podstoupí za zápas 8,08 vyhraných soubojů, což je přibližně stejně jako ve druhé lize nebo v lotyšské Virslize.

Evropský průměr je ale výrazně nižší, okolo 6,20 vyhraných soubojů. České

nejvyšší soutěži se přibližuje jen třetí anglická liga se 7,71 vyhranými souboji a pak už následuje velký propad. Ve druhé anglické je to 6,81, v Premier League 5,97 a v bundeslize jen 5,85.

Co to znamená v praxi? Že ti technicky šikovní čeští kluci, které akademie produkují, se v naší lize nikdy neprosadí. Hrají Choří, Krmenčíkové a Škodové.

Z nedávné minulosti můžeme vytáhnout třeba příbramské supertalenty Václava Černého s Dominikem Maškem, o nichž se v dorosteneckém věku mluvilo jako o budoucích lídrech reprezentace. Těmi se ale nikdy nestali. Dokonce ani jejími řadovými členy. Byli totiž moc šikovní a málo siloví. Do českého fotbalu, kterému dominují vytrvalé a soubojové stroje jako Souček, Holeš nebo Coufal, prostě nezapadli.

Ale nemusíme chodit tak daleko. Pamatujete si ještě na Jana Matouška, kterého Slavia před čtyřmi lety koupila z Příbrami za čtyřicet milionů? Nebo Patrika Hellebranda s Michalem Beranem, již do Edenu přišli před dvěma lety ze Slovácka, respektive z Liberce za třicet, respektive dvacet milionů? Adam Karabec s Danielem Samkem se po raketovém startu také pomalu vytrácí z výsluníí.

Ti všichni přitom dokonale splňují definici šikovných, technicky skvěle vybavených fotbalistů, kteří by v Nizozemsku, Dánsku, Španělsku nebo v Belgii zářili. Ale v Česku se dnes trápí na lavičce, v Liberci, Budějovicích nebo na Bohemce, kde je vysocí a silní obránci k ničemu nepustí. Zválcují je a otráví jim to.

Tihle kluci si časem začnou myslet, že fotbal neumí, že nejsou dost dobří, a potichu končí. Nebo vydrží, ale nikdy nenaplní svůj potenciál. Jako Milan Jirásek, jenž kdysi přestoupil ze Sparty do Interu Milán, ale v devatenácti už chtěl hrát za dospělé, tak se vrátil domů. A neprosadil se.

Český fotbal je totiž ubíjející překopávaná s nejvíce hlavičkovými souboji na světě, ve které míč létá malým kreativcům nad hlavami, a když už se jim náhodou odrazí k noze, na těžce nekvalitních „trávnicích“ si ho buď nezpracují, nebo jim

v mžiku odkudsi přijedou k nohám nechutné sáně.

Nakonec právě tohle může být tím důvodem, proč Spartě vůbec nefunguje návaznost prvního týmu na akademii (přestože právě teď to tak díky Hložkovi nemusí vypadat).

Vždyť sparťanští žáčci a dorostenci už minimálně patnáct let objíždí nejprestižnější evropské turnaje, poráží na nich výběry klubů jako Manchester United, Bayern Mnichov nebo Juventus a vozí si domů medaile. Ale když oslaví osmnáctiny, jdou do Jihlavy nebo do Vlašimi. A pak přes divizi do šesté německé nebo rakouské, aby si alespoň trochu finančně přilepšili k práci, ke které nemají žádný vztah.

Jsou špatní? Ani náhodou! Jen se nehodí do české ligy asi jako se luxusní Ferrari nehodí do demoličního derby. Nikdo s nimi nemluví, nikdo jim nepomůže.

Český fotbal si stýská nad tím, že nevychovává dostatečně kreativní a technicky vybavené hráče. Přitom je vychovává! Jen je pak v nejdůležitějším období zavrhne.

Vždyť i Nico Stanciu byl kritizován za to, že není dost rychlý a důrazný. Ale představte si v české lize zápas, ve kterém by na každé straně stáli čtyři Stanciuvé. Asi by to byla hezčí podívaná než poslední duely Slavie s Plzní, ne?

Akademie možná fungují dobře, ale pokud jejich produkty nebudeme umět využít v dospělém fotbale, tak jsou k ničemu. Jako školy, které vás nepřipraví na život a pracovní trh.

ŘEŠENÍ EXISTUJE

Takže co s tím? To si přečtete v aktuálním čísle časopisu HATTRICK s Karimem Benzemou na titulní straně.