Fotbalová spravedlnost

Svět fotbalu je propleten pavučinou vzájemných (nejen) právních vztahů různého rázu, a to zejména mezi hráči, agenty a kluby. Níže se budeme zabývat spory, které při existenci takových soukromoprávních vztahů můžou vyvstat a je třeba je spravedlivě projednat a rozhodnout.

Klíčovým předpisem FAČR pro řešení sporů je Procesní řád. V souladu se změnou řady pravidel, které FIFA schválila ke konci minulého roku, byl i tento řád novelizován. Aktuální znění je platné od 1. října 2023. Procesní řád předpokládá dvě základní formy řešení sporů. První z nich je dobrovolná mediace, která se snaží konflikt smírně urovnat. Pokud mediace nezabere anebo není využita, jsou spory řešeny rozhodčím řízením.

Mediace FAČR (§ 47 Rozhodčího řádu)

Mediace je dobrovolný, neformální a důvěrný proces, jenž slouží k smírnému urovnání konfliktu. Je vedena nestrannou osobou, tzv. mediátorem. Ten podporuje komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými tak, aby jim pomohl dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody.

Rozhodčí řízení FAČR (§ 45 a násl. Rozhodčího řádu)

Příslušné pro rozhodčí řízení FAČR jsou spory plynoucí ze smluv mezi členskými kluby a hráči, jedná-li se o smlouvy profesionální. Dále spory ze smluv mezi členskými kluby a trenéry, členskými kluby v záležitostech ohledně hostování hráčů a v neposlední řadě také mezi fotbalovými agenty a hráči, jde-li o smlouvy bez mezinárodního prvku. Mezinárodní prvek mají dohody vždy v případě, že upravují služby týkající se alespoň jedné transakce, jejímž předmětem je přestup hráče nebo trenéra do klubu v zahraničí. Tedy klubu, který je přidružený k jiné národní asociaci než předchozí klub, v němž hráč nebo trenér dosud působil. Do působnosti dále spadá i řešení sporů v rámci placení tréninkových kompenzací a odstupného.

Rozhodčí řízení je vedeno rozhodci, kteří jsou členy Sboru rozhodců FAČR (čl. 26 Stanov FAČR). Počet členů tohoto sboru je neomezený. Pro zápis je potřeba, aby byla navrhovaná osoba bezúhonným, zletilým občanem České republiky s právnickým vzděláním a zároveň členem FAČR. Zápis provádí Výkonný výbor FAČR, a to z kandidátů navržených členským klubem nebo hráčem.

K zahájení rozhodčího řízení je třeba podat návrh v listinné podobě na adresu sídla FAČR k příslušnému sekretáři. Návrh musí být obsahově perfektní a nevynechat nezbytné náležitosti (§ 48 Procesního řádu). Samotné rozhodčí řízení je neveřejné. Rozhodující orgán se snaží primárně působit na účastníky řízení, aby došlo k dohodě na smírném vyřešení sporu. Smír lze uzavřít ve formě rozhodčího nálezu, který je rozhodnutím ve věci samé. Kromě toho rozhoduje rozhodující orgán také usnesením, a to ve věcech úpravy vedení řízení a ve věcech, kde není nutno odůvodňovat rozhodčí nález.

Zlomové rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR

Rozhodčí řízení se však k řešení nepoužívá pouze v rámci FAČR. Obecně je upraveno v zákoně o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů a představuje alternativní formu řešení sporů vůči tradičnímu soudnímu procesu. Často bývá využíváno pro svoji flexibilitu, a to zejména při řešení majetkových sporů. Zákon pak precizně stanoví postup v samotném řízení, jakožto i možnosti obrany proti rozhodčím nálezům právě u obecných soudů. Pro možnost využití této obrany také u rozhodčích řízení FAČR je proto klíčové posoudit, zda se uvedený zákon o rozhodčím řízení vztahuje také na rozhodčí řízení FAČR či nikoli. Odpověď na tu otázku nám nedávno přinesl Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí.

Pojďme však popořádku a vraťme se zpět na Strahov, kde se řešil spor mezi fotbalovým klubem SC Olympia Radotín a jejím bývalým trenérem. Ten se na klubu domáhal zaplacení částky ve výši necelých tři sta tisíc korun z titulu smlouvy o výkonu trenérské činnosti. Rozhodčí řízení FAČR nárok trenéra potvrdilo. Zástupci SC Olympia Radotín však proti rozhodnutí podali odvolání. Argumentovali tím, že jim byla právě tímto bývalým trenérem způsobena škoda převyšující čtyři miliony korun. S odvoláním, které bylo úspěšné, však pochopitelně nesouhlasil zase bývalý trenér, který se rozhodl podat v dané věci žalobu k Městskému soud v Praze. Situací se dále zabýval v důsledku dalšího odvolání i Vrchní soud v Praze. Oba soudy vynesly rozsudky, které shodně konstatovaly nemožnost aplikace zákona o rozhodčím řízení na rozhodčí řízení FAČR a tedy uvedenou nemožnost soudního přezkoumání daných rozhodčích nálezů. Obrat přišel až s dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR. Ten naopak rozhodl, že neexistuje rozumný důvod, aby rozhodnutí, které je pro účastníky závazné a nezměnitelné (tedy i rozhodnutí v rámci rozhodčího řízení FAČR) nebylo možné soudně přezkoumat. Nejvyšší soud ČR tak předchozí rozsudky zrušil a věc vrátil zpět prvoinstančnímu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Neslučitelnost

Zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR poukázal také na to, že soudce Vrchního soudu Stanislav Bernard zastává zároveň funkci předsedy futsalového sboru rozhodců a funkci předsedy futsalové arbitrážní komise. Jeho funkce předsedy sboru rozhodců SFČR je však v současné době pozastavena. Zákon totiž říká, že soudci nesmějí působit jako rozhodci nebo zprostředkovatelé řešení právních sporů, protože by to mohlo narušovat důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

Závěrem lze konstatovat, že stále existuje značná potřeba vyjasnit některé procesy, které fotbalové právo obsahuje. Hlavním zájmem je samozřejmě právní jistota a ochrany hráčů, klubů či agentů, pro které je zcela zásadní, aby měli jasno, jakým způsobem mohou efektivně hájit svá práva. Svět fotbalu je velmi dynamický a kompetitivnost spolu s globálním trhem vytváří bezprecedentní situace, na něž právo čas od času není připraveno. Naštěstí můžeme dlouhodobě sledovat relativní vývoj kupředu a již často pomalu zapomínáme, že některé záležitosti, donedávna ještě možné, jsou dnes často zcela nemyslitelné. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR lze v tomto duchu jen uvítat.

Text: Jan Hrabálek, foto: leonardo.ai