Všechny zimní přestupy byly uzavřené, okno, v němž hráči mohli měnit kluby, už dávno zaklaplo. Vtom se na stadionu v Mostě hlásil kanadský mladík s ohnivými vlasy – přišel prostě zkusit štěstí na kontinentu, který si vysnil jako místo, kde se probije mezi fotbalové ikony.

A Andre Hainault začal pěkně zhurta. V kádru Mostu byl jenom několik dní, přesto už v prvním jarním zápase vybíhal na trávník Letního stadionu jako člen základní sestavy. „Když jsem vyšel z kabiny a procházeli jsme tunelem na hřiště, říkal jsem si: Probuďte mě někdo,“ tváří se ještě dnes nevěřícně.

Jenže tím jeho šťastný příběh nekončil – gól kanadského obránce do sítě Slovácka těsně před koncem rozhodl o důležitém vítězství domácích. „To už na mě bylo moc,“ vydechne.

O to, aby mu tak náhlý úspěch náhodou nestoupl do hlavy, se postarali Kanaďanovi noví spoluhráči. Ti mu tradičním zápisným přichystali pořádný kulturní šok. „Za ten start a gól jsem dostal pokutu!“ kulí oči. „U nás mi za takové věci v klubu dávali ocenění.“

Ani neočekávaná platba však nezkazila šťastný konec jeho pohádky. Nebo spíš příběhu sci-fi. Hainault se totiž do Mostu dostal téměř náhodou, navíc už jako amatér. Na konci února byla kanadská reprezentace kvůli počasí na soustředění v Anglii. A benjamínkovi národního týmu zazvonil telefon až ve chvíli, kdy už už nastupoval do zpátečního letadla na manchesterském letišti.

„Volal mi agent, že je v kontaktu s jedním klubem z Česka. Říkal jsem si, že když už jsem v Evropě, proč bych to nezkusil,“ culí se Hainault.

Kanaďana doporučil do Mostu německý agent Tobias Schade. Původně však plánoval vyslat Hainaulta úplně jinam. „Volal mi můj partner ze Skandinávie. Už teď tam hraje docela dost Kanaďanů, chtěli jsme Andreho dostat tam,“ vysvětluje manažer z hamburské skupiny Back-4 Sports. „Jenže kolega mi navrhl potenciálního kupce z Česka, říkal, že to je slušně zabezpečený klub.“

Obránce, který se snadno vyvázal z amatérské smlouvy s bývalým zaměstnavatelem Montrealem Impact, nad cestou do Česka vůbec neváhal. Ostatně angažmá v Gambrinus lize mu doporučil i Schade. „Je to pro mladé hráče dobrá zkušenost. Když ještě nejsou připraveni na Bundesligu nebo Serii A, můžou se za rok nebo dva v Česku zocelit,“ odhaluje své záměry německý agent.

Vedení Mostu na základě Schadeho doporučení pozvalo Hainaulta na testy. A Kanaďan se zapsal výborně. Absolvoval jeden trénink a jeden zápas s B týmem a okamžitě se »pakoval« k prvnímu mužstvu. „Je to netypické,“ připouští mostecký trenér Zdeněk Ščasný. Zároveň však jedním dechem dodává, proč zrzavého mladíka tak narychlo převelel. „Působil na mě sebejistým dojmem. Je rychlostně vybavený, komplexně na dobré úrovni. Vždyť už kopal za různé výběry, je v kádru reprezentace,“ vysvětluje svou volbu.

Hainault je navíc mimořádně silný psychicky. Při setkání s ním je na první pohled poznat, jak je sebevědomý, zároveň však mluví skromně. A stále se usmívá. Když začalo být během několika dnů v klubu zřejmé, že hned v prvním zápase nastoupí v základu, byl připravený.

„Trenér si mě zavolal dopoledne v den zápasu, ptal se mě, jestli můžu nastoupit hned, nebo jestli se chci radši rozkoukat na lavičce,“ popisuje, jak se definitivně dozvěděl o možnosti ostrého startu. „Jasně že jsem řekl, že chci hrát. Já chci hrát pořád,“ směje se.

„Hrozně příjemně mě tím překvapil,“ vrací se k Hainaultovu prvnímu startu Ščasný. „Zapůsobil na mě i jako člověk. Hodně dám na charakter. Na něm bylo vidět, že chce od začátku organizovat, pořád se ptal, co a jak hrajeme.“

Kanadský import přilétl mezi středoevropské nátury jako papoušek do hejna vran. Už kvůli jeho povaze se zdá, že bude v Mostě mimořádným oživením.

„Všechny tréninky prožívá jako zápasy,“ všiml si Petr Kabíček, předseda mosteckého představenstva, jenž se v prvních týdnech Hainaultova pobytu v Česku od talentovaného beka ani nehne. „Starám se o něj jako o vlastní dítě, každý den jsme spolu.“

Jeho péče si nováček náležitě váží. „Je to šéf klubu, a přitom mi pomáhal s taškami do schodů,“ má oči navrch hlavy.

V Mostě si zvykl rychle. Pochází z městečka Hudson nedaleko Mont-realu, život metropole mu nechybí. „Někteří kluci říkají, že Most je na houby, ale mně se tady líbí. Navíc je to jen hodinu do Prahy, to není daleko,“ tváří se Hainault spokojeně.

Jako by se profesionálnosti učil odmalička. Působí dojmem, že ho nic nerozhází, nepříjemnosti odbývá s »americkým« úsměvem. Něco by se však přece jen našlo – snad nejdéle ze všech zimních posil Mostu bydlel v hotelu, ne a ne si vybrat bydlení. „Na to měl nějaké požadavky. S byty byl většinou spokojený, ale nelíbila se mu třeba přístupová chodba,“ prozrazuje Kabíček, jak se Kanaďan tvářil na české paneláky. „Ale říkal, že bude rád, hlavně když bude mít co nejvíc sportovních kanálů v televizi,“ usmívá se.

Aby sledoval hokej? Co vás nemá! Když zmíníte jeho národní sport, trošku opovržlivě nakrčí nos, jména jako Wayne Gretzky nebo Mario Lemieux ho nechávají klidným. „Vybral jsem si fotbal a zamiloval jsem se do něj. Je to nádherná hra,“ odráží se mu v očích stejně jasný plamen, jakým září jeho hlava.

Hokej přitom jako malý kluk hrál – jinak to snad v Kanadě ani nejde. „Byl jsem útočník, a ne špatný. Ale vůbec mě to nebavilo,“ krčí rameny.

Proto u něj na celé čáře zvítězila nejrozšířenější světová hra. „Někteří kluci se mi ve škole smáli. Měl jsem spolužáky, kteří hráli hokej nebo americký fotbal, a ti říkali, že je fotbal pro holky,“ ušklíbne se.

Jeho však evropská hra dokonale pohltila. Přiznává, že nejhutnější náplní volného času bylo odjakživa sledování zápasů prestižních lig Starého kontinentu, a překvapuje zevrubnými znalostmi Ligy mistrů. Zatímco mladí evropští hokejisté míří do jeho domoviny, on si usmyslel, že ji opustí, aby se prosadil na východní straně Atlantiku. „Odmalička jsem o tom snil,“ zalesknou se mu oči.

A pro uspokojení své posedlosti si toho dost vytrpěl. Když ukončil střední školu, měl nabídky z několika amerických univerzit, aby nastoupil do jejich týmu a při tom získal vysokoškolské vzdělání. On si však postavil hlavu – chtěl jít do Evropy. Šéf kanadského reprezentačního mládežnického centra mu zprostředkoval zkoušku ve francouzském Stade Rennes.

„Měl jsem tam jít, jenže mi bylo teprve sedmnáct, musel jsem zažádat o studentské vízum. K tomu bylo potřeba dostat se na školu a mít potvrzení o ubytování ve francouzské rodině,“ popisuje první krůčky do Evropy Hainault. „Byl jsem v Rennes v době, kdy tam působil Petr Čech. Ale nesetkal jsem se s ním.“

Jen pár dnů před jeho plánovaným příjezdem se však v hostitelské rodině objevily komplikace – její syn obsadil pokoj, v němž měl Kanaďan bydlet. „Bylo to k vzteku,“ poprvé mu mizí úsměv ze rtů. „Vyřízení všech dokumentů trvalo dva měsíce, všude byly podpisy té rodiny. Na to, abych si to obstaral u jiné, už nebyl čas,“ zamračí se.

Následoval maraton dalších testů. Hainault zkoušel štěstí v Hamburger SV, Derby County, Werderu Brémy nebo Crystal Palace. „Celkem byl asi u osmi klubů,“ obrací oči v sloup Schade.

Několikrát měl k angažmá blízko. Jenže podpis smlouvy pokaždé ztroskotal na administrativních záležitostech. V německém týmu se nevešel do povoleného počtu cizinců ze zemí mimo EU, od anglických úředníků zase nezískal pracovní povolení. „Zažádal jsem pozdě. Jeden Australan, který se o ně přihlásil týden přede mnou, ho dostal, pak ho přestali vydávat,“ kroutí hlavou.

Hainault začal propadat zoufalství. Je inteligentní, dozajista by dokázal zvládnout studium na univerzitě. Vzdělání však obětoval ve prospěch svého snu o prosazení se v Evropě. „Byl jsem naštvaný. Už jsem to chtěl vzdát a přihlásit se na nějakou americkou college...“ sklopí oči.

Vtom se však objevila nabídka Mostu. Kanaďan podepsal půlroční amatérskou smlouvu s dvouletou opcí ze strany klubu. A dál? To, že je severočeský klub přestupní stanicí, z něj nedostanete. „Most má ambice, chce hrát evropské poháry. Nikdy nevíte, co se může stát,“ tváří se mnohoznačně. „Už teď jsem nadšený. Při všech těch odmítnutích jsem si zvykl na velké zklamání, takže teď prožívám naprostou euforii.“

Aby se v Evropě skutečně prosadil, má ještě hodně co dokazovat. První krok ke splnění snu však zvládl s jistotou.

Jak je to s jeho jménem? Ve všech médiích, dokonce i na oficiální internetové stránce Siadu Most, je uveden jako Andrew. Jeho příjmení však zní francouzsky a podle dokladů se jmenuje Andre. „Jsem opravdu Andre. Andrew mi začali říkat známí a kamarádi, tak jsem si na to zvykl,“ pokrčí rameny. Nositel tohoto rozporu Andre Hainault se narodil 17. června 1986 v Montrealu. Aby nebylo zmatků málo, jeho matka se jmenuje Susan Torbetová, s Robertem Hainaultem se totiž rozvedla, když bylo Andremu devět. Výchovu pak měl na starosti nevlastní otec Erik Wagner.

1992 Coby školák se Hainault rozhoduje, že bude hrát fotbal. Díky dobrým výkonům se dostává do městského výběru Hudson Hawks.

2000 Poprvé je povolán do kanadské reprezentace U-15 a poprvé nastupuje proti El Salvadoru.

2002 Přes tým Lac St. Louis Lakers se dostává do mužstva Montreal Impact, které hraje United Soccer League, kanadsko-americkou soutěž o stupeň méně prestižní než MLS.

2006 Dva roky starou amatérskou smlouvu v Montrealu mění za (prozatím) stejný typ kontraktu v Siadu Most.