Šulc musí pryč

Za dvě sezony nasázel v dresu Viktorie Plzeň čtyřicet gólů a na dalších třiadvacet přihrál. V Evropě se trefil do sítě Frankfurtu či Lazia a ukázal přitom, že herní tempo takových soupeřů mu nečiní ani nejmenší problém. A co se týče odolnosti, vydrží prakticky cokoli. Přesto si pro něj, přinejmenším tedy až do uzávěrky Hattricku, který právě čtete, zatím nikdo nepřišel, nabídka Slavie zůstávala osamocena. A tak se Pavel Šulc, jak je i na hřišti jeho dobrým zvykem, rozhodl vzít osud do vlastních rukou. Otázkou už není, jestli v létě odejde, ale kam. Musí.

Snad ve všech jednotlivých hodnotících parametrech byste i v české lize našli lepšího borce, než je on. Pavel Šulc nemá nejtvrdší ani nejpřesnější střelu, není nejrychlejší, nenabízí nejvytříbenější techniku, nejgeniálnější pasy a nejspíš ani nejvyšší fotbalové IQ. Přesto je Pavel Šulc na poměry české ligy naprosto fenomenální hráč. Některé jeho realizace prvního doteku nebo soubojů jeden na jednoho působí sice možná dojmem šťastné náhody. Ale vzhledem k tomu, že je předvádí v každém zápase už minimálně dva roky, a to i na evropské úrovni, musíte tyhle statisticky těžko uchopitelné faktory vyloučit. A prostě mu přiznat, že je skvělý.

Z jeho neoddiskutovatelné výjimečnosti ho usvědčují i čísla, statistiky výdrže i produktivity. Mezi všemi ofenzivními hráči z top patnácti evropských lig odehrál víc minut než on jen Bruno Fernandes. A základní část právě skončené ligové sezony zakončil s bilancí 11+8. Jen o jeden bodík tak nevyrovnal svou „dvacítku“ (15+5) z minulého ročníku. Dostat se na dvacet a víc „kanadských“ bodů ve dvou po sobě jdoucích ročnících je přitom královská disciplína konzistence, ve které za poslední dekádu v lize uspěli jen David Lafata a Adam Hložek. Šulc se k nim nyní přidal, byť jen díky nadstavbě…

Čísla jako top hroťáci

I číslo 19 coby součet gólů a asistenci je ale úctyhodný výkon, kterého v české nejvyšší soutěži zpravidla dosahují jen ti nejlepší hroťáci jako Kliment, Řezníček, Chramosta, Kuchta, Komličenko, Lafata, Krmenčík nebo Škoda. Ze záložníků to v posledních deseti letech dokázali jen Birmančevič, Hložek, Bucha, Stoch a Hušbauer. A právě tady se asi nejvíc hodí zmínit, že to všem jmenovaným vyneslo zahraniční angažmá, tedy s výjimkou „Birmy“, kterého Sparta chtěla za každou cenu udržet pro Ligu mistrů. Hušbauer zamířil do Itálie, Stoch do Řecka, Bucha do Ameriky a Hložek do Německa.

Když totiž ve třiadvaceti letech z pozice záložníka nasbíráte v desáté nejlepší soutěži Evropy přes dvacet G+A (i s nadstavbou to v minulé sezoně bylo 18+6) a podpoříte to skvělými výkony v reprezentaci i evropských pohárech, kde váš tým dokráčí třeba až do čtvrtfinále, je přinejmenším zvláštní, že na vás nepřijde žádná nabídka, která by klub typu plzeňské Viktorky finančně uspokojila.
Jenže ona prý přišla. Kromě organizací z americké MLS mělo Plzni loni na podzim vyjádřit svůj zájem o Šulce i madridské Getafe. A nabídnout za něj rovnou i 9,5 milionu eur. Od začátku se přitom mluvilo o tom, že částka kolem deseti milionů, na kterou Šulce oceňuje i web Transfermarkt, by Plzni měla stačit.

Rakouští majitelé Viktorie byli podle informací Seznam Zpráv svolní Šulce do Getafe pustit, ale generální manažer Adolf Šádek nikoliv. S balíkem za Chorého a Hranáče v kapse prodávat nutně nepotřeboval a dost možná už tehdy vycítil reálnou šanci na druhé místo a s ním opětovně spojenou vstupenku do boje o stamiliony z Ligy mistrů. Sázka na tuhle kartu se mu v nedávné minulosti bohatě vyplatila a reálně asi zachránila i celý klub, tak proč ji nezopakovat?

Agentura se sídlem v Madridu

Šulc v zimě v Plzni zůstal a z následných událostí by leckdo mohl usuzovat, co si o celé situaci asi myslel. V březnu vypověděl smlouvu své agentuře Nehoda Sport, protože prý „nedělala pro posun v jeho kariéře maximum“, a v květnu nastoupil do stáje agentury Niagara Sports Company, která sídlí právě v Madridu (jako Getafe) a zastupuje celou řadu hráčů ze španělské La Ligy včetně barcelonského špílmachra Daniho Olma.

Šulcova iniciativa je jasným signálem, že v létě chce odejít. A nejspíš i odejde. Niagara má samozřejmě dobré kontakty ve zmíněném Getafe, kde už se o jednoho hráče stará, ale i v Realu Betis nebo Athleticu Bilbao, v jejichž kádrech se v létě očekávají velké pohyby a kde by deset milionů eur nemělo představovat větší problém. O tom, že by živelná španělská liga měla lehkonohému Šulcovi svědčit, asi nemůže být sporu. Jeho nevyčerpatelný fyzický fond, první dotek a orientace v meziprostorech se prý zamlouvají i německým skautům. Ostatně „s jedním bundesligovým mančaftem“ prý jednal už jeho exagent David Nehoda. Na německý top level (Bayern, Dortmund, Leverkusen, Lipsko) to sice není, ale ve Stuttgartu nebo Wolfsburgu – kde by se Šulcova typologie v příští sezoně hodila a kde na ni zároveň mají dost peněz – by se chytit mohl. Ve středu zálohy Wolfsburgu už navíc operuje druhý nejdražší hráč ze stáje Niagara Sports Company Lovro Majer, a pikantní by bylo i to, kdyby došlo na spekulace deníku Kicker a novým koučem Die Wölfe se v létě skutečně stal Brian Priske, který Šulce hodně dobře zná z vlastního působení v české lize.

Tipovat konkrétní destinaci je ošemetné, vždyť to znáte. Na základě potřeb kádrů, finančních možností, práce s cizinci, věkové i hodnotové struktury kádrů a působnosti Šulcovy nové agentury se kromě Getafe a Wolfsburgu jeví jako pravděpodobné třeba Valencia, Girona, Real Betis, Sevilla, Stuttgart nebo Frankfurt, ale možností je mnohem víc. To, že v létě Šulc odejde, už je skoro jisté.

Kromě změny agentury a faktu, že by za něj Plzeň za rok po konci smlouvy nedostala nic, je tu ještě třetí, a sice legislativní kontext. Agentura Nehoda Sport totiž Šulcovu výpověď ze smlouvy považuje za neplatnou a neúčinnou a chce se proti ní bránit právní cestou. Existují dobré důvody domnívat se, že pokud by Šulc setrval i nadále v Česku, měla by agentura Nehoda Sport při řešení tohoto sporu výrazně výhodnější pozici, než když se přesune na zahraniční angažmá.

Zahraniční přestup všechno vyřeší

V případě Šulcova setrvání v Chance Lize by agentura Nehoda Sport podle mínění JUDr. Zdeňka Tomíčka, jehož kancelář CEE Attorneys se specializuje na sportovní právo, nejspíš podala návrh ke Sboru rozhodců FAČR a „snažila by se prokázat, že výpověď nebyla v souladu se smlouvou. Například s argumentací že smlouva výpověď vůbec neumožňuje, nebo že nebyl naplněn důvod, který by výpověď umožňoval.“ V případě, že by firma Nehoda Sport v tomto sporu uspěla, mohla by trvat na tom, že její smlouva se Šulcem je nadále platná. Anebo požadovat náhradu škody.

„Pokud ale Šulc odejde do zahraničí, pravomoc Sboru rozhodců FAČR zanikne a případ by se mohl řešit už jen u civilních soudů – což je cesta, do které se agentury většinou nepouštějí,“ upozorňuje Tomíček. Spory se prý v soudních síních táhnou dlouho, vyžadují detailní dokazování a jejich výsledek je velmi nejistý. „Pokud tedy dojde k Šulcově zahraničnímu přestupu, nečekám, že by firma Nehoda Sport žalobu podala,“ myslí si zkušený advokát, podle kterého celý spor pravděpodobně skončí „bez právního výsledku“, tedy pro Šulce výhodně.

Přestup do zahraničí už tak není jen nejlepším krokem pro Šulcův sportovní rozvoj, ale takřka už i nutností přinejmenším pro jeho psychickou pohodu. Otázkou je, do které soutěže a do kterého klubu zamíří. A jak rychle se tam dokáže adaptovat.

Text: Tomáš Benda, foto: Profimedia