„Šestiruký zázrak“ z Chile. Brankářská legenda Viliam Schrojf by oslavila 95 let
Byl vyhlášen nejlepším brankářem mistrovství světa 1962 v Chile, kde se výraznou měrou podílel na zisku historických stříbrných medailí. Rodilý Pražák, jehož jméno si fanoušci navždy spojili se Slovanem Bratislava, by 2. srpna oslavil 95. narozeniny. Připomeňme si fascinující příběh Viliama Schrojfa.
Rodilému Pražákovi, jenž před vojnou chytal za pražskou Admiru, po celý život často komolili křestní jméno (Vilém vs. Viliam) i příjmení. Většina fanoušků a novinářů ho má navíc bytostně spojeného především s jeho dlouholetým působením na Slovensku.
Jeho velkým vzorem byl legendární František Plánička. Připomínal ho nejen menším vzrůstem (175 cm), ale v začátcích kariéry i nezájmem předních pražských klubů. Brankářský styl však měli diametrálně odlišný. Schrojf si potrpěl na efektní a mrštné zákroky, ke kterým mu pomohla výborná fyzická průprava z vojny u parašutistického útvaru v Olomouci. Právě tam vznikl armádní prvoligový klub Křídla vlasti, v jehož dresu si připsal první prvoligové starty v soutěži, hrané tehdy po sovětském vzoru systémem jaro-podzim.
Svými výkony zaujal trenéra bratislavského Slovanu Leopolda „Jima“ Šťastného. Ten předběhl všechny pražské zájemce a získal Schrojfa na dalších dvanáct let jako jasnou brankářskou jedničku pro „belasé“. Už v roce 1955 společně slavili na Tehelném poli mistrovský titul.
V národním týmu debutoval na podzim 1953 na Strahově proti Maďarsku (1:5). O rok později odcestoval na mistrovství světa do Švýcarska jako brankářská trojka, v roce 1958 ve Švédsku figuroval pouze v širší nominaci. Zlom nastal po šampionátu, kdy k reprezentaci nastoupil jeho osudový trenér z Křídel vlasti – Rudolf Vytlačil. Ten na Schrojfa vsadil při Poháru národů 1960 (dnešní mistrovství Evropy), odkud si národní tým přivezl bronz, i v náročné kvalifikaci o postup na MS 1962 v Chile. Tam se Československo probojovalo až po dodatečném rozhodujícím zápase se Skotskem (4:2 po prodloužení) v Bruselu.
Do Jižní Ameriky odjížděla reprezentace v pozici outsidera s těžkou základní skupinou. Právě v Chile však Schrojfova kariéra zazářila naplno. Udržel čisté konto proti hvězdami nabitým Španělům i obhájcům titulu z Brazílie. Ještě famóznější výkon předvedl ve čtvrtfinále proti ambicióznímu Maďarsku. Věhlasný trenér soupeře Lajos Baróti po porážce 0:1 stroze pronesl: „Vyřadil nás šestiruký zázrak, který zlikvidoval moje mužstvo…“
Díky typické barvě brankářského dresu se mu začalo přezdívat „Černá kočka“. Když v semifinále s Jugoslávií pustil laciný gól na 1:1 a jeho sebevědomí povadlo, prokázal trenér Vytlačil obrovský cit pro psychologii. Došel až za branku a gólmana uklidnil: „Vildo, neboj se, Dolfi Scherer jim dá dva kusy, vyhrajeme a jdeme do finále!“ Proroctví fotbalového mága se do puntíku vyplnilo.
Direktoriát šampionátu vyhlásil Viliama Schrojfa nejlepším brankářem MS 1962. Cenu mu ovšem předali přímo v kabině necelou hodinu před výkopem samotného finále s Brazílií, přímo před zraky soustředících se spoluhráčů. Až po prohře 1:3 se ukázalo, že toto předčasné dekorování zřejmě negativně narušilo koncentraci čerstvého laureáta. Vyrovnávací střela Amarilda na bližší tyč i zaváhání při centru, po kterém skóroval Vavá, šly bohužel na jeho vrub. I tak se ale vracel jako hrdina a strůjce obrovského úspěchu.
Schrojf zahájil jako jednička i kvalifikaci o postup na MS 1966. V dubnu 1965 inkasoval v Bratislavě proti Portugalsku od „černé perly“ Eusébia podobný gól jako ve finále v Chile a tým prohrál 0:1. Reparát o měsíc později v Bukurešti nedopadl dobře. Na vítězném gólu domácího Rumunska se podepsal sám brankář, když mu lehká střela podklouzla pod tělem. Byla to smutná tečka za jeho působením v národním týmu, za který celkem nastoupil ve 39 utkáních.
Po dvanácti letech věrných služeb opustil bratislavský Slovan, kde jej nahradil mladý Alexander Vencel, budoucí stálice klubu i reprezentace. Schrojf zamířil do Lokomotivy Košice a posléze vyrazil za zahraničním angažmá – rok strávil v Austrálii a několik let v sousedním Rakousku.
Jeden z nejslavnějších československých fotbalistů a tehdy nejstarší člen prestižního Klubu ligových brankářů týdeníku GÓL (se 113 čistými konty) zemřel 1. září 2007.
Text a foto: FAČR