Africká cesta

Trendy se mění. Sotva nejmocnější sport planety podlehl kouzlu datové analýzy, už si našel další lásku: Afriku. Leckdy až zázračný potenciál tamních fotbalistů vnímají stále intenzivněji i mnohé české kluby. A také proto se nyní Tomáš Syrovátka naplno ponořil do práce na projektu, který by zainteresovaným stranám z obou koutů světa mohl do budoucna nabídnout opravdu velmi slibný profit.

Vaše africké dobrodružství se začalo odvíjet zhruba před pěti lety, kdy jste ještě působil v nejužším vedení pražské Slavie. Vedle tradičních cest například na zápasy evropských pohárů jste si tehdy do deníku začal připisovat i další vzdušné kilometry, obvykle s přistáním v Lagosu či v Dakaru. I po vašem odchodu ze Slavie v četných cestách do Afriky pokračujete. Proč vlastně?

To je jednoduché. Ve Slavii jsme tehdy začali vnímat a chápat, kterými směry se moderní fotbal ubírá. Prolínala se s tím ostatně i filozofie trenérského štábu v Edenu, který jednoznačně a setrvale klade důraz především na sílu a rychlost. Preference fyzických aspektů ve způsobu hry se pak logicky odráží i v požadavcích na charakteristiku fotbalistů, kteří by pro tu strategii byli vhodní. Na celém světě vkládají tyto prvky do hry v první řadě afričtí fotbalisté. A velmi dobré zkušenosti jsme s nimi v tomto směru zaznamenali už i my tehdy ve Slavii. Ale africká cesta je samozřejmě zajímavá nejen pro ni. Nyní své africké zkušenosti dávám k dispozici hned několika klubům z regionu střední Evropy a pomáhám jim realizovat jejich přímé, tedy nikoli pouze zprostředkované propojení s důvěryhodnými lidmi z těch nejlepších fotbalových škol v Africe.

Když ještě chvíli setrváme u Slavie, můžeme namátkou připomenout, že například Michaela Ngadeua objevila pro červenobílé datová analýza v rumunské lize. Ibrahima Traorého jste si zase všimli ve Zlíně, když předtím zásluhou svého agenta prošel úspěšnou aklimatizační fází v Táborsku. Ostatně právě odtud pak do Edenu dorazil i Abdallah Sima. Proč jste tedy začali vymýšlet a budovat něco nového, když všechno takhle pěkně fungovalo?

Fungovalo, ale v zásadě zcela nahodile. Došlo nám, že pokud chceme africké fotbalisty s velkým potenciálem uplatnění ve Slavii, navíc schopné dalšího výrazného progresu, do budoucna objevovat a získávat systematičtěji, pak si pro ně budeme muset umět dojít přímo do Afriky. A zacílit na ně v jejich 17 či 18 letech, abychom mohli do časové osy optimálně poskládat vše potřebné, včetně období nutného pro adaptaci afrických talentů na české prostředí.

Předpokládám, že coby hlavní akcelerátor slávistického zájmu o Afriku posloužil tehdy příběh Abdallaha Simy, se kterým se po jeho příchodu z Táborska počítalo spíš pro B-tým. Jenže se z něj přes noc stala superstar, která svými góly kosila soupeře napříč soutěžemi, a to včetně 4 zásahů v Evropské lize. Je asi logické, že když si někdo pořídí hráče, který přijde za pár drobných, zařídí klubu velké sportovní úspěchy, a pak za něj ještě přistane do kasy 8 milionů eur, tak by si takový zázrak dal líbit znovu. A znovu. A znovu…

Je to tak, způsob, jakým Sima po sportovní linii vystřelil směrem k výšinám, byl opravdu neskutečný. Ale svou roli hrály i další podněty. Především už jsme tehdy měli za sebou celou řadu výprav na utkání evropských pohárů, kterých jsme se my, coby členové managementu, který do fotbalu přišel krátce předtím obvykle ze zcela jiných prostředí, snažili pokaždé naprosto maximálně využít k poznání vnitřní klubové struktury, potažmo co nejširšího fotbalového know how našeho hostitele. Prošli jsme si tedy mimo jiné akademiemi Barcelony, Borussie Dortmund i mnoha dalších klubů. A nechávali jsme si vždy všechnoco nejpodrobněji vysvětlit. Snažili jsme se brát si z toho společné leitmotivy i inspirativní prvky využitelné i v českém prostředí. Všem těmto našim tehdejším hostitelům patří obrovský dík za velkou vstřícnost, kterou k nám v tom směru projevovali. A vedle mnoha dalších témat jsme si nemohli nevšimnout, jak velkou pozornost věnují tyto kluby právě Africe. A jak realizují své projekty přímo na půdě tohoto kontinentu. Viděli jsme tedy, že ti velcí a úspěšní to tak dělají. A případ Sima dal Slavii jasný signál, že stranou by neměla zůstávat ani ona sama. Jak jsme pak zjistili přímo na místě, už včera bylo pozdě. Ten, kdo svůj africký projekt nerozjede teď nebo velmi, velmi brzy, ten už pak bude mít smůlu, protože svoji šanci prováhá.

Celý rozhovor najdete v novém vydání magazínu Hattrick, které je práve na trhu. Objednat si ho můžete i ZDE.

Foto: Profimedia